Zpropadená samomluva (povídka)
V dobách poválečných působil u jednoho aeroklubu jistý bývalý kapitán u vojenského letectva. Abychom snad neprozradili jeho tajemství, říkejme mu třeba Hejtmánek...
Služebním zařazením sice nebyl pilot, přesto ale v pravidelných intervalech absolvoval několik letů, aby si udržel pilotní kvalifikaci, z níž vyplývaly určité výhody.
Jednou opět usedl do letadla, odstartoval, provedl okruh a ve čtvrté zatáčce, plně zaujat pilotáží, stisknul nevědomky tlačítko vysílání radiostanice. Proto celé blízké i vzdálené okolí mohlo na frekvenci slyšet:
„Ano, kapitáne Hejtmánku, čtvrtou zatáčku dotočit hezky do dráhy. Táááááák, to je ono, tak je to správně. Hejtmánku, ty kluku šikovná... Pozor, teďka drž směr, stahuj plyn, uprav rychlost, klapky, vyvážit a směr přesně držet. Tak, kapitáne Hejtmánku, teď je to správně. Pozor na rychlost, pozor, pozor.... tááák, přidej si teď trochu plynu, ať nejsi krátkej. No vida, to je ono. Ano, teď zase uber. Dráha je volná, dotahuj, dotahuj, kapitáne Hejtmánku, to je nádhera - všichni tě vidí, jakej jsi frajer. Dotahuj, dotahuj, dotahuj, tráva šustí, dotahuj! Nádhera! Kapitán Hejtmánek hlásí, že let proběhl úspěšně. Kapitán Hejtmánek přistává, tráva šustí, dotáhni, tráva šus... Krucinál, zase jsem si zapomněl vysunout podvozek!"
Vladimír Charousek (redakčně upraveno)
