Tajemství Babišova úspěchu: Nelogické šachy s nejasným koncem
Říká se, že psát politickou satiru je dnes velice složité. Jen těžko lze totiž rozeznat, kdy člověk píše satiru a kdy jen popisuje realitu. Toto tvrzení je v posledních dnech obzvlášť přesné. To, co se děje kolem premiéra Babiše a jeho rodiny, by nevymyslel ani ten nejlepší satirik. My jsme se přesto pokusili politickou satiru inspirovanou Babišovým případem napsat. Zamysleli jsme se nad jednoduchou otázkou: Proč se Andrej Babiš chová tak, jak se chová?
Když se v roce 2011 v Andreji Babišovi cosi hnulo a on založil hnutí ANO, myslel to dobře. Chtěl dělat dobrou politiku, chtěl nás zachránit. Ne všichni to však dovedli ocenit. Bohužel. Brzy se ozvali zlí a nenávistní lidé, kteří nemají na práci nic jiného než dělat kampaň. Ti začali Babiše usvědčovat z jeho trochu pošramocené minulosti.
Tehdy měl Babiš dvě možnosti. Buď se stáhnout, nebo zalhat. Babiš byl velmi čestný muž a lež se mu z hloubi duše příčila. Na druhou stranu věděl, že když se z politiky stáhne, Českou republiku už nikdo nikdy nezachrání. Dlouho si s tím miliardář lámal hlavu. Nakonec se rozhodl, že blaho lidu je mu bližší než vlastní čest, a tak začal zatloukat.
Lhal a mlžil několik měsíců. Když se pak konal každoroční čapohnízdí slet, Babiš byl upozorněn, že jeho majetek díky jeho politickému působení neočekávaně stoupl takřka dvojnásobně. Lhaní, pomyslel si Babiš, asi nemůže být tak špatná věc. Když díky ní zbohatl tak poctivý člověk jako já. Tehdy si Babiš usmyslel, že odteď už bude lhát neustále.
A poctivý muž nadále bohatl.
Ondráček vs. Protopopov
Postupem času se Babiš vybavil ještě jednou účinnou politickou zbraní. Nejenže lhal, také se začal chovat naprosto nelogicky. Když měl najmout "staršího bratra", který by se staral o jeho syna, našel dvoumetrovou horu masa, před kterou by utekl i Zdeněk Ondráček se svým obuškem. Když měl tohoto pečovatele poslat se synem na prázdniny, nevybral příjemné letovisko s písečnou pláží. Nýbrž Krym.
Když chtěl ocenit ty, které zmíněný Ondráček před třemi desítkami let během sametové revoluce mlátil, udělal to v noci, aby ho při tom nikdo neviděl. A konečně, když chtěly téměř dvě třetiny národa, aby odstoupil, Babiš prohlásil, že to nikdy, nikdy, nikdy neudělá.
Do Švýcarska a zase zpátky?
Takto vybaven vydal se Babiš za svým synem do Švýcarska. Čapohnízdí slet požadoval, aby premiér probral se svým synem monumentální Čapí hnízdo, které Babiš junior formálně spoluvlastnil. Babiš starší, věrný svým nelogickým zásadám, však vzkázal sletu: "Nikdy nebudu probírat se svým synem Čapí hnízdo. Nikdy. Nech si to všichni zapamatují. Budeme hrát šachy." Členové čapohnízdího sletu sice protestovali. Nezbylo jim však nic jiného než se podřídit. Strach z toho, že by je Andrej poslal na Krym, byl příliš silný.
Podobně se zalekl i celník na letišti, kterému Andrej odmítl předložit ke kontrole svůj diplomatický pas. "Nikdy nebudu předkládat pas. Nikdy. Nech si to všichni na tomhle letišti zapamatují." S těmi slovy vstoupil Babiš do Švýcarska.
Když konečně našel Andrej syna, skutečně spolu začali hrát šachy. Protože byl Babiš junior lepším stratégem, již v jedenadvacátém tahu mohl dát svému otci mat. Neměl to však tak jednoduché. "Nikdy se svým králem neodstoupím. Ať si to všichni zapamatují," zařval český premiér, vyskočil a udeřil pěstí do stolu, až nadskočily figurky.
"Ale tati," řekl Babiš junior, "nikdo tu není."
"Tak ať si zapamatují, že já se svým králem nikdy neodstoupím. Nikdy." Babiš se posadil zpátky a nenávistně sledoval hrací pole.
A pokud neodjel na Krym, sedí dodnes…
"Dobrou noc, tati," řekl Babiš mladší o pár desítek minut později a odešel spát.
A Babiš starší?
Ten od té doby už jenom sedí. A konečně tím dělá lidem radost.
