Arachnofobici, pozor: Pavouci mohou padat z nebe a jsou jich miliony
Když prší, padá voda. To je celkem logické a málokdo se nad tím jakkoli pozastaví. Co když ale začne „pršet“ něco jiného? Třeba pavouci nebo žáby. Kdo nebo co za to může? Ne, opravdu si neděláme legraci.
Příroda je mocná, na to jsme si zvykli a nezbývá nám než přijmout skutečnost, že nad ní - naštěstí - lidstvo ještě dlouho nemá šanci zvítězit. Někdy nás potěší svojí přízní, jindy vyděsí nečekanými nápady. Jako například v momentě, kdy z nebe začnou padat pavouci nebo v lepším případě žáby.
Apokalypsa? Ne, tornádo
Věřící lidé by asi měli při pohledu na žáby padající z nebe jasno. Zkrátka apokalypsa je tady. Ne že by se to někdy nezdálo i bez žab, ale v tomto případě se nemusíme tolik obávat. Neobvyklý žabí déšť, jaký zažili například naposledy v srbském Odžaci v roce 2005, je relativně běžným dějem. Žáby jsou spolu s vodou nejprve nasáty tornádem a později, když jeho síla pomine, padají opět dolů k zemi.
Mezitím ale mohou urazit vzduchem dlouhé kilometry. Podle výšky, do které byly vyneseny, se mohou na zem dostat dokonce živé, ale také zmrazené. Kromě Srbska se s žabím deštěm v roce 1998 setkali také Londýňané, o rok dříve Mexičané a v roce 1996 padaly žáby ve Walesu. Jak je vidět, opravdu nejde o tak neobvyklou situaci.
Australanům vážně není co závidět
O tom, že Austrálie je velmi zajímavým kontinentem, není třeba dlouho diskutovat. My a hlavně ti z nás, kteří trpí arachnofobií, můžeme jen doufat, že tamní „zvyklosti“ do našich končin hned tak nedorazí. Prozatím se snad tedy nemusíme bát situace, kterou si tamní obyvatelé zažili v roce 2015, kdy poměrně rozsáhlé území pokryly místo běžných kaluží, které bychom po dešti čekali, závoje pavučin. Z nebe se tam totiž snesly miliony mladých pavouků, kteří sice používají vítr ke svému přesunu docela běžně, ale zvláštní meteorologická situace způsobila jejich hromadný přesun a dopad na jedno místo.
Podobný dojem, tedy pocit, že z nebe padají pavouci, dokáže navodit také druh Parawixia bistriata, který žije například v Brazílii. Jde o tvora velmi společenského, který žije ve velkých koloniích a také upřednostňuje prostorné pavučiny, které často končí až v drátech elektrického vedení. Není tedy divu, že třeba motoristé, projíždějící kolem takové kolonie, nutně nabydou dojmu, že z nebe prší pavouci. Takže arachnofobici mají jasno - Austrálii ani Brazílii určitě nebrat!
Žížaly čekáme spíš pod zemí než ve vzduchu
Stejný původ jako žabí déšť měla také sprška žížal, které svojí přítomností určitě nepotěšily obyvatele hned několika míst v Norsku v roce 2015. Tento jev je ale trochu podivnější než u výše zmiňovaných žab. Zatímco právě žáby (nebo jindy i ryby) jsou nasávány tornádem spolu s vodou, žížaly prožijí většinu svého života pod zemí. Jak je tedy mohl větrný vír nasát?
Co bychom ještě nečekali?
Určitě bychom nečekali, že nám na hlavu začnou padat třeba golfové míčky, jako se to stalo na konci šedesátých let v Americe. Jde podle všeho o doposud neobjasněný jev, ale přepokládejme, že šlo o stejný důvod jako v případě žab. Jen je divné, že stovky míčků nikomu prý nechyběly.
Můžeme předpokládat, že nikdo z nás není připraven ani na nebeský dárek v podobě padajících bankovek nebo mincí.
Čtyři století staré mince padaly na hlavy lidem v Rusku v roce 1960. To Američané jsou v této oblasti mnohem dále. Na Chicago podle dostupných informací dopadly v roce 1975 stovky dolarových bankovek. Rozhodl se některý z místních boháčů potěšit místní obyvatele? Upřímně řečeno, pokud by byl výběr mezi deštěm pavouků a bankovek, asi bychom věděli, co si vybrat…
