Boty za socialismu. Proměna Baťova města na Gottwaldov zasáhla celý československý obuvnický trh
Baťovský mechanismus pozřel po druhé světové válce bolševik. Obuv sice byla pořád kvalitní, ale v důsledku norem se začala vytrácet elegance a móda. Zakázaly se vysoké podpatky nebo příliš tenká kůže. Ševcovské výrobky byly sice dobře řemeslně zpracované, ale poněkud hřmotné. Čas od času se vynořil nějaký hit, který musel mít každý.
Československo zůstalo obuvnickou velmocí i za totality. Nejlepší tuzemské kousky však putovaly za hranice a našinec musel dobré boty doslova shánět a byl rád i za kazové, i když na tehdejší dobu fajnové zboží.
Pět firem v jednom
Říkalo se tomu Velká pětka, která vznikla z Baťova impéria a převzala po svém filozofii slavného ševce. Zůstaly ceny končící na devítku a mezi lidmi se jim stále říkalo baťovské. A když se šlo do jakéhokoliv obchodu s botami, lidé chodili pořád k Baťovi, ačkoliv podnik komunisti znárodnili a rozdrobili do pěti státních mikrofirem.
Došlo na řadu významných změn v technologiích, do kterých se hojně investovalo. V padesátých letech začaly být ve velké oblibě plasty. Trh totálně ovládl trend zvaný Barex. Šlo o neprodyšný plastový materiál, který však nedržel tvar, a jeho výhodou byla nízká cena. Postupem času se zjistilo, že je zdravotně závadný, a proto zmizel z trhu. Jeden čas ale zaznamenal velkou slávu.
Konec inzerátů na boty
Když ještě vládl obuvnickému impériu Tomáš Baťa, bylo inzerátů na jeho boty v tisku všude plno. U Bati se nevyrobila žádná obuv, jejíž prodej nebyl jistý půl roku předem, za což vždy ručil správce prodejní filiálky. Vše vždy šlapalo jak hodinky a žádný materiál či pracovní síla nikdy nepřišly nazbyt. K propadu došlo po druhé světové válce, kdy se Baťovy závody staly majetkem státu.
Přišlo zúčtování s vedením podniku, kdy na nikom nezůstala nit suchá, a zvláště ti nejvíc nahoře dostali co proto. Aby se vlivné osoby vyhnuly právní šikaně, zkonstruovaným procesům a trestům, nebyla výjimkou emigrace na Západ. Baťovo město Zlín přejmenovali komunisti na Gottwaldov podle prvního socialistického prezidenta. Socialistický obuvnický trh se chlubil vlastně cizím peřím. Jednak se zmocnil Baťova odkazu a jednak každých pět let komunisti slavili výročí založení firmy tohoto ševce, který musel emigrovat.
Dobové hity, bez nichž se to neobešlo
Z některých socialistických bot se stala doslova legenda. V padesátých letech se nosily dámské galoše na zip s přezdívkou „šedý mor“ nebo se ujaly polobotky Mustang z manšestru. V šedesátých letech ženy milovaly lakovky, které sice mnoho nevydržely, ale dámě bez „krešlaku“ – jak se říkalo lakované obuvi – hrozila módní sebevražda.
Velkou kapitolu sehrály „důchodky“, což byla obuv pro seniory. Vypadaly jako černé bačkory s hladkou podrážkou a zapínaly se na zip. Ačkoliv v zimě nehřály a na ledovce nebo na sněhu klouzaly, důchodci bez nich nedali ani ránu. Pablo Picasso si s nimi jednou vyšel na festival v Cannes a možná proto zaznamenaly takový úspěch.
Mladí chodili ve sportovním
Třeba jenom obyčejné kopačky musel mít každý mladý kluk ve svém botníku. Chůze v nich nebyla snadná a guma nechávala na podlaze černé šmouhy. Když chlapec trochu povyrostl, přišly na řadu „socialistické conversy“ vyrobené v Číně. Označovaly se tak basketbalové kecky Forward nebo Warrior, jež byly k dostání v bílém nebo modrém provedení. Ve městech se těšily oblibě semišové kotníkové „golfky“ ze Svitu. V osmdesátých letech ovládly ulice tenisové „prestižky“ – boty značky Prestige. Samozřejmě nelze opominout slavnou „botasku“ vyráběnou ve Skutči.
V průběhu minulých let se naštěstí nic nezměnilo na tom, že český národ vždy patřil a patří k nejobutějším, což platilo i v druhé polovině dvacátého století. V tomto období naše ševcovská móda však pokulhávala v originálnosti a módnosti. Ačkoliv se jednalo o výrobky laciné, dámy vycítily trhlinu na trhu a okatě projevovaly svoji nespokojenost. Po sametové revoluci se situace trochu uklidnila a dnes je již normální, že průměrný Čech unosí pět párů ročně.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (E. Erdély: Baťa – švec, který dobyl světa, M. Petrov: Retro ČS)
KAM DÁL: Džíny nebo tesilky. Móda a textilní průmysl za socialismu, o člověka tu moc nešlo.
