Žena, která žije na ulici, vypráví svůj příběh: Dejte mi pokoj s chlapama. To si pověsím kámen na krk a je to to samý

Říká, že je samorost a vždy tomu tak bylo. Už jako holka ve škole byla tvrdá a vyhrála nejednu rvačku. Ani kluci si na ni netroufli. „Na mě si nedovolili nikdy,“ tvrdí pro Čtidoma.cz Marta. Kolikrát se zastala šikanovaného dítěte a dala násilníkovi nakládačku. Je ale velice smutné, že skončila, jak skončila. 

Bojí se o invalidní důchod

Život tomu tak chtěl a vážně onemocněla. Je totiž náměsíčná a zároveň má potíže se štítnou žlázou.  Snad psychické onemocnění způsobila nešťastná láska a Marta zatrpkla natolik, že o mužích už nechce ani slyšet. „Dejte mi pokoj s chlapama. To si pověsím kámen na krk a je to to samý.“

Dostala třetí stupeň invalidního důchodu. Je to její jediný příjem a bojí se, aby o něj nepřišla. Proto nevydělává. „Ani načerno se nepokouším. Ani na brigádu. Protože kdyby mi sebrali 14 000 Kč, nevím, co bych dělala.“ Práce se neštítí a dovede vzít do ruky třeba krumpáč nebo tesařské náčiní. Trpký život mezi bezdomovci ji zocelil a udělal z ní ženu bez ženskosti, která se spoléhá jen a jen na sebe. 

V mládí jí hrozil vykřičený dům

Jako dívka se zamilovala do kluka, který o ni upřímně nestál a zneužíval její osamělost. Přišla s ním o panenství a jeho chování a následující zrada ji přiměly zavřít dveře před všemi dalšími chlapy. Na lásku zanevřela a spoléhala se pouze na sebe.

Bohužel holý fakt, že je pouze slabá žena, ji málem dovedl do nevěstince. Tehdy se ještě oblékala jako žena a líčila se. Nebyla ošklivá, ale zase to nebyla žádná velká krasavice. Stalo se, že se dostala do finanční tísně, a stála tenkrát na rozcestí.

Jednoho dne seděla na lavičce, pokuřovala a oslovil ji neznámý postarší pán a ptal se jí co a jak. Marta se rozplakala a postěžovala si, jak má těžký úděl. „Ten chlípný dědek mi začal dělat návrhy, ale já jsem ho odpálkovala, jak je mým zvykem.“ Ten pán se ale nenechal jen tak odbýt a nějakou dobu ji všude pronásledoval. Poskytl jí i adresu nevěstince, kde mohla najít dočasné útočiště. Marta naštěstí zvolila jinak a nyní je z ní holka, která se neztratí, ačkoliv je sama. 

Nikdy by si nesáhla na život

Ačkoliv nezažila opravdovou lásku a nepoštěstilo se jí mít děti, váží si života, který miluje, a cení si sebe sama. „Kdyby se člověk neměl rád nebo kdyby si sebe nevážil, tak já nevím. To by bylo hodně špatný.“ Zkrátka je spokojená se svým osudem a užívá si samotu.

Dušuje se, že nikdy by nespáchala sebevraždu. Jelikož je věřící, tento čin je pro ni velký hřích. „Život si člověk nedal, tak si ho nemá právo vzít.“ Na to, aby spolykala prášky nebo skočila pod vlak, nemá odvahu ani žaludek. „A když spáchá člověk sebevraždu, tam nahoře se s ním vůbec nebaví.“

Jednou si postaví srub

Již dlouhá léta se potuluje po noclehárnách a ubytovnách. Nechce tak žít do smrti a má krásný sen. Chce si postavit dřevěný srub a založit zeleninovou zahrádku. Představuje si, že vedle srubu bude dýchat les plný vůní a překvapení. U domku postaví boudu, kde na ni bude čekat věrný pes.

Ženy na ulici jsou silné a jsou schopné všeho, aby přežily. Marta si zajisté v budoucnu splní svůj sen a dožije svůj život s pejskem. „Postavím si srub. To není těžký. Něco bytelnějšího. Ono je to trošku složitější, ale vyplatí se to, protože pak to stojí třeba dvacet let.“

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Přídavkům na děti odzvonilo. Ministerstvo zabije čtyři mouchy jednou ranou.