Samozvaný kazatel Rajchl: Je prý vlastencem, ale z bot mu čouhá ruská sláma
Rusové dál zabíjejí na Ukrajině a na Václavském náměstí si dávají dostaveníčko příznivci převážně proruské fronty a také jejich milovaný vůdce, předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Tento horlivý aktivista, který se vydává za toho nejryzejšího vlastence, ve skutečnosti není žádným vlastencem, ale poslušným přikyvovačem ruských zájmů v České republice.
Na poslední demonstraci převážně proruských příznivců na pražském Václavském náměstí 11. března nemohl chybět jejich guru Jindřich Rajchl. Právník a aktivista, toho času se bijící hlavně za ruské zájmy a Vladimira Putina, ač se sám prohlašuje za toho největšího českého vlastence. Opak je ale pravdou.
Rajchl jako proruský vlastenec z Václaváku
Rajchl kromě tradiční „nadílky“ netradičních emocí, na kterou už jsme si tak nějak zvykli, přidal navrch i nezastřenou výhrůžku, jež zazněla na předešlé demonstraci, kterou organizoval někdejší výrazný proruský dezinformátor Ladislav Vrabel, po němž není ani vidu, ani slechu. Rajchl prohlásil, že vláda musí splnit podmínky jeho iniciativy, jinak se přejde k blokádě vládních budov a stávkám po celé České republice. Předseda strany PRO nevyloučil ani generální stávku. Patentovaný demokrat, chtělo by se říct.
Co nám Rajchl jinými slovy sděluje? Že usiluje suchou cestou o převrat, který by provedla zpovykaná menšina proti většině. Rajchlovi by se sice asi nejlépe zamlouval bulharský scénář, kdy pod tíhou demonstrací, které byly dirigovány z Moskvy, padla v roce 2022 prozápadní vláda řízená Kirilem Petkovem, nicméně nepohrdne ani nepokoji, které se mohou zvrtnout v násilnosti. Hlavně když budou zaměřeny proti nenáviděné Fialově vládě.
Předseda strany PRO, který zhrzeně odešel z Trikolory, jež mu nezajistila dostatečnou politickou seberealizaci, tak v podstatě vybízí k převratu, který by organizovalo jeho poslušné, zmanipulované stádo ovcí bez vlastního názoru. Ostatně demonstrace proti bídě byla pro extrémisty různých odstínů příležitostí, aby ukázali svou pravou tvář. A tak se na Václavském náměstí nejen hajlovalo, ale také propagoval terorismus, někteří se vyznali z nehynoucí lásky k Putinovi, jiní podpořili genocidu na Ukrajině.
Výzvy k násilí jako politický (ne)argument
Čeho je tato skupina v praxi schopná, se ostatně jasně ukázalo po skončení demonstrace, kdy se objevily výzvy k tomu, aby bylo „dobyto“ Národní muzeum a obřadně sundána ukrajinská vlajka. Naši „flastenci“ se poté nerozpakovali vyprovokovat potyčky s pořádkovými silami, o nichž Rajchl zcela v rozporu s fakty řekl, že právě ony iniciovaly konflikt s demonstranty. Trochu ty smutné obrázky připomněly útok Trumpovy lůzy na americký Kapitol před dvěma lety, pouze s tím rozdílem, že při pražské akci nepřišel (naštěstí) nikdo o život, jen několik policistů bylo zraněno.
Rajchlův podnik obnažil, čeho jsou „flastenci“, kteří se stále zaklínají svou láskou k vlasti, a přitom mají písmeno Z na batozích a někteří i nášivky válečných zločinců z Wagnerovy skupiny, schopní. Pokud dojde na scénář, který předpověděl Rajchl, pak ti, kteří se propůjčí k možným násilným akcím, se bezpochyby dostanou do křížku se zákonem a mohou být podle práva také odsouzeni za nepřístojnosti.
Rajchlova strana PRO se pak zcela jistě veřejně zkompromituje a podá současně důkaz o tom, že její vrcholní představitelé nejsou schopní racionální argumentace, ale používají zmanipulované stádo ke svým pochybným cílům. Křiklounům z ulice je tak třeba dát na srozuměnou, že v této zemi nevládne anarchie, jak si to představují oni, ale zákony a řád.
KAM DÁL: KOMENTÁŘ: Rok od ukrajinské katastrofy: Jak Putin s Lavrovem vodili Západ za nos.
