Šestnáctiletá dívka Brixie: Převlékám se za kočičku

Můžeš popsat, co to je DDLG a jak to probíhá?

DDLG je spíš popis vztahu mezi domem a subem. DD je zkratka pro "daddy dom" a LG pro "little girl". Každý, kdo byl někdy na Tumblr nebo Instagramu, se s tím určitě někdy setkal. Takový ty růžový obrázky s nápisama jako: "Spank me, daddy". Jde o to že dom se vlastně o suba stará. Většinou to nemá s představou otce v partnerovi vůbec nic společnýho. Já, sub, jsem v takové roli hrozně dětinská. Vlastně je to to, o čem to celý je. Zahodím za hlavu všechny stresy a sednu si s omalovánkou k pohádce.

Takhle to zní hrozně mírumilovně, ale pravda je jinde. Máme nastavená velmi přísná pravidla a když je nedodržím, jsem potrestána. Často jsou to fyzické tresty, ale většinou se jedná o nějaký zákaz, který mne, pokud jsem v "little's space" (tak se říká stavu mysli, ve kterém little je) hodně zasáhne. Třeba zákaz sladkostí, pohádek, ale může to být cokoliv, a to nejen v DDLG, ale případně se trest přenese i do pet playe, protože little nebývám moc často, pet play je mi bližší.

Jak často si na DDLG hraješ, např. kolikrát v týdnu?

Mno, vydržím v tom pár hodin, přeci jenom ve škole se jako pětileté dítě chovat nemůžu. Ale můžou to být dny, nikdy to nebylo déle než týden.

Tvůj partner pro DDLG je starší, než ty? Kolik mu je?

Je jenom o rok starší než já, je mu 17 let. Což asi pro tohle není ideální, ale oboum se nám to líbí, takže nevidíme žádný problém. Pak to ale musí být hodně zajmavý, jelikož spolu většinou mluvíme anglicky.

Co přesně dělá on, když hrajete tuhle hru?

Stará se o mne, hraje si se mnou, dává pravidla. Jako by si mne vychovával tak, jak mu jako sub vyhovuju. Samozřejmě o pravidlech, která stanoví, pak mluvíme a probíráme, jestli budou nebo nebudou platit. Zpátky k tomu, co dělá on. Dalo by se to shrnout do jednoho slova, kterým se také označuje dom v DDLG, MDLB (mommy dom, little boy) vztahu: Caregiver, tj. pečovatel.

Proč to vlastně děláš? Uvolňuje tě to? K čemu bys ty pocity přirovnala?

Je to ohromná úleva od stresu. Taky mne to baví a hlavně se cítím v bezpečí. Když vím, že je tu někdo, kdo se o mne opravdu postará a kdo mne miluje. Je to ohromně uklidňující pocit. Většina lidí říká, že to je samozřejmost i "vanilkového" vztahu, ale takový pocit bezpečí jsem v něm nikdy nezažila.

Zmínila jsi také pet play. Jak často se věnujete tomu?

To je vlastně zbytek našeho vztahu. Obojek nosím pořád a ráda chodím v ouškách a občas s ocáskem po venku, do školy. Je to už taková norma pro mne, být svého pána mazlíček.

Do školy? Co na to říkají spolužáci?

No, většina si myslí, že je to jenom můj styl oblékání, ale pár mně bližších jsem "zasvětila" do svého způsobu života. Kupodivu to berou dost v klidu, zajímají se a nemění to nic na našem vztahu.

Je pet play tedy součástí celého tvého živta?

Často zasahuje i do zbytku mého života. Často si např. začnu hrát s vlasy spolužačky, aniž bych si to uvědomila. Když jsem s přítelem venku, tak i na veřejnosti si hraju se zipy na mikině nebo tak. Prostě cinkající a houpající se předměty lehce získají mou pozornost.

Za která zvířata se v rámci pet play převlékáš?

Za kočku, příležitostně vlk. Ale to se liší jen v chování, je to hodně podobné psovi, akorát jsem divočejší. (Smích)

Jak jste se s přítelem k těmto praktikám dostali?

Já jsem vždycky byla na BDSM, je to hodně zvláštní, ale i moje první erotické představy obsahovaly svazování a tak podobně, tudíž mi bylo jasné, že bez toho to nepůjde. Musela jsem to příteli co nejdřív oznámit. Vzal to v klidu, akorát jsem z něj potřebovala udělat dominanta, jelikož vůči mužům jsem submisivní. Úchyla jsem si z něj postupně "vychovala" sama. Ani nevím, jak konkrétně jsme se dostali k DDLG, asi to vyplynulo nějak samo, on mi taky často říká, že mentálně mi je tak pět.

U petplaye si pamatuju, že jsem to jednou našla na internetu a řekla jsem si: "Jo, to jsem já". Navrhla jsem mu, že bychom to mohli zkusit, oba nás role play hrozně baví a uchytilo se to. Zase to byla jen chvíle, než jsme to přenesli do normálního života. Já se tak cítím bezpečněji - tedy v BDSM vztahu, než ve klasickém vanilkovém vztahu. A popravdě mít holku, která mne oslovuje Mistress, nestěžovala bych si. Hodně to přidá na sebevědomí a posiluje to náš vztah.

