Sv. Lucie: Mučednice, která si vyloupla oči, ale ani potom neměla klid

Sv. Lucie je podle tradice je zobrazována jako mučednice, a to už od 5. století! V době, kdy byli pronásledováni křesťané, se nebála odmítnout ruku pohanského aristokrata. Rozhodla se totiž zůstat mravně čistá, její rozhodnutí pro Ducha svatého bylo silnější. Byla proto předvolána před místní úřady v Syrakusách na Sicílii.

Správce města Lucii řekl, že její nápadník na ní nejvíce miluje oči. Proto si je vyloupla a podala je správci se žádostí, ať je předá šlechtici. Do druhého dne se jí zrak zázrakem vrátil – Panna Maria ji obdařila ještě krásnějšíma očima.

Když pobouřený správce zjistil, že je prostoupena Duchem svatým, rozhodl se ji nechat zneuctít, na jeho rozkaz byla Lucie odvedena do nevěstince. Myslel si totiž, že ji tak Duch svatý opustí. Přišli vojáci, aby Lucii odvedli, nepohli s ní. Stejně tak neúspěšný byl i pár volů, zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži. Než jí nakonec propíchli krk mečem, předpověděla pád císaře Diokleciána a povolení křesťanské víry. Dioklecián do roka padl a o devět let později císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství.

Později byla sv. Lucie prohlášena patronkou města Syrakus, přesně tak, jak jí ve snu pro Luciinu velkou víru předpověděla sv. Agáta.

Podle Nadi Černé z městského muzea v Mělníku existovala mnohem hlubší a zajímavější tradice Lucek. "Šlo o pět bílé oděných žen, šestá byla oblečená za kněze. Každá měla jiné propiety, jedna nesla miminko, druhá hadr a rejžák, třetí metru, čtvrtá košík, pátá malířskou štětku a poslední byla tedy kněz. Ve světnici každá předváděla své řemeslo, kněz se modlil a světil obydlí. Lucka s dobrotami rozdávala dětem bonbónky," říká Černá.

Na mnoha místech si lidé tradici pozměnili. Lucie přepadali muži přímo v hospodě, mazali je hořčicí, kolomazí a šťouchali vařečkami. Měli jim tak připomenout, že většina práce před Vánoci spočívá právě na ženách.