Díky seriálu Zlatá labuť ožila část historie. Na vzkříšení slavného obchodního domu v Praze to však nestačí
Seriál Zlatá labuť, který vypráví o třicátých letech v Československu, má svůj pevný základ v příběhu obchodního domu Bílá labuť, architektonického skvostu v centru hlavního města, s nímž je nepochybně spjato jméno Jaroslava Brouka. Pražští občané vědí, že dům je dodnes součástí ulice Na Poříčí, kde však už jen z posledních sil těží ze své dávné slávy. V nepřetržitém provozu je od března 1939. Po sametové revoluci přivítal dům zákazníka číslo 400 000 000.
„Bílá labuť, to je více než obchodní palác – je to chrám práce, zboží a lidí, v němž každodenní prodávání byste měli zahájiti hrou na varhany,“ psalo se při jeho otevření v dobových novinách. Ódy na obchodní dům tehdy nebraly konce. Pravda, do té doby Praha takové místo zkrátka neměla. A právě z něj si tvůrci seriálu Zlatá labuť vzali příklad, když budovali přepychové ateliéry v pražských Kbelích.
Podnikatel Jaroslav Brouk byl spolumajitel obchodního domu Brouk a Babka v Praze na Letné. Budovy U Bílé labutě koupil ve 30. letech. Nechal tehdy zbořit starý hostinec a pivovar a krátce před druhou světovou válku zde vyrostl jeden z nejpřepychovějších obchodních domů, jaké tehdejší společnost měla. Obchodní dům měl obestavěnou výměru cca 72 tisíc m³, celkovou půdorysnou plochu cca 22 tisíc m² a prodejní plochu 15 tisíc m². Snahou majitelů bylo postavit takový dům, který snese srovnání s nejvýznamnějšími západoevropskými obchodními domy Wertheim a Karstadt v Berlíně.
Vrcholné dílo meziválečné avantgardní architektury
Ačkoliv seriál Zlatá labuť začíná během okupace vojsky nacistického Německa dne 15. března 1939, skutečná Bílá labuť byla otevřena až tři dny poté, co Prahu obsadili nacisti. To mělo za následek, že v ní tehdy nakupovali nejvíce němečtí vojáci. Postupně si však získala místo i v srdci českých zákazníků, kteří v ní nakupují dodnes.
Výstavba proběhla dle návrhu architektů Josefa Hrubého a Josefa Kittricha v roce 1939. Bílá labuť je dodnes považována za jedno z vrcholných děl meziválečné avantgardní architektury. Na střeše budovy byl instalován neonový reklamní poutač ve tvaru labutě s bílým tělem a červeným zobákem. Byl bezmála osm metrů vysoký a dodnes je to nejstarší funkční neon u nás.
Návštěvnost bývala v řádech tisíců
Kdysi byla Bílá labuť největším a nejmodernějším obchodem ve střední a východní Evropě. Měla vytápění, klimatizaci a pneumatické pokladny pro zasílání peněz. Navíc měla jako první stavba na našem území eskalátory. Další se objevily až po třiceti letech na pražském letišti a v podchodu na Václavském náměstí. Velmi chytře myslel obchodní dům také na zákazníky, kteří si chtěli nákupy užít bez dětí a v klidu. Součástí prostorů byl dětský koutek, který umožňoval nejen hlídání dětí.
Tehdy denní návštěvnost domu činila zhruba 20 až 30 tisíc osob. Své pevné místo na trhu si však Bílá labuť neudržela. Před vznikem obchodních domů Palladium, Kotva a Máj byly prostory domu plně využité, dnes již do vyšších pater zavírá jen málokdo. Architektonický skvost hyzdí blyštivá reklama. V roce 2019 oznámil magazín Forbes, že majitel OD Bílá labuť Oldřich Petráček ze společnosti Transakta chce rozsáhlou rekonstrukcí za více než půl miliardy korun vrátit Bílou labuť na výsluní. K tomu zatím ale nedošlo. Dodnes jsou v domě nejen obchody, ale také provozovny služeb – kadeřnictví, manikúra, masáže, cestovní kancelář apod. Rozmanitost sortimentu sice zůstala, ducha tehdejší doby si ale nemovitost neudržela.
Zdroj: TV Nova, wikipedia.org, blesk.cz, kudyznudy.cz
KAM DÁL: Židovský pogrom v Praze rozpoutala drobnost. Na místě zůstaly tisíce mrtvých a vypálená čtvrť.
