Oslava narozenin v době koronaviru: Francesco se s maminkou sešel u cedule oddělující jejich regiony
Itálie se pomalu probouzí z karanténového spánku, do kterého upadla na konci března. Lidé už nejsou vězni vlastního města. Mohou se konečně volně pohybovat uvnitř svého regionu, což bylo dosud možné jen z doložených pracovních či zdravotních důvodů. A tak není divu, že dochází k velmi dojemným situacím.
Itálie je rozdělena do dvaceti regionů. Některé z nich jsou definovány jako autonomní, to znamená, že jim byl italskou ústavou přiznán speciální statut. I ostatní regiony mají však některé vlastní pravomoce, které mimo jiné uplatňují v současné "Fázi 2" (to je období po karanténě), takže se mezi regiony některé aspekty rozvolňování liší. Volný pohyb mezi nimi bude ovšem povolen až od 3. června, tedy těsně po Dni republiky, kdy se lidé většinou shromažďují k oslavám jak oficiálním, tak rodinným či s přáteli.
Místo slz hledali řešení
Žít izolovaní ve vlastním městě bylo pro mnoho lidí obtížné a smutné. Znamenalo to, že se spousta z nich nedostala za svými drahými bydlícími v jiné provincii. Toto samozřejmě bohužel platí i nadále v rámci již zmíněných regionů.
Někteří si nad situací zoufají, jiní se snaží hledat řešení. Jako například Francesco Piacentini, který pochází z městečka Valdagno ležícího v provincii Vicenza, tedy v Benátském regionu. V současnosti žije ale s rodinou v regionu Trentino. Když na prvního máje slavil své narozeniny, jeho matka Delma byla zoufalá. Syna neviděla již dva měsíce a nemohla mu být nablízku ani v tak důležitý den, jakým jsou narozeniny – výročí okamžiku, kdy ho přivedla na svět.
Oslava byla, i když netradiční
Francesco se ale rozhodl nepodléhat negativitě a pesimismu, kterých v tomto nesnadném období viděl kolem sebe už příliš. V době karantény se naučil hledět na vše kolem sebe jiným, novým pohledem, takovým od srdce. Nemohl pracovat, ale místo aby si zoufal, snažil se užívat si rodinu (má sedmiletá dvojčata) a opečovávat zahradu. Ani trablům s oslavou narozenin tudíž nechtěl dovolit, aby ho ničily. Snažil se raději najít nějaký způsob, jak celou věc vyřešit. Matce řekl: „Uvidíme, co s tím půjde udělat...“. Zároveň ji poprosil, aby objednala v cukrárně dort.
Francesco se zase postaral o skládací stůl. A prostě se sešli u silnice, přímo pod modrou značkou oddělující regiony, ve kterých žijí, tedy Veneto a Trentino Alto Adige. Každý zůstal na své straně stolu, takže ve svém regionu a zároveň v předepsané vzdálenosti od druhého. Uprostřed trůnil dort a láhev sektu. Konečně se mohlo slavit! A žádná pravidla se při tom neporušovala.
Francesco i jeho matka společné setkání nafilmovali a Francesco si dal video na sociální sítě. Nejenom proto, aby s přáteli sdílel netradiční sváteční okamžik, ale i jako výzvu k optimismu.
KAM DÁL: Czernin: Nikým nevolený úředník Mynář si zprivatizoval ikonu české státnosti, Pražský hrad.
