Zelenského jsme za prezidenta nechtěli, říká Ukrajinka. Putin je hovado, válčit nemusel
Ruská invaze na Ukrajinu a následná válka změnila myšlení mnoha místních lidí. Zejména na východě Ukrajiny totiž byla celá řada obyvatel nakloněna k Moskvě. Tak jako Anna a její rodina. Všichni jsou momentálně v České republice. Hovoří potichu až do chvíle, kdy jsme slíbili, že jejich totožnost zůstane zcela anonymní. Svůj postoj k Vladimiru Putinovi přehodnotili poté, co ruské hordy začaly nepokrytě vraždit jejich krajany.
Vítat ruské tanky v ukrajinských městech je pro ně dnes nemyslitelné. Ačkoliv ještě před začátkem invaze Putinovy armády by si o připojení k Moskvě klidně nechali vyprávět a zasněně by se při tom usmívali. „Nevadilo by nám patřit k Rusku. Před válkou. Teď už ne. Jsou to vrazi,“ říká jasně paní Anna.
Putin není člověk
Do České republiky přišla nejprve se dvěma dcerami. Poté za nimi dorazili další členové rodiny. Všichni utíkali z východu země. Konkrétnější být nechce. „Víte, my jsme se našimi postoji nikdy netajili. A teď jsme vyvrhelové. Upřímně řečeno, nikomu se nedivím, že se na nás dívá skrz prsty. Ale my jsme jen lidé, kteří se chtěli mít lépe. Netušili jsme, co Putin udělá.“
Když Anna vzpomíná na domov, oči se jí lesknou. Později přiznává, že místo, kde bydlela, už dnes neexistuje. „Já nikdy nevěřila, že v dnešní době bude někdo v Evropě schopen zabíjet bezbranné ženy, děti a posílat rakety na školy a nemocnice. Putin není člověk, ale hovado. Vždyť mohl mít kus Ukrajiny úplně bez boje.“
Putin zařídil, že je Zelenskyj náš
Bývalá učitelka naráží na to, že podobně jako její rodina přemýšlela i spousta jiných. „Zelenskyj předtím nebyl náš prezident. Nevěřili jsme mu ani nos mezi očima. Loutka, kterou si tahají Američané. Ale to je teď jedno, je to pryč. V době krize se ukázal jako silný muž, za kterým ostatní půjdou. I my. Stále si o něm myslíme své, ale už ho bereme jako svého. Putin to zařídil.“
Dobře si uvědomuje, že pokud se na Ukrajinu vrátí, určitě nepůjde do míst, kde žila. Nechce znovu budovat tam, kde ji znají. „Nejde to napravit. Nejsem naštvaná. Začneme jinde. Teď jsme v České republice, dcery mají práci, jsme v klidu. Rozmyslíme se až podle toho, jak to na Ukrajině dopadne.“
I když vypadá se vším smířená, je vidět, že uvnitř se trápí. Ráda by domů, jenže domov už nemá. A budoucnost se stejnými sousedy, kterým dost možná Rusové zabili známé či příbuzné, zkrátka myslitelná není. Nikdo se nemůže příliš divit.
(V článku je na žádost respondentky změněno jméno, fotka je ilustrační. Máte také zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Pošlete nám ho do redakce!)
KAM DÁL: Svědectví Ukrajinky: Sousedé by nás zabili, domů nesmíme. Hodně lidí fandí Rusku.
