Západonilská horečka je aktuální nebezpečí. Odborníci s obavami sledují i virus ptačí chřipky H5N1

Covid-19 ukázal, jak je lidstvo zranitelné. Globální pandemie brala životy, ochromila ekonomiku po celém světě. S jejími následky jsme se dosud nevypořádali. Přitom to nemusí trvat dlouho a budeme čelit další, možná mnohem vážnější hrozbě. „Může se to stát kdykoliv. K přechodu virů ze zvířecí do lidské populace může docházet klidně i každoročně. Je to přírodní proces, takže v podstatě je to otázkou náhody,“ vysvětluje v rozhovoru pro Čtidoma.cz Rastislav Maďar.

Pokud se epidemie rozjede v odlehlých oblastech, například někde na venkově, vše může skončit několika úmrtími neznámého původu, který se nikdy nepodaří zjistit. „Ale pokud jeden z nakažených náhodou nasedne do autobusu nebo do letadla a odjede někam do města s vyšším počtem obyvatel, může z toho být velká mezinárodní epidemie nebo pandemie.“

Máme nějaký příklad podobného přenosu?
Jistě. Například u původního SARS před 21 lety odcestoval nakažený lékař v inkubační době z kontinentální Číny do Hongkongu a z něj se pak nákaza rozšířila do dalších zemí, dokonce až do Kanady. A u SARS-CoV-2 se virus dostal s z venkova do velkoměsta Wuhan, kde to akcelerovalo.

Jaké viry vyvolávají globální pandemie?
Především vzduchem přenosné, na které není ani částečně adaptovaný imunitní systém lidské populace, takže zvířecího původu. A těch jsou stovky tisíc. V této době sledujeme se zvýšenou pozorností virus ptačí chřipky H5N1, který čím dál víc nacházíme u různých druhů savců. Právě v jejich organizmu totiž mohou získat schopnost šířit se v lidské populaci. A to by mohlo být i mnohem horší než covid.

Michael Skiner, virolog z Imperial College v Londýně loni řekl, že v posledních dvou dekádách se nová nemoc objevila prakticky každý rok. Největší vinu dával měnícímu se klimatu. Souhlasíte s tím?
Měnící se klima vede nejen k tomu, že se objevují noví původci, ale mění i oblasti výskytu již známých infekčních nákaz. Následkem oteplování se například šíří Evropou z jihu na sever západonilská horečka přenášená komáry. Už její název říká, že to byla původně nákaza jiného kontinentu. Důležitou úlohu tady sehrává migrující ptactvo. Ale není to vidět jen na exotických nákazách. Taková klíšťová encefalitida se kdysi vyskytovala hlavně ve střední Evropě. S tím, jak se otepluje, se rizikové oblasti najednou objevily i mnohem severněji od nás, v Pobaltí a na jihu Skandinávie. A současně s nárůstem průměrných teplot se klíšťata – a tím pádem i riziko nákazy – posunují do vyšších nadmořských výšek.  

Kde se ještě berou dosud neznámé viry a bakterie, je to například mutace těch stávajících, nebo si za to může člověk sám, protože plundruje přírodu a ta mu to „vrací“?
Když člověk vstupuje do panenského přírodního prostředí, například likviduje pralesy, loví a konzumuje nebo jinak zpracovává divoká zvířata, potká se i s novými patogeny. Častější jsou však různé mutace již známých virů a bakterií. A někdy nám dlouhodobě zůstanou malé či větší záhady, například proč náhle po desítkách let přítomnosti ve střední Africe vzplanula mezikontinentální epidemie horečky zika, která poměrně náhle znovu skončila. Zřejmě opět souběhem náhodných faktorů.

Proč se začnou šířit známé nemoci, které však byly do té doby spíš vzácností? Příkladem mohou být opičí neštovice, které ještě nedávno prakticky nikdo neznal – a najednou se staly hrozbou téměř po celém světě.
To je do značné míry dané globalizací a zvýšením životní úrovně, což vede k nárůstu cestování a počtu kontaktů lidí z různých kontinentů, kteří navštěvují mezinárodní hromadné akce. A taky díky účinné léčbě značně opadl strach z AIDS, takže někteří lidé zase dost riskují náhodným pohlavním stykem. A tento typ nákazy se přenáší těsným kontaktem, bez ohledu na to, jestli použijí kondom, nebo ne.

Izraelští vědci na konci loňského roku publikovali zprávu, ve které se říká, že ve vzorcích oceánů, půdy apod. objevili až sto tisíc nových virů. Jak to, že jsme o nich dosud nevěděli? A budou takové objevy s pokročilou technikou přibývat?
Za jistých podmínek vydrží různé bakterie ale i viry v prostředí celá desetiletí. Další stovky tisíc druhů virů, z toho mnoho nepopsaných, zůstávají ve zvířecí říši dosud nepoznány. Z nich určitě nemálo s potenciálem překonat mezidruhovou bariéru a přejít do lidské populace. Jejich prozkoumávání bude trvat ještě velmi dlouhou dobu. Lidstvo toho neví o mikroskopické přírodě strašně moc. Jsme zranitelnější, než si myslíme.

Dá se říct, jaké procento známých virů může být člověku nebezpečné?
Obrovské množství. Přesné procento neuvedu, ale na druhé straně je pozitivní, že to pro viry není zase až tak jednoduché. Velká část z nich vyžaduje určité specifické podmínky, aby k nákaze člověka mohlo vůbec dojít, případně aby způsobily nějaké klinické příznaky, např. vhodnou cestu vstupu do organizmu, dostatečnou infekční dávku, oslabenou imunitu člověka nebo další rizikové faktory na straně hostitele apod.

Existuje nějaká studie, která by předpovídala, kolik virů ještě neznáme, kolik se jich zatím skrývá?
To skutečně nevíme, dokonce ani to, jestli víc virů známe, než neznáme. I proto musíme být připraveni a nového biologického nepřítele nepodcenit. Věda bude určitě mít co bádat ještě velmi dlouhou dobu.

KAM DÁL: Nemocné srdce nebolí, ale zabíjí. MUDr. Křivánek upozorňuje na příznaky, klíčová je adherence.