Rybníky bez ryb, svaz rybářů uvažuje o regulacích výlovu. Jarní a podzimní vysazování nemusí stačit
V mnoha revírech začíná jarní vysazování ryb. Někteří začínají již v březnu a další pokračují až v průběhu dubna. Každé jaro Český rybářský svaz zajišťuje pro rybáře velké množství budoucích úlovků. Rybařina se však čím dál častěji stává zdrojem obživy, a tak je možné, že rybníky budou v budoucnu úplně prázdné.
Procesu, který probíhá v některých případech až do května, jasně vévodí kapr, jsou však také druhy ryb, které si nevedou tak špatně. Dominance kapra na našem území je však i přesto bezkonkurenční. Neočekává se, že by letos měla být jeho dominance ohrožena. Přesto jsou znatelné tendence, které hovoří o zvyšování počtu ostatních druhů ryb. Díky vysazování u nás hojně plavou také pstruh a štika.
V žebříčku četnosti následují lín, amur a candát. V poslední době Český rybářský svaz řeší zásadní problém. Rybaření se pro mnohé stává zdrojem obživy. Stává se tak, že na některých místech vysazování nestačí, protože se najdou tací, kteří vyloví doslova celý rybník. Jak vážná je to situace a jde ji nějak řešit?
Regulace, regulace, regulace
Tento problém podrobně zpracovala Mendelova univerzita v Brně. Z jejich socioekonomické studie vyplývá, že sportovní rybolov zásadně promlouvá do počtu ryb v našich vodách. Čím dál častěji se totiž z koníčku stává reálný zdroj obživy a mezi rybáři se najdou tací, kteří doslova vyloví celý rybník.
Každý rybář si tak podle studie během roku odnese v průměru až 31 kilogramů ryb. Rybářský svaz je tak postaven před situaci, kterou musí zcela seriózně řešit. Vysazování je jeden ze způsobů, ale opravdové řešení lze spíše hledat v omezení počtu ponechaných ryb. Ve hře je totiž riziko, že některé rybníky mohou být opravdu zcela prázdné.
Jedno z řešení počítá s regulacemi, které se dotknou omezení někdy týdenního, měsíčního nebo i ročního limitu vylovených ryb. Tento princip má zvýhodnit rybáře, kteří loví s filosofií chytit a pustit. Existuje totiž čím dál tím víc případů, ve kterých jde čistě jenom o byznys.
Obecně je však velmi obtížné rybářům vyčítat, že si ryby berou, když berou. Dnes jsou pravidla následující. V jednom dni si mohou ponechat až sedm kilogramů ryb. Konkrétně se jedná o dva kapry, štiky, candáty, boleny a sumce.
Co mohou rybáři se svým úlovkem dělat dál, dnes nepodléhá žádné regulaci, jako tomu je např. u střelené zvěře. Rybář je dnes omezen pouze tím, že musí svůj úlovek zapsat do listu, který na konci roku odevzdává rybářské organizaci.
Tuny ryb
Studie tak odhaluje, že ročně jsou z rybníků, řek a přehrad vyloveny až tři tisíce tun ryb. I díky neexistujícím regulacím se někteří rybáři oficiálně přiznávají k tomu, že vylovené ryby prodávají. V kontextu cen ryb je tento obchod pro mnohé velmi výhodný.
Ročně se vysadí až 215 milionů ryb a s tímto tempem výlovu se některé nestačí ani přirozeně rozmnožit. Členská známka a státní rybářský průkaz stojí 2 000 korun za rok, a tak se v případě častého prodeje vylovených ryb tato investice vrátí během několika dnů.
Je jasné, že regulace nejsou vůbec nic populárního a ryba je logicky běžnou součástí našich jídelníčků. Bylo by nesmyslné lpět na tom, že každý rybář musí navrátit svůj úlovek zpět do vody. Je však nutné najít nějaké kompromisní řešení, aby nehrozil takový extrém, jako je prázdný rybník bez ryb. Pak se totiž není čemu divit, když prostě neberou.
