Zeman si spokojeně mlaská, Babiše svírá pevně. Tomu by prošlo, i kdyby zastřelil štěňátko na Václaváku
Ptáte se, co by se u nás muselo stát, aby Andrej Babiš odešel z vlády? Veškeré teorie berou opět za své, laťka je posunuta do roviny, o které se nám před pár měsíci ani nesnilo. Skandály, které lídr ANO ustojí, by srazily vaz polikům snad i v rozvojové Africe. Současná situace má však jasného vítěze, jmenuje se Miloš Zeman.
Kampaň. Slovo, které se v české politice objevuje stále častěji. Andrej Babiš by si ho snad mohl nechat patentovat. Kampaň je podle něj i údajný únos jeho syna na Krym a dobrá práce novinářů, kteří splnili veškeré psané i nepsané náležitosti a v podstatě tak suplovali funkci dosti laxní policie v kauze Čapí hnízdo.
První krok udělal Babiš
Český premiér tvrdí, že jsou žurnalisté hyeny, protože se nabourali do jeho soukromí a obtěžovali jeho syna. Nutno přiznat, že příjemné by to nebylo nikomu. Na druhou stranu je třeba jasně říci, že to byl právě Andrej Babiš, kdo své děti do celé kauzy zatáhl. Udělal tak první krok, když je nechal podepisovat různé dokumenty na Čapím hnízdě. Tvrdit dnes, že za všechno mohou novináři, je chytání se stébla tonoucím.
Naopak je nutné se ptát, proč policie už dávno nevyslechla Babiše mladšího a nevyžádala si posudek o jeho duševní (ne)způsobilosti. Na jejich omluvu by možná mohlo padnout to, že zkrátka neměli podezření v tom smyslu, že je Babiš mladší jakkoli psychicky nevyrovnaný. O tom by mohlo svědčit, že v roce 2015 získal pilotní licenci, k čemuž je nutná poměrně detailní zdravotní prohlídka. A jen tak mimochodem, dokumenty na Čapím hnízdě podepisoval o několik let dříve.
Odvolávám, co jsem odvolal
Dnes sice máme na stole možný konec vlády Andreje Babiše kvůli mnoha skandálům, které zejména jeho osobu provázejí. Je to spíše takový taneček. Je téměř jisté, že se nic zásadního nestane. Logicky. Koaliční partner hnutí ANO, tedy ČSSD, bojuje o život. Šéf sociálních demokratů ví, že odchod z vlády by pravděpodobně znamenal jeho definitivní konec. Není jiná alternativa, než zůstat a trpět.
Tím spíš, když Hamáčkovi a spol. číhá za zády slintající vlčák v podobě Tomia Okamury. Lídr SPD se nechal slyšet, že "měl různá tušení, vidění a kdo ví, co ještě" o tom, že je vláda v krizi. Jelikož je to chytrý kluk, tak jeho pocity byly správné a Tomio hned cupital za Babišem, aby ho ujistil, že staré křivdy jsou zapomenuté a že když mu dá dostatečně kvalitní korýtka, tak ho podpoří.
Máme tu tedy jistotu, že kdyby nějakým omylem v ČSSD zjistili, že ještě mají páteř, tak nám je ve vládě nahrají...no, prostě SPD. Raději ani nepřemýšlet o tom, co je vlastně lepší. Odpověď by totiž musela být zcela zřejmá. Buď jak buď, Babiš má v záloze dostatečné množství hlasů k tomu, aby vše udržel tak, jak to je dnes.
Kabelky jsou naprosto marginální
A ještě je tu jedna zásadní věc, proč se nemůže konat Babišův pád do politických pekel. Minimálně čtvrtina lidí mu stále bude tleskat i ve chvíli, kdy si stoupne na náměstí a zastřelí štěňátko. Budou s ním křičet, že je to kampaň a pokus zvířecí říše o jeho diskreditaci. A Andrej jim bude znovu říkat, co chtějí slyšet.
Omele staré známé "tradiční politiky", nenechá na nich nit suchou, i když on sám už dávno mnohokrát tam i zpět překročil tajné sledování manželky nebo nové kabelky. Nezapomene vyzdvihnout, že pomáhá babičkám, dědečkům, dětem i sociálně slabým. Samozřejmě nedodá, že v době ekonomického boomu to jde samo, tím spíš, když v podstatě rozšustroval (nebo minimálně nevytvořil) vatu na horší časy, které brzy přijdou.
Takže se mu zase zatleská, řekne se, že kradli všichni a on alespoň něco dělá pro lidi. Byť dělá něco hlavně pro sebe a neváhá do toho zatáhnout vlastní rodinu. Jedna definice blbce říká, že jde o člověka, který svými činy škodí nejen ostatním, ale i sobě a ještě je na to pyšný. Kolik procent takových blbců je v českém národě?
Co se změní? Nic
Ale abychom nekončili poraženecky, jeden jasný vítěz téhle frašky je. Jmenuje se Miloš Zeman a jistě si spokojeně mne ruce a mumlá si cosi o dokonalém světě. Babiše sírá tak pevně, jak jen člověk může držet druhého. A kdyby náhodou padnul? No a co, tak si prezident postaví vysněnou úřednickou vládu, která mu "za odměnu" dotáhne byznys s Rosatomem na dostavbu Dukovan.
Žijeme zkrátka v podivné části světa, kde se nemožné stává normou a před dříve naprosto neakceptovatelným skláníme zrak. Nechceme to vidět, protože je to odraz nás samých? Nebo už jsme rezignovali, bojíme se, co ještě může přijít? Možná oboje.
