Bez soch z Velikonočního ostrova by zdejší obyvatelé zemřeli
Na Velikonočním ostrově ležícím uprostřed Pacifiku se nacházejí tajemné obří sochy zvané moai. Vypadají jako obličeje, některé mají i tělo zasypané v zemi. Celé roky si turisté i archeologové pokládali otázku, k čemu původním obyvatelům sloužily. A vědci už mají dnes jasno!
Moai jsou monumentální kamenné sochy, které se nacházejí na Velikonočním ostrově, známém také jako Rapa Nui. Jsou jednou z nejvýznačnějších kulturních památek světa a staly se ikonami celého ostrova. Často se jim přikládá duchovní význam, jsou také předmětem konspiračních teorií. Spekulace o tom, jak byly stvořeny či dopraveny na své současné místo, neberou konce. Vědci se však domnívají, že jejich účel byl jednoduchý – přivést obyvatele ke sladké vodě.
Demonstrace síly i způsob, jak přežít
Sochy byly vytvářeny polynéskými osadníky na Velikonočním ostrově mezi 10. a 16. stoletím. Jedním z dalších možných důvodů pro jejich vytvoření mohla být snaha o uctívání a připomínání zemřelých předků, zvýšení sociálního statutu nebo demonstrace moci a autority kmenových náčelníků. To by vysvětlovalo, proč pro ně místní zvolili takový vzhled, jaký dnes mají. Samotná stavba potom plnila zejména praktický účel.
Podle studie vědců zveřejněné v časopise PLOS One se zdá, že dávní obyvatelé Velikonočního ostrova umísťovali sochy moai poblíž vzácných zdrojů sladké vody, možná aby tyto důležité zdroje označovaly, a oni je později mohli dobře najít. To by znamenalo, že pro ně sochy byly klíčem k přežití.
Spoluautor studie Carl Lipo z Binghamtonské univerzity uvedl, že vždy, když se při svém výzkumu dostali ke zdroji sladké vody, na stejném místě byla také socha. Tato souvislost se jevila velmi předvídatelná. Na většině vulkanických ostrovů, včetně Velikonočního ostrova, se sladká voda dostává z podzemí do oceánu skrze sopečné trubky. Tím vznikají místa s pitnou vodou, která jsou obklopena slaným mořem. Sladká voda byla na tomto ostrově omezeným a cenným zdrojem.
Čech Pavel Pavel sochu rozpohyboval
Tajemné sochy z Velikonočního ostrova mají také významnou spojitost s Československem. Když rodák Pavel Pavel dostal v roce 1986 pozvánku od mořeplavce Thora Heyerdahla, aby se s ním vydal na Velikonoční ostrov v Tichomoří, bylo to splnění dětského snu. Měl rozpohybovat jednu ze soch moai, což si předtím pečlivě zkoušel doma. Měl k tomu k dispozici kopii sochy z betonu.
Velikonoční ostrov ho fascinoval od chvíle, kdy si v šesté třídě za ušetřené peníze koupil knihu Francise Maziera Tajemství Velikonočního ostrova. Měl technické myšlení, chodil do vodáckého oddílu, kde se naučil kácet stromy, vázat uzly nebo stavět táborové stožáry – to vše se mu později v jeho záměru hodilo.
Osudové Strakonice a cesta na ostrov
Než na to přišel, zabralo mu to tři měsíce. Rozhodl se, že to vyzkouší ve Strakonicích. Byl úspěšný, a když se pak dozvěděl že Thor Heyerdahl jede na Velikonoční ostrov, napsal mu. K jeho překvapení mu Heyerdahl po pár týdnech odepsal. Dostal výjezdní doložku a jel si splnit sen.
Když ale přiletěl, myslel si, že to nemůže zvládnout. Dokonce ho Heyerdahl chtěl poslat domů, protože pro něj bylo zbytečné, aby ho v Jižní Americe živili, když to vypadalo, že vysněné záběry nedostanou.
Nakonec se povedlo, s kolosem manipulovalo 18 lidí. „Nebyl to přímo vědecký experiment, protože bychom to zvládli i v menším počtu. Jenže domorodci si chtěli přivydělat, a tak tvrdili, že to nejde a přizvali další známé. Pořád je to ale desetkrát méně lidí, než když táhl podobnou sochu Heyerdahl o 30 let dříve podle nápovědy domorodců v písku na dřevěných saních,“ vzpomíná. Na ostrov se dodnes vrací a sám se stal legendou, která dokázala nemožné.
Zdroj: iDNES.cz, PLOS One, nationalgeographic.com
KAM DÁL: Zásah, sestřeleno: Jenže ruská raketa trefila dopravní letadlo.
