Trestným činem ku prospěchu. Squatting přichází o Kliniku
Praha je plná prázdných domů, které chátrají. Někteří kolem nich jen projdou, ale existuje skupina lidí na hraně zákona, co si vlastnictví jiného osvojí. Autonomní sociální centrum Klinika pravděpodobně definitivně skončí a s tím také zatím poslední squat v Praze.
V hlavním městě byl boom squattingu hlavně na počátku devadesátých let. Opuštěné a zanedbané nemovitosti se hned na několika místech staly cílem lidí, kterým nebylo proti srsti vtisknout domu nový život. V České republice je squatting trestným činem a pro širší veřejnost velmi nepopulární zásah do osobní svobody vlastnického práva.
Princip squattingu však nespočívá v získání střechy nad hlavou zcela zadarmo, ale hlavní motivací zůstává upozornit, že bez povšimnutí chátrají stavby, které by měly žít a nikoli čekat, až definitivně spadnou k zemi.
Kdo je squater?
V Praze se tak mnohokrát z iniciativy aktivistů změnil kontext ruiny na společenský prostor, kde v uzavřené komunitě často vznikala undergroundová kultura. Squatting už ve své filosofii přistupuje k obydlení cizího prázdného objetu se závazkem, že je nutné se postarat o jeho zlepšení. Ať jde o běžný úklid, zavedení elektřiny a řemeslných oprav.
Základní aspekty aktivistické činnosti si činí nárok vytvořit z ruiny obyvatelné místo. Specifická komunita lidské společnosti hlavně v devadesátých letech přijímala velmi zvláštní individuality a ne vždy se jednalo o lidi s bohulibou myšlenkou.
Ta se postupně krystalizovala do podoby alternativních živlů naší společnosti, kteří tvořili jádro subkultur punku, hip hopu nebo anarchismu. Asi nejznámější squater byl rapper a vydavatel Vladimír 518, ale osobností, kteří s tímto životem na hraně zákona mají zkušenosti, je hned několik.
Legendární squaty
Mezi úplně nejznámější squaty patřila vila Milada, která byla nucena svoji činnost ukončit v roce 2009. Veřejnosti se proslavila několik skandály, kdy se psi obyvatelů squatu dostali do blízké zoo a usmrtili několik ovcí. Kulturně-sociální centrum však pořádalo velké množství koncertů, výstav a workshopů. Stejně tak se nelegálně napojili na elektřinu přilehlých kolejí 17. listopadu.
V roce 2015 byl vysídlen další legendární squat usedlosti Cibulka. Místo s historií, které má dokonce velkou kulturní hodnotu, dlouhodobě chátrá a stav areálu je dodnes nezměněn.
Dnes byste to už nepoznali, ale do roku 2000 byla pražská Ladronka jedním z nejživějších undergroundových squatů v Praze. Proměna zdevastované budovy, která však provozovala výhradně živou kulturu, je opravdu k nepoznání a v roce 2006 se po rekonstrukci ucházela o cenu stavba roku. Díky undergroundové aktivitě na Ladronce proběhlo několik koncertů, autorských čtení a vydával se zde anarchistický časopis Autonomie.
Z legendárních, ale dnes už zapomenutých squatů je nutné připomenout dům na Albertově nebo bývalou dělnickou kolonii Buďanky a vesnicky vyhlížející čtvrť Střešovičky.
Poslední výkřiky
Velmi jepičí měl život squatu Šatovka v Šáreckém údolí. Vyklizen byl do několik dnů, ale dům je i nadále ve špatném stavu. Pravděpodobně nejznámější a médii nejpropíranějším squatem je ten na Žižkově. Autonomní sociální centrum Klinika je stále v provozu, přestože soud rozhodl o jejím vyklizení.
Ze všech uvedených příkladů je Klinika pravděpodobně nejvíce otevřené společenské centrum. Provoz nebyl postaven jen na hudební produkci a výstavách, ale hlavně na přednáškách, workshopech a vzdělávání mladých i seniorů, včetně tvorby komunitních zahrádek.
Princip nedotknutelnosti vlastního majetku je svaté právo demokracie, ale co s domem, který jen chátrá a neslouží vůbec ničemu? Místo, aby město ožívalo, tak nadále uhnívá v opuštěných a zdevastovaných prostorech.
