Ve Vltavě plavaly barely s naftou, práce pro hasiče potápěče
Jeden sud zůstal na hladině Vltavy, druhý však porušený klesl ke dnu. Informace hovoří o tom, že jde o motorovou naftu a je tedy potřeba co nejrychleji zasáhnout. Hrozí ekologická katastrofa, možná jsou dokonce ohroženi lidé. Začíná práce hasičů potápěčů.
Dnes šlo naštěstí jen o cvičení, žádné zamoření bezprostředně nehořelo. Přesto bylo zajímavé sledovat, jak si potápěči počínají a kooperují s dalšími jednotkami svých kolegů na břehu. "Nejprve se rozvinula norná stěna, která má zabránit šíření látky. Postaví se dekontaminační stanoviště a připraví se vše potřebné pro bezpečné uložení materiálu," popisuje zásah kapitán Petra Najmanová z generálního ředitelství hasičských záchranných sboru.
Pro oko nezaujatého diváka je však samozřejmě nezajímavější samotný ponor dvou profesionálních potápěčů. Jejich úkol zní jasně: Najít ztracený sud a dopravit ho ke speciální mechanické „ruce“, která ho za asistence dalších hasičů naloží na připravený vůz. Následně je materiál dopraven na bezpečné místo a zlikvidován.
Potopit se do už tak špinavé Vltavy samozřejmě není žádný med. "Dole je nulová viditelnost. Tím spíš, když to tam rozvíříme ještě my s kolegou," usmíval se po zhruba půlhodinovém ponoru Jiří Bolen. Stejně jako jeho kamarád si po vynoření prošel nutným očištěním od případných nežádoucích látek.
Každý podobný zásah je velká dřina a potápěči si mohou sáhnout na dno. Nejen doslova, co se týká řeky, ale i pokud jde o jejich fyzické síly. "S kolegou se dorozumíváme po hmatu, plazíme se po dně a najít požadovaný barel nebo cokoli jiného je hodně o štěstí." V českých podmínkách ve sladké vodě je to podle Bolena v drtivé většině případů o tom samém. "Teď po přívalových deštích to však máme ještě horší. Fakt nevidíme vůbec nic. Když ale dostaneme sud na hladinu, ta práce už pak odsýpá celkem rychle."
Nejčastěji hasiči potápěči zasahují při úniku kapalin do vody nebo u nezabezpečených vozidel, která se ocitla v řece. Sem tam se ale "zadaří". Třeba před deseti lety, kdy se Na Františku začal potápět parník s dírou v trupu. To je pak ještě o něco větší honička. Celkem se pražští potápěči dostanou za rok k zhruba třiceti případům. A jak jsme to tak dnes sledovali, práce na dvě Vltavy vážně není procházka růžovou zahradou.
