Válí na ledě i na trávníku. Mikuláš Bícha hvězdou Popovic a Kosoře
Když se ho zeptáte, k jakému ze dvou svých oblíbených sportů tíhne víc, odpoví k hokeji. A má k tomu své důvody. To ale neznamená, že ve fotbale, kterému také věnuje dost času, by se mu tolik nedařilo. Třiadvacetiletý Mikuláš Bícha dostal do vínku nemalou porci sportovního talentu. V rodné Kosoři válí na fotbalovém trávníku, ve Velkých Popovicích zase na ledě.
Studium na vysoké škole, hokej a fotbal. Mezi tyto aktivity dělí Mikuláš téměř veškerý svůj čas. Dá se to všechno vlastně vůbec stíhat? „Když člověk chce, stihnout se dá všechno,“ zdůraznil. „Občas mi přijde, že studium mám až za sportem... Ale je pravda, že jako prioritu do tohoto roku jsem si dal dokončení bakalářského studia, ale že bych musel kvůli škole vynechat zápas nebo trénink, to se snad ještě nestalo,“ prozradil sympatický mladík.
Každým rokem nastane období, kdy se musí rozhodnout, kterému z oblíbených sportů dá přednost. Dlouho se ale rozmýšlet nemusí. „Když se na podzim začne fotbalová sezona křížit s tou hokejovou, tak se občas stane, že musím během fotbalového zápasu předčasně odstoupit, nasednout do auta a odjet na hokej. Když se mám rozhodnout, vždy zvolím raději hokej,“ objasnil.
Často slýchává otázky, proč se třeba nevěnuje naplno jen fotbalu, ve kterém by mohl hrát podstatně vyšší soutěž. „Hokej miluju, můžu hrát i tři zápasy za víkend a stejně nemám dost. Fotbal je jiný, hraju ho z lásky k vesnici, k lidem, se kterými a pro které hrajeme,“ podotýká.
A co říkají na Mikulášovu „rozdvojenost trenéři? Nebojí se, že jim bude kvůli zranění z druhého sportu chybět v sestavě? „Na fotbale trenéři kvitují, že mám pravidelné tréninky na ledě, dokonce mě i část týmu jezdí občas podporovat na hokejové zápasy. Na hokeji sice musím občas fotbal tajit, ale není to nic strašného. Rizika cítím sám, fotbal je náročný z hlediska dolních končetin, nicméně za Kosoř nechám na hřišti pokaždé všechno!“ zdůraznil talentovaný sportovec.
Góly střílí na obou frontách
Stačí se podívat na jeho statistiky a dáte mu za pravdu. Můžete se snažit sebevíc, ale lepšího střelce v okresních soutěžích na Praze-západ budete hledat marně. Mikuláš nasázel na podzim 20 gólů a má lví podíl na tom, že Kosoř kraluje okresnímu přeboru. „Gólů jsem mohl mít třikrát tolik, ale to bych nesměl být takový dřevák,“ směje se kanonýr Kosoře. „Je ale pravda, že máme tým, který svou kvalitou patří do úplně jiné soutěže.“
1. Mikuláš Bícha, Kosoř - 20 gólů
2. Michal Punčochář, Libčice - 16 gólů
3. Vitalij Kravcov, Tuchoměřice - 15 gólů
A v hokeji se mu nevede o nic hůře. V týmu Velkých Popovic patří mezi nejproduktivnější hráče a zároveň mezi opory tamního Slavoje, který vede tabulku Krajské ligy, nejvyšší soutěže ve Středočeském kraji. „Máme nejkvalitnější tým v lize, ale o postupu nepřemýšlíme. Chceme obhájit vítězství a potom se uvidí. A 2. liga není žádnou výhrou, člověk tomu akorát musí věnovat skoro všechen svůj čas, sype do toho víc peněz, ale nijak se mu to nevrací. Je lepší hrát Krajskou ligu pro radost a stíhat k tomu žít normální život a starat se o své věci. Alespoň pro mě,“ neskrývá Mikuláš.
Ptáte se, jak si vysvětlit Mikulášovu sportovní všestrannost? Je to celkem snadné. Určité vlohy má po svých rodičích, matka byla výbornou házenkářkou a otec se věnoval jachtingu. Navíc byl vždy ve všech aktivitách podporován. „Žádný sport mi nikdy nezakazovali. Je fakt, že většina sportů mi jde, a to hlavně proto, že mě všechny sporty baví a vždy dávám do pohybu všechno své úsilí,“ nastiňuje svůj repecept na úspěch.
Hokej číslem jedna
Záhy ale znovu upozorňuje, žádný sport u něj nebude nikdy výše než hokej. I proto se pustil na Fakultě tělesné výchovy a sportu do studia oboru trenérství se zaměřením na lední hokej na Univerzitě Karlově. Díky hokeji se dostal i do Francie, která mu dokonale učarovala. Do neznámého prostředí odešel ve dvaceti letech, na rok dokonce přerušil studium.
„Když jsem končil v juniorech, chtěl jsem s mým spoluhráčem odejít hrát dospělý hokej do zahraničí. Měli jsme obrovské štěstí v podání pana Jana Reindla, který trénoval tým Galaxians Amnéville. Vzal nás do svého týmu a ukázal nám dospělý hokej se všim všudy. Hráli jsme za peníze, které jsou ve srovnání s naší první ligou. Měli jsme vše zařízené, od bydlení přes všechny drobnosti. A tím, že se trénuje v pozdních odpoledních hodinách, takkaždý má čas na život, jaký chce, a zároveň se baví prací. Uchvátil mě jejich životní styl a rytmus života, který je pohodový a klidný,“ popisoval své působení ve Francii, do které by se jednou rád vrátil. „Chtěl bych tam hokej skloubit s něčím dalším, co mě bude bavit. Třeba s dálkovým studiem.“
S milovaným hokejem zažil Mikuláš začátkem nového roku ještě jednu zajímavou zkušenost, kterou mu mohou závidět i mnozí extraligoví hokejisté. S výběrem Univerzity Karlovy hrál proti rivalům z Masarykovy univerzity pod širým nebem na brněském fotbalovém stadionu Za Lužánkami. Zápas sledovalo osm tisíc diváků! „Vyhráli jsme 4:3. Byl to výborný zážitek,“ uzavřel povídání.
