Botanik Tadeáš Haenke: Český rodák zmeškal odplutí lodi na výpravu a Viktorii královskou objevil při zátahu na indiány

Tadeáš Haenke byl sice původem Němec, narodil se a žil ale v Čechách, můžeme jej tedy směle považovat za našeho slavného rodáka. Proč slavného, když většina z nás jeho jméno nikdy neslyšela? To ale není jeho chyba. Tadeáš Haenke toho za svůj život udělal dost na to, aby se mohl dostat do učebnic - například botaniky, zeměpisu, chemie nebo hudební výchovy. Zní to tak trochu jako z životopisu Járy Cimrmana, ale tentokrát je to pravda. Všem těmto oborům se na přelomu osmnáctého a devatenáctého století tento rodák z Chřibské úspěšně věnoval. A to opravdu není málo.

Botanika nade vše

Nad všemi obory, v nichž vynikal již ve škole, u Tadeáše Haenkeho vždy stála botanika a právě tomuto oboru zasvětil značnou část svého života. Za rostlinami cestoval doslova po celém světě, což zvlášť v jeho době rozhodně nebylo nic jednoduchého. Žádná letadla a přes internet koupené letenky…

Problémy s penězi

Rodina budoucího významného botanika žila na okraji Českého Švýcarska a ačkoliv byl otec právníkem a navíc i rychtářem v obci, starost o dvanáct dětí jistě nebyla jednoduchá. Jeho starší sestra se provdala za španělského obchodníka, a tak měl tehdy malý Tadeáš již v dětství možnost poslouchat a vnímat i tento jazyk.

Na studia se našlo

I když rodina neměla peníze nazbyt, nadání jejich syna bylo tak zjevné, že mu bylo umožněno vzdělání, které nejprve získával přímo v Chřibské, později u svého strýce, který byl farářem v Robeči. Právě tam dostal vzdělání v latině a také hudební základy, které mohl díky strýcově příspěvku rozšiřovat ve hře na varhany. Další jeho vzdělávací zastávkou pak byli jezuité v Praze a po ukončení jejich činnosti pražské gymnázium. Už jako mladý tedy hodně cestoval za poznáním - a to mu zůstalo po celý zbytek jeho života. Osudnými se mu stala studia medicíny, kde si jej vyhlédl profesor Josef Gottfried Mikan, zaměstnal ho jako synova učitele a jeho hvězda stoupala dál. S profesorem Mikanem sestrojili a vypustili první balón v Čechách, což i přes jeho nevelké rozměry vzbudilo ohromný ohlas. Nesmíme zapomínat, že se psal rok 1784.

Rodná obec mu byla malá

Později podnikl několik výprav po různých českých místech, vždy se zájmem o botaniku. Brzy se ale vydal i do Alp a jen čtyři roky po úspěchu s prvním balónem na našem území se již stal členem prestižní Královské české společnosti nauk. Brzy mu začala být střední Evropa malá a vydal se do Ameriky, nestihl ale vyplutí lodí, které převážely zbytek členů expedice, a tak musel vyplout až několik dní po nich další lodí, která však ztroskotala. Ačkoliv se zachránil, přišel o většinu materiálů, které s sebou vezl. Po dlouhé neplánované cestě z Montevidea přes Andy do Santiaga de Chile se zde setkal se svojí španělskou výpravou a dále již pokračovali společně mimo jiné k pramenům Anazonky. Expedice se ubírala stále na sever, do Kanady i na Aljašku. Všude bylo co zkoumat, popisovat a zaznamenávat.

Cesta kolem světa

To ale stále nebylo všechno - v průběhu dalších let podnikla expedice doslova cestu kolem světa, zastavila se v Asii, na Novém Zélandu, v Austrálii a přes Pacifik do Peru. Následovalo zkoumání Jižní Ameriky a právě tady se již od své expedice oddělil a bádal na vlastní pěst. Kdo by ale čekal triumfální návrat do Čech, do rodné Chřibské a přivítání učenci, dychtícími po jeho nových poznatcích, nedočkal by se. Tadeáš Haenke se usadil v Bolívii, kde se účastnil zvláštních akcí.

Do boje s indiány

Kromě studia místní přírody se třeba také aktivně zapojoval v boji proti místním indiánům. Ostatně jedna taková výprava přinesla také zajímavý objev - největší leknín světa Vikrotrii královskou, která nyní zdobí většinu botanických zahrad. Vlastnil farmu na chov bource morušového, snažil se pokusy s čilským ledkem vylepšit střelný prach - zkrátka výpis jeho činností, kterými se daleko od své rodné země zabýval, je skutečně pestrý.

Tajemná smrt

Smrt Tadeáše Haenkeho je odestřena tajemstvím. Zatímco jedni tvrdí, že byl jako účastník bojů za nezávislost zajat a zemřel ve vězení, další varianta hovoří o otravě jedem, který mu snad podala jeho služka. Ať již zemřel jakkoliv, jedno je jisté - ve světě botaniky zanechal dodnes důležitou stopu, na kterou navazovaly generace dalších vědců.

KAM DÁL: Legionářská nemoc nepatří jen do historie. Nakazit se můžeme i dnes a léčba trvá dlouhé týdny.