Co nebo kdo to je Mistress?

Mistress je v překladu Madam, jelikož během scén mluvíme často anglicky, používám oslovení Master. Tedy nestěžovala bych si, kdyby mi tak partner říkál, ale on se "switchnout" neumí, prostě mu role subíka nesedí, takže to zůstane asi tak, jak to je: Master and his little kitten (Pán a jeho koťátko).

Zmínila jsi, že se přítele musíš zeptat, zda smíš něco udělat (např. odpovědět na otázku). Platí takovéto ,,ovládání” v rámci běžného života? Kam až to zasahuje?

No, jde například o jídlo, tam to mezi námi funguje tak, že během dne mu nahlásím, co jsem snědla a vypila a on se může rozhodnout, že už si dnes (zítra, celý týden) nemůžu dát sladké. Pak jsou tu časy, kdy musím jít spát. Předem daná je půlnoc, ale když budu zlobit (popř. budu hodná), čas, kdy mám jít spát, se může posunout dobředu/dozadu.

Nesmím kousat ani lidi okolo, to už jsem si vyzkoušela, že nedopadá dobře. A pak věci okolo masturbace: Musím se zeptat, jestli smím a jestli se smím udělat. Obecně mám zakázáno se sebe "dotýkat", pokud nejde např. o koupel. Dál mi může říct, co si mám vzít na sebe - tedy, co si pak opravdu vzít MUSÍM. Momentálně mne nic nenapadá, ale obecně vzato, cokoliv by mi řekl, já bych udělala, protože vím, že to se mnou myslí dobře.

Stalo se, že už jste se v něčem silně nepohodli, pokud jde o rozhodování?

Nikdy. Jelikož jsme před začátkem našeho vztahu byli už nějakou tu dobu nejlepší přátelé, je teď náš vztah trošku taková idylka. Když se neshodneme, vždycky najdeme kompromis. To, že už jsme se nějakou dobu dobře znali, tomu hodně napomohlo. To je určitě dobrá rada: Než si s někým začnete, navzájem se poznejte. To se podle mne hodí komukoliv.

A ráda bych dodala, že všechno, co děláme, je zcela dobrovolné. Už jsem se setkala s názorem, že mne zneužívá, ale tak to doopravdy není. Ve scéně možná "ne" znamená "ano", ale VŽDYCKY je tu možnost si říct. Protože tyhle vztahy fungují na důvěře a hlavně komunikaci! Bez té by to nešlo.

Umíš se ze svojí ,,role" občas vyprostit a být ,,normální"?

Určitě ano. Občas se dokonce dostanu do dominantní nálady, ale to si mne srovná do latě. Ale když nejsme spolu a nemáme moc šancí ke kontaktu (např. nemoc), tak funguju jako normální bytost, stejně tak on. Jelikož obojí (DDLG i petplay) jsou lehčí formy BDSM, tak to není tak moc poznat.

Jak dlouho už takto fungujete? A jak to vidíš v tomto duchu do budoucna?

Fungujeme tak asi tři měsíce (i když nám se to zdá mnohem dýl, když nad tím tak přemýšlím, už to máme tak nějak zažitý). Oba sdílíme názor, že to tak bude pokračovat, oboum nám to tak vyhovuje a cítíme se bezpečně. Plánujeme dokonce oficiální připínání obojku.

Oficiální připínání obojku? Že by tě tak vodil na veřejnosti?

No, obojek nosím každý den a jsem na to pyšná, ale jde o oficiální obřad, kdy se subík stane oficiálně vlastnictvím (pokud to tak mohu říct, je to na páru, jaký význam to pro ně bude mít, tradičně je to ale něco na úrovni svatby) dominanta. Pro nás to tedy znamená tohle: Necháme mi udělat speciální obojek a počítáme, že v tu dobu si mne opravdu bude moct venku vodit na vodítku.

Je to na úrovni svatby? A co klasická svatba, to vás neláká?

Hech, to je ještě hooodně daleko, takže nad tím vůbec nepřemýšlíme. Mne ano (je ve mně ještě kousek dívky), ale teď se mi to nechce ještě řešit. Pro nás ten obojek až takový význam nemá. A navíc je podle mne svatba něco, co pevný vztah nepotřebuje.

Je pro tebe důležité, aby o vašem způsobu vztahu vědělo okolí, třeba včetně rodiny?

Tak rodinu bych z toho vynechala, protože ti by v tom viděli jenom sexuální stránku věci, ale obojí jde praktikovat i bez čehokoliv sexuálního. Zato okolí na sebe upozorňuji ráda. Podle mne by bylo fajn, kdyby lidé něco věděli o alternativních formách vztahů, hlavně kvůli předsudkům. Protože všichni v tom bohužel vidí jen ten sex.

Já osobně venku ráda nosím ouška, ocásek, obojek. Cítím se v tom prostě dobře, jako já. Na druhou stranu nenávidím ty znechucený pohledy lidí. Já jsem rozhodně pro alternativní styly, líbí se mi a bylo by fajn tyhle předsudky postupně zrušit. Teď si lidé zvykají na páry jednoho pohlaví, možná časem už nikdo nebude řešit, jestli je někdo na vodítku, nebo ne. Aspoň doufám.