Amišská sekta odhaluje tvář: Zneužívání dětí, násilí a strach promluvit
Napadání, tvrdé zacházení a zneužívání dětí – i tak bohužel vypadá na první pohled idylický život ve skupině lidí, kteří se rozhodli žít v podmínkách začátku minulého století. Amišové, které někdo může považovat za šťastné lidi bez mobilů, spěchu a stresu západní civilizace, ale uvnitř žijí docela jiné životy. Pro mnohé z nich víc než děsivé.
Jestliže se mohlo zdát, že Amišové drží pohromadě hlavně proto, aby ochránili svoje děti před svody vnějšího světa, s nimiž tak bytostně nesouhlasí, nové zprávy odhalují daleko horší pravdu, kterou se tato skupina lidí naopak snaží skrývat před okolím. Nyní se zdá, že veškerá její uzavřenost chrání hlavně útočníky a agresory uvnitř rodin. Co se vlastně v těchto komunitách děje?
Muži versus ženy
Není žádným tajemstvím, že se amišská společenství jednoznačně orientují na patriarchální způsob života. Jsou to tedy muži, kteří pevnou rukou vládnou rodinám a ženám nezbývá nic jiného, než poslouchat, podřídit se a hlavně mlčet.
Mlčet o všem, co se v rodině děje, byť by šlo o zneužívání jejich vlastních dcer. Takový příběh vyprávěla podle serveru Type Investigation i jedna z mladých žen, jež se po dlouhém trápení rozhodla jít s pravdou ven, i když to pro ni muselo být neskutečně traumatizující.
Dívky bez jakéhokoliv práva
Ukazuje se, že podřízenost žen nezná jakýchkoliv hranic a není žádnou výjimkou, že jsou i velmi malé dívky před desátým rokem věku zneužívány staršími bratry, jinými příbuznými muži, chlapci z ostatních společně žijících rodin, a dokonce i vlastními otci. Mluvit se o tom ale nesmí, protože to zakazují pravidla. Navíc je takovým dívkám, které netuší, co se stalo, a svěří se třeba své vlastní matce, vyhrožováno hanbou, případně dokonce vyhoštěním, pokud by se pokusily o svém zneužití hovořit. A co když se podobné zprávy přece jen dostanou na veřejnost?
Přizná se a je odpuštěno
Amišská komunita si umí poradit i s prozrazeným proviněním svých členů. Obtěžoval a zneužíval otec svoji dceru? Pokud se to už nedá utajit, nezbývá nic jiného, než aby se na církevním setkání takový útočník veřejně přiznal a zalitoval. Ostatní, včetně oběti, pak mají za povinnost mu odpustit a chovat se tak, jako by se nic nestalo. Mimo vesnici se takové zprávy samozřejmě dostat nesmí, protože by provinilci hrozila exkomunikace, tedy vyloučení. A protože většina z mladých Amišů jiný život nezná, je to dostatečně silná motivace k mlčení.
Uzavřený svět se otvírá, i když pomalu
I když se to jistě jejich církevním vůdcům pranic nelíbí, v posledních letech se zdá, že se i tato skupina pomalu otvírá prozření, některé ženy se odhodlávají promluvit a mladí lidé zůstávají mimo rodinu v běžném světě. Tak se do povědomí veřejnosti dostávají informace, které si Amišové velmi přáli utajit ve snaze zachovat si svůj pohodlný klidný život. Pohodlný a klidný? Pro koho? Oběti zneužívání a týrání mohou mít jiný názor, pokud se ovšem dozvědí, že to, co se jim děje, opravdu není normální.
Je jich stále víc
Amišové žijí hlavně v Severní Americe. Ve městech bychom je potkali jen velmi těžko, jejich prostorem jsou vesnice v Pensylvánii, Indianě, Ohiu, Michiganu a dalších částech. V roce 2020 byl jejich odhadovaný počet kolem tří set čtyřiceti tisíc, ale vzhledem k odmítání jakékoliv antikoncepce (a tedy vysoké porodnosti) je zřejmé, že v současné době je toto číslo podstatně vyšší.
Jak dlouho bude ještě možné udržet téměř absolutní izolaci mladých lidí od informací o okolním světě a jeho fungování, od informací o jejich základních právech? Právě na tom patrně stojí i budoucnost amišské společnosti, která – jak se ukazuje – vůbec nestojí na tak pevných a ctnostných základech, jak se snaží před ostatním světem prezentovat.
Zdroj: Type Investigations, wikipedie, Discover Lancaster
KAM DÁL: Život na hromádce, nebo svatba? Obojí vás může jednou přijít dost draho.
