Vojna za komunistů: Na sovětská letadla jsme mířili kanony, MiGy na nás nalétávaly, vzpomíná pamětník
Sovětská letadla kousek nad hlavou, strach, ale i odhodlání splnit úkol. Kanony v plné pohotovosti, zásoby ostré munice a čekání na to, co se bude dít. Kdo to nezažil, jen těžko může tušit, co se v srpnu 1968 odehrávalo v hlavách vojáků základní vojenské služby. Ludvík Michálek se to pokusil Čtidoma.cz přiblížit.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 změnila životy mnoha lidem. Dne 21. srpna tohoto roku se na území suverénního státu nahrnuly desítky tisíc vojáků pěti komunistických armád. Převažovali Sověti, kteří samozřejmě toužili zabrat i strategická letiště. Jedno z nich bylo v Českých Budějovicích, kde zrovna sloužil i Ludvík Michálek.
„Narukoval jsem 10. října 1966 do kasáren naproti hospodě U Kanonu do jedné z tamních protiletadlových baterií. Dne 1. května 1967 se ze mě stal po šestiměsíčním školení v kasárnách v Brně-Židenících mechanik elektronkových univerzálních zaměřovačů (počítačů) u protiletadlové baterie. A také svobodník,“ vysvětloval pro Čtidoma.cz pamětník.
Dostali jsme ostré náboje a čekali
Vzpomíná, že v roce 2018 měli s kamarády z vojny sraz v Českých Budějovicích, kam je pozvali ze státního vojenského archivu v Trenčíně. A že bylo o čem mluvit! „Zejména o roce 1968. Zhruba v červenci toho roku jsme z kasáren vytáhli na Švábův Hrádek u budějovického letiště, kde jsme se asi až do 24. srpna 1968 utábořili, postavili a řádně propojili naši protiletadlovou baterii a kde jsme měli za úkol toto letiště hlídat.“
Dnes samozřejmě víme, že nešlo o žádné cvičení. Vojenský konflikt byl blízko. Stačila nepozornost, chyba nebo třeba neudržení nervů na uzdě některého z vojáků jedné či druhé strany a mohlo dojít ke krveprolití. „V srpnu jsme dostali ke každému kanonu několik beden ostrých nábojů. Poté jsme vyfasovali plnou polní, včetně ostré munice do všech zásobníků, a samopal. Měli jsme zalehnout a poslouchat rádia. Důstojníci poté odjeli poslouchat do kasáren,“ popisuje události Ludvík Michálek.
Zaměřovali jsme nepřátelská letadla
Na místě tedy zůstali jen záklaďáci. „No, a když se ruské letectvo začalo zajímat o budějovické letiště, tak jsme si řekli, že jsme tam asi kvůli ostraze. Tak jsme protiletadlovou baterii přivedli k boji – nastartovali agregáty a radiolokátorem vyhledávali nepřátelská letadla vzdálená 40 kilometrů. Po zavedení meteozpráv do zaměřovače jsme na ně začali mířit kanony.“
Letouny naopak dávaly signál, že jsou přátelské – z Varšavské smlouvy. „Signály pro daný den znaly perfektně. Když jsme na ně mířili i nadále, tak začaly na nás nalétávat ve výšce padesáti metrů, přičemž na křídlech měly vždy alespoň jednu raketu červenou. Kdo ví, jak by to dopadlo. Každopádně náš velitel nám po telefonu důrazně rozkázal, abychom okamžitě vše zastavili, zakryli plachtami a poklusem (to bylo vícekrát zdůrazněno) se co nejdále od svého postavení vzdálili, což jsme poslechli.“
Také díky tomu nám mohl pan Michálek vyprávět svůj příběh. „Letiště v Českých Budějovicích bylo obsazeno jako vůbec poslední v republice, pár důstojníků bylo vyhozeno. My záklaďáci jsme po oplocení prostoru byli o cca 14 dní dříve urychleně odveleni do civilu. Já jako podporučík. Posléze po nějakých cvičeních jako kapitán,“ dodal pro Čtidoma.cz.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Baba Vanga věštila katastrofu. Generál Šedivý promluvil o jaderné hrozbě a ukázal na Trumpa.
