Symbol odporu: Milada Horáková v den, kdy komunisté získávají moc
"Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to." Při posledních slovech Milady Horákové dodnes mrazí v zádech. O to víc, když šedesát osm let po její popravě vzniká vláda s podporou komunistické strany.
Dějí se to zvláštní věci v naší zemi. Premiérem se stal muž, který byl soudem uznán jako bývalý spolupracovník StB, a výkonná moc dnes stojí a padá na hlasech poslanců komunistické strany. Ano, máme demokracii, ale umíme si jí vážit?
Šlapeme si v klidu po hodnotách, kvůli kterým byli lidé ochotni položit život. Milada Horáková je symbolem, jehož odkaz by měl rezonovat nejenom jako vzpomínka, ale také jako důvod k vyslovení nesouhlasu.
Odpůrci na šibenici
Krvavá padesátá léta se v Československu zapsala jako nejděsivější kapitola naší historie. Komunistický režim zvolil taktiku umlčení skrze věznění, mučení a popravy nepohodlných osob, které stály v cestě rudé ideologii.
Těch několik obětí na šibenici pankrácké věznice mělo být strašákem pro potenciální vzpouru a nesouhlas československých občanů. Jednou z nich byla i Milada Horáková.
Boj až do posledního vydechnutí
Když vrcholilo absolutní převzetí moci v rukou komunistického režimu, někteří vlivní politici utíkali za hranice, další převlékli kabát a jen hrstka v těchto bezútěšných časech stále bojovala za obecné morální hodnoty. Milada Horáková byla příkladem urputného zastánce demokratického systému a to jí bylo osudné. Ve vykonstruovaném procesu, kde získala nálepku hlavní iniciátorky spiknutí, se očekávalo pouze to nejhorší.
Politický proces
Po vzoru velkých politických čistek v Sovětském svazu 30. let se proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti spolupracovníky stal zcela veřejným.
Akce iniciovaná na přímý rozkaz Klementa Gottwalda měla svůj jasný scénář, který se během osmi dní procesu měl díky drsnému mučení StB do puntíku naplnit. Horáková však i s vědomím toho, že přichází o možnost získat mírnější trest, místy vzdoruje a hájí svoje ideály.
V poslední den procesu byla její závěrečná řeč cenzurována. Statečné vyslovení demokratických ideálů Masaryka a Beneše nebylo vyslyšeno. Lidé byli nuceni k podpisům rezoluce, že podporují ten nejvyšší trest za zradu a spiknutí vůči komunistickému režimu. Útlak byl dokonán a vzdor zašlapán do země. Rozsudek zněl jasně. Čtyři tresty smrti oběšením, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů ve výši dvaceti až dvaceti osmi let odnětí svobody.
Klement Gottwald dostal mnoho žádostí o milost od významných světových osobností, jako byli Winston Churchill, Albert Einstein, Eleanor Roosvelt. Vše bylo marné...
Lhostejnost
Dnes je tomu šedesát osm let, kdy došlo k popravě, jejíž krutost je stále živá. V kontextu aktuální politické situace obzvlášť. Komunistická strana měla v posledních volbách ten nejhorší porevoluční výsledek, ale paradoxně získává ten největší politický vliv.
Pozice v dozorčích radách a vysoké politické funkce zastávají lidé, kteří jsou ochotni zpochybňovat platnou historii a zločiny, které z ní můžeme vyčíst. Je nutné vyjádřit vzdor vůči tomu, kam naše zamě směřuje, protože to dlužíme těm, kteří se nebáli vyslovit nesouhlas tváří v tvář smrti.