Účet za distanční výuku bude fatální. Domácí vězení školáků si nikdo neobhájí, říká expert na školství
Žáci prvních stupňů základních škol se vrátili do lavic, přidali se k nim i někteří předškoláci v mateřských školách. Po roce s koronavirem je ale účet za vzdělání více než tristní. Nejde o zlehčování nemoci, to ani v nejmenším. Ovšem mnohá opatření v rámci boje za "zdraví všech" dopadla na celou řadu nevinných obětí. Jednou z nejvíce postižených skupin jsou školáci a mladí lidé jako celek. Přitom právě oni jsou po zdravotní stránce ohroženi nejméně. Nejdelší doba uzavření našich škol v celoevropském měřítku však mluví za vše.
Ve spojení se školou povinnými se tak nějak všeobecně vžila nálepka rizikových přenašečů a "zabijáků našich dědečků a babiček". „Nechápu to. Žádný seriózní vědecký výzkum doposud nedospěl k závěru podporujícímu podobné hypotézy, stejně jako nebyla spolehlivě prokázána příčinná souvislost mezi běžným fungováním škol a dynamikou šíření epidemie,“ řekl pro Čtidoma.cz soukromý učitel, zaměřující se na žáky a studenty se specifickými vzdělávacími potřebami Jiří Matěj Brůna.
Negativní projevy se ukáží později
Účet za distanční výuku, která rozhodně nemůže nahradit tu standardní, podle něj určitě nebude pozitivní, byť na definitivní sčítání je ještě brzy. „Mnohé z negativních projevů budou spíše dlouhodobějšího rázu. Povzbudivé poznatky pro české žáky i celé naše školství, potažmo budoucnost naší země, se však rozhodně očekávat nedají. Důsledky pochopitelně nebudou rovnoměrné u jednotlivých studentů.“
Praxe podle Brůny ukazuje, že situaci relativně v pohodě mohou zvládnout děti ze silného socio-ekonomického prostředí, podstatně hůře pak ty z prostředí nedostatečně podnětného. „Podobně žáci nevybočující z průměru nemají takový problém ve srovnání se žáky, kteří mají specifické vzdělávací potřeby,“ vysvětluje pro Čtidoma.cz expert pro vzdělávání se specializací na mladé sportovce. Introverti s vysokou mírou vnitřní motivace a samostatnosti na tom podle něj budou lépe než děti, které se cítí komfortně v kolektivu a jež zároveň vyžadují pevnější systematičtější vedení.
Zatracovat distatnční výuku jako celek nebudu
Brůna tvrdí, že v globálu také platí nepřímá úměra závažnosti dopadů co do věku studentů či stupně vzdělávací soustavy. „Vysokoškoláci nejsou vzdálenou výukou obecně tak poznamenáni jako teenageři ve středoškolském stupni vzdělávání, analogicky je tomu třeba u druhého stupně základních škol oproti prvňákům či druhákům, u nichž ti odvážnější z odborníků označují distanční výuku za prakticky absolutně nerealizovatelnou.“
Jiří Matěj Brůna
- v minulosti držitel českého rekordu v počtu různých vystudovaných škol v nejkratší době (během 7 let získal celkem 6 titulů)
- dlouhodobě se zabývá oblastí školství a vzdělávání
- jako soukromý učitel zaměřující se na žáky a studenty se specifickými vzdělávacími potřebami
- zajímá se o vzdělávací politiku, moderní trendy ve výuce, nerovnosti v přístupu ke vzdělávání nebo inspirativní projekty
- je synovcem známého pražského básníka Jiřího Brůny a vnukem spisovatele Otakara Brůny
Zavrhnout distanční výuku jako celek by ale nebylo správné. „Nejeden učitel si v ní našel určité zpestření, zpočátku možná i zalíbení, systémově pak zefektivnění některých vzdělávacích procesů. Celkově jde o zajímavou a využitelnou alternativu ke standardní formě vyučování, zejména u starších studentů. Ostatně u vysokoškoláků jsou například školní informační systémy obsahující on-line přednášky a další materiály jakýmsi středobodem studia již řadu let,“ myslí si Brůna. V zásadě se však potvrdilo, že i nadále je živá výuka sotva nahraditelná, a to v řadě aspektů – motivaci, interakci, koncentraci, možnostech kontroly, skupinové práci, socializaci.
U žáků a studentů se projevují totožné rysy
U žáků a studentů napříč jednotlivými patry vzdělávací pyramidy se tak čím dál častěji projevují podobné rysy, a to nejen s ohledem na uzavřené školy, ale také kvůli plošnému a zdánlivě nekonečnému zákazu většiny volnočasových aktivit, organizovaného sportu, docházení na nejrůznější kroužky či obyčejného setkávání s vrstevníky. „Jsou jimi apatie, frustrace, demotivace, depresivní sklony, nezájem, pasivita a obdobné pocity, jež jsou zcela logickým a přirozeným vyústěním neutěšeného stavu.“
Podle Brůny je bezprecedentní uvrhnout do domácího vězení skupinu, která je neustále skloňována jako priorita. „Proto lze stále častěji od lidí nejrůznějších sociálních vrstev slyšet pestrá expresivní hodnocení, zpočátku považovaná za společensky nepřijatelná, avšak postupem doby stále frekventovanější, namátkou "zločin na dětech", "ztracená generace", "devastace vzdělávání", "totální rozklad" a podobně.“
Úvahy o přirozené selekci jsou mimo
Předhánět se v silných prohlášeních ale nedává valného smyslu. „Nicméně namlouvat si, že školákům nebyla způsobena značná újma, doprovázená řadou neblahých důsledků, by bylo popíráním neveselé reality. Hojně se vyskytující úvahy o přirozené selekci a plamenné spekulace o počtu úmrtí "s" anebo "na" nemají ve veřejné diskusi vyspělé společnosti co pohledávat.“
Pokud by zavřené školy a omezení dalších aktivit prokazatelně přispěly k záchraně lidských životů, byť i těch nejkřehčích a v očích mnohých méně perspektivních, křivda spáchaná na menších i odrostlejších dětech by se dala ospravedlnit lidskými úmysly. „V kontextu nechvalně známých, a především navýsost smutných českých výsledků v celosvětovém srovnání, je však neobhajitelná,“ doplnil pro Čtidoma.cz Brůna.
KAM DÁL: Existují potraviny, které psy pomalu zabíjejí. Odborník radí, jaké jídlo jim určitě nedávat.
