Utekl jsem ze svatby, tchán mi řekl pravdu o své dceři. To by nikdo nezvládl, říká Ivan (30)
Den, který měl být nejšťastnější v jeho životě, se změnil v noční můru. Jen pár hodin před svatbou si ho vzal stranou jeho budoucí tchán a řekl Ivanovi věci, ze kterých se mu udělalo fyzicky zle. Dnes tvrdí, že jeho reakce byla možná přehnaná a vše se dalo řešit jinak. Tenkrát ale neviděl jinou možnost, než si sbalit věci a potají utéct.
Rodina jeho nastávající manželky byla ve všech ohledech super. Ivan si nemohl vůbec na nic stěžovat. „Také jsem je chválil, kudy jsem chodil,“ usmívá se dnes chlapík, kterému se během chvíle změnil život. „Dokonce ani na tchyni jsem nemohl říct jediného křivého slova. Je to super baba.“
Sny vzaly rychle za své
Těšil se na společné víkendy, grilování, houbaření a rybaření s tchánem. „Bral jsem to jako únik z reality. Se snoubenkou jsme bydleli v Praze, takže takový víkend v „divočině“ jsem vítal všemi deseti,“ vzpomíná státní úředník. Jeho sny a plány však vzaly rychle za své. Stačila k tomu slabá hodinka.
Večer před svatbou totiž s budoucím tchánem zašli „na jedno“. To se však trochu zvrtlo a během pár minut do sebe „vyklopili“ několik panáků domácí slivovice. A jak už to tak v takových okamžicích bývá, nastal čas na upřímnost.
Mělo to navždy zůstat tajemstvím
Ivan byl zvyklý na různé narážky a poznámky. Nakonec, jako Pražák v menším městě na to musel být připravený, jinak by „nepřežil“. „Tentokrát to ale bylo jiné. Začal mi totiž povídat o minulosti Sandry. Tedy jeho dcery, mé nastávající. Nejspíš si myslel, že všechno vím, takže si chtěl postesknout, nebo nevím.“
Pro mladého muže ale byly téměř všechny informace novinkou. „Říkal, jak mu je líto, že jeho holčička pracovala jako společnice. Že si sice v Itálii, Německu a dalších zemích vydělala balík peněz, ale že by je všechny vyměnil za to, kdyby pracovala třeba za přepážkou v bance. Krve by se ve mně nedořezal.“
Kdo by tohle ustál?
Ivanovi se najednou zhroutil svět. Nevěděl, co dělat, jak reagovat. Jen se omluvil, řekl něco ve smyslu, že si musí odskočit. „Nepamatuji se, co jsem přesně zahlásil. Věděl jsem, že musím pryč. Okamžitě. Utíkal jsem asi půl kilometru do jejich domu. Tam jsem si hned sbalil věci a mazal na vlak. Nevím, kolik alkoholu jsem vypil, v té chvíli to bylo jedno.“
Se snoubenkou se za pár dní viděli. Promluvili si, Ivan se vše snažil brát racionálně. „I když mluvila o tom, že je všechno minulost, což jsem jí věřil, tak jsem nemohl dál. Možná jsem neměl hned utéct z té hospody, třeba jsem si s ní mohl promluvit okamžitě a věci by byly jiné. Ale čím víc jsem pak přemýšlel, tím víc jsem věděl, že tohle neprodýchám. Nakonec, kdo by tohle ustál?“
(v článku je na žádost respondenta změněno jméno, fotka je ilustrační. Máte také zajímavý příběh, se kterým se chcete podělit? Pošlete nám ho do redakce!)
KAM DÁL: Manžel po mě chtěl trojku, na můj návrh ale neměl koule. Zbabělec, říká Anežka (36).
