Vojna za komunistů brala klukům důstojnost, byly z nich trosky. Já tam zbohatl, říká pamětník
Několik tisíc mrtvých vojáků nikoli v boji s imperialisty, ale často z vůle soudruhů. I taková byla služba socialistické vlasti za minulého režimu. Není se tak čemu divit, že na vojnu nemá spousta lidí pěkné vzpomínky. Ale samozřejmě je to i naopak, někteří mladí muži dva roky využili k vlastnímu prospěchu v mnoha směrech. Tak jako David Novotný, který se o své zážitky podělil s naším webem.
Jen mezi lety 1964 a 1989 zemřelo při vykonu služby v Československé lidové armádě 3 843 mužů. Vyplývá to z dat Vojenského historického ústavu, která před časem zveřejnil web Info.cz. Další tisíce mrtvých se dají předpokládat v letech předtím.
„Nedivím se. Poměry, které tam panovaly, byly z dnešního pohledu směšné, tehdy jste v tom ale být nechtěli. Šlo doslova o život,“ potvrzuje pro Čtidoma.cz David Novotný, který sloužil u tankové divize v Topoľčanech. „Byl jsem režimem „oblíbený“, tak mě „za odměnu“ poslali na Slovensko. Ale bylo mi to fuk, doma mě stejně nic nedrželo.“
Otevřel si vlastní „obchoďák“
Novotný vzpomíná, že zatímco spousta jeho „spolubojovníků“ od prvního okamžiku trpěla, on na to šel jinak. „Kluci byli hodně vystresovaní. A mazáci toho využívali ve velkém, brali jim důstojnost, dělali z nich trosky. Ale já si vždycky říkal, že každý je svého štěstí strůjce, a pokud se jim nedokážou postavit, tak prostě trpí.“ Jelikož měl podnikavého ducha, tak toho začal využívat prakticky od první minuty. „Komunisté byli v tomhle skvělí. Když bylo možné někoho oje*at, šli do toho a neptali se, hlavně si nahrabat.“
Zařídil si něco jako vlastní obchodní dům, byl schopen dodat cokoli. „Chodili za mnou i důstojníci, velitelé z vedlejších baráků apod. Dokonce jsem měl pár objednávek od Plzně. Jak se tam zboží dostalo, netuším. Ale to už nebyla moje starost. Já dostal seznam, určité datum, do kdy jsou věci potřeba, a šel jsem na to.“
Podle jeho slov byly požadavky různorodé, od jídla přes toaletní potřeby a ryze pánské potřeby až po drogy. „Do těch jsem ale nikdy nešel. Jedna věc je rozjet černý trh, druhá dostat se do kriminálu na dlouhé roky. Kdyby se přišlo na drogy, tak to by mi nikdo netoleroval. Na to tam byli psi, to se jim zase musí nechat,“ má jasno Novotný.
Komunisty měli na háku i důstojníci
Své know-how nikdy neprozradil a výjimku nechce udělat ani tentokrát. „Jediné, co mohu říct, je, že jsem měl hodně kamarádů a ti kamarádi měli kamarády, kteří měli peníze. Takže obstarali cokoli, podplatili kohokoli a vydělávali jsme na tom úplně všichni. Vezměte si, že tehdy stály cigarety korunu a šedesát haléřů. A já dokázal tutéž krabičku prodat klidně i za dvacku. A objemy byly neskutečné, samozřejmě nejen cigaret. A představte si, že jsem uměl dodat i kuřivo z Ameriky, to bylo teprve terno.“
I na tom je vidět, že soudruzi měli rádi hodně věcí, které přicházely z odporné kapitalistické země, vlastně nepřátelské. „Tohle bylo jedno všem. Hodně lidí mělo komanče na háku, jen drželi ústa a krok, včetně důstojníků. Věděli, že z „milovaného“ Sovětského svazu dostanou tak akorát žaludeční vředy.“
Novotný se z vojny vrátil jako bohatý mladý muž. „Na tu dobu jsem měl hotové jmění. A co jsem s penězi udělal? Koupil si chatu u Sázavy a ještě mi zbylo na hodně, ale opravdu hodně zábavy. Takže za mě vojna jedna velká levárna, kterou jsem si moc užil.“
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Poprava stahováním z kůže měla svá jasná pravidla. Záleželo na každém detailu.
