Adolf Hitler: Pohádkové jmění mu vynesla kniha, za kterou se styděl
Není divu, za trvání třetí říše se bez knihy Mein Kampf neobešla žádná svatba, povinný svatební dar – kniha vůdce. O svém literárním počinu sám neměl valného mínění, přesto se stal mantrou ideologie ve své době nejhrůznější.
Dílo Mein Kampf, tedy Můj boj, bylo vlastně kombinací životopisu muže, který do té doby ničeho nedosáhl, a ideologického skeletu postaveném na protižidovských a nacistických myšlenkách. O jeho literární úrovni sám Hitler velké mínění neměl. Prohlásil, že pokud by v roce 1924 věděl, že se stane říšským kancléřem, nikdy by tuto knihu nenapsal. Otázkou je, zda by se bez ní kancléřem vůbec stal.
Zápisky z vězení
Budoucí kancléř a vůdce se pokoušel o uchopení moci již v roce 1923, ale jeho „pivní puč“ skončil neúspěchem. Hitler stanul před soudem, který jej odsoudil k směšně nízkému trestu vězení. V době svého pobytu za mřížemi měl navíc řadu výhod, mohl přijímat téměř bez omezení návštěvy a vězení se pro něj stalo vlastně hotelem na účet státu.
Adolf Hitler měl během svého pobytu ve vězení čas napsat knihu. Podle některých pramenů se do toho pustil proto, aby mohl zaplatit náklady, které mu vznikly v souvislosti s jeho procesem.
Kdo ve skutečnosti „napsal“ Mein Kampf?
- Emile Maurice
Blízký souputník Adolfa Hitlera, byl jeho řidičem a osobním strážcem. Stál u zrodu jednotek SA a byl zakladatelem nechvalně proslulých SS.
- Rudolf Hess
Německý nacistický politik, Hitlerův přítel a v NSDAP „Vůdcův zástupce“. Norimberským tribunálem odsouzen k trestu doživotí. Tento trest jako jediný z odsouzených nacistů vykonal celý. V roce 1987 se ve vězení údajně oběsil, bylo mu 93 let.
Knihu nepsal, ale diktoval
Hitler však ve skutečnosti knihu nenapsal, ale nadiktoval svým spoluvězňům. Nejprve začal své myšlenky diktovat svému oddanému stoupenci Emilu Mauricovi, později se této role ujal Rudolf Hess. Vlastní diktát této knihy zřejmě jej samotného přesvědčil, že je mučedníkem a zároveň i tím, kdo pozvedne Německo na vrchol moci.
Původně plánoval, že vznikne obsáhlá dvoudílná kniha. Zřejmě však neměl dost času, neboť byl propuštěn již po devíti měsících. Z knihy se stalo dílo, které by nemělo být bráno vážně, protože mu nelze bez dalšího účelového výkladu porozumět.
Povinný svatební dar – kniha vůdce
Z pragmatického pohledu však tato kniha měla velký komerční úspěch. Zvláště potom, kdy se Adolf Hitler dostal k moci. Jen v roce 1933 z ní získal příjem 1,2 milionu říšských marek v době, kdy úředník bral 4 300 marek ročně. K takovým honorářům bezpochyby přispělo i to, že každý manželský pár obdržel od obce, kde byl sezdán, hned dva výtisky této publikace. Obce si samozřejmě knihu musely koupit od Hitlerova vydavatele.
Knihou byli odměňováni i čerství maturanti, stejně jako povýšení důstojníci. Stala se v předválečném a válečném Německu povinnou četbou pro celý národ. Postupně bylo během doby trvání třetí říše vydáno více než 12 milionů výtisků.
Děsivé dílo, o němž každý ví, ale málokdo ho četl
Kniha Mein Kampf budí kontroverze i dnes. Obsahuje prvky nacismu, rasismu a zcestné teorie o nadřazenosti různých lidských ras nad jinými. Je dílem megalomana, který věřil, že je nadán nadpozemskou prozřetelností, jež vede jeho kroky.
Každé její nové vydání se neobejde bez diskusí o tom, zda není propagací nacismu, která je i u nás trestným činem. Takové obavy však nejsou opodstatněné, není totiž od věci, aby se s ní mohla široká veřejnost seznámit. Její pomýlený odkaz lze zhodnotit jedině s její znalostí.
Zdroje: denik.cz, britannica.com
KAM DÁL: Nacistický kat Alois Weiss pracoval i v Praze. Zrůda bez svědomí, detaily nahánějí hrůzu.
