Chlapečka uneseného z porodnice policie našla a vrátila rodičům. K jak velkému omylu ale přitom došlo?
Jen máloco může rodiče zdrtit tak, jako když se něco stane jejich dítěti. Své o tom vědí také manželé Fronczakovi, jejichž syn se pouhých několik hodin po narození ztratil z nemocnice. Zoufalí rodiče by udělali cokoliv pro jeho nalezení a nakonec měli štěstí. Nebo vlastně ne? Některé lidské osudy jsou zkrátka tak zvláštní, že se tomu nechce ani věřit…
Paul Fronczak se narodil v Chicagu v roce 1964. Jeho rodiče se ale z novorozeného syna radovali jen chvíli a jejich štěstí bylo vzápětí vystřídáno strachem, zoufalstvím a bezmocí. Paul se z porodnice ztratil a brzy se ukázalo, že jej z porodnice odnesla neznámá žena, převlečená za zdravotní sestru. Pocity lidí, kteří se měli v té době těšit novým přírůstkem do rodiny a místo toho v panice čekali na jakoukoliv novou zprávu v naději, že policie najde to nejcennější, co měli jen malý okamžik, tedy jejich dítě, si neumíme představit.
Tisíce lidí hledaly novorozeně
Do hledání bylo v prvních okamžicích po oznámení únosu zapojeno kromě FBI také 175 000 pošťáků, kteří dobře znali svoje svěřené území, a 200 dalších policistů. Akce se ale minula úspěchem.
Trvalo to dlouhých čtrnáct měsíců, než se sen manželů Fronczakových stal skutečností. Jednoho dne skutečně FBI přišla se zprávou, že byl v New Jersey objeven chlapec, který věkem i jistu podobou odpovídal možné podobě malého, již více než ročního Paula. Před několika měsíci byl objeven opuštěný v kočárku a prozatím se jej ujala pěstounská rodina, která nyní uvažovala o jeho adopci. Ještě než k ní ale došlo, napadlo detektivy, že by se mohlo jednat právě o Paula - a tak kontaktovali potenciální biologické rodiče malého chlapce.
Šťastné shledání se synem! Skutečně?
Šťastní Fronczakovi se brzy rozjeli za svým možným synem, ale byl tady ještě jeden problém. V té době nebyla k dispozici možnost ověření příbuznosti pomocí DNA, a tak se veškerá pozornost zaměřila na podobné znaky nalezeného dítěte a toho, jehož fotografii pořídili rodiče několik chvil po narození. A pak také bylo třeba, aby matka potvrdila, že skutečně jde o její dítě. Jestli si Dora Fronczaková skutečně byla jistá identitou malého chlapce nebo zkrátka její přání návratu ztraceného dítěte bylo silnější než všechny argumenty, není jisté. Každopádně potvrdila, že jde o jejího potomka. A tak se Paul (kterého mezitím pěstounská rodina nechala pokřtít jménem Scott) stěhoval do Chicaga. a začal vyrůstat jako každé jiné dítě. Něco ale bylo divně…
Zajímavý objev
V deseti letech při dětském netrpělivém hledání vánočních dárků narazil na krabici s novinovými výstřižky. Všechny hovořily o uneseném dítěti a zoufalé snaze rodičů jej dostat zpět. Rodiče mu potvrdili, že se skutečně psalo o něm, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Paul přestal pátrat, ale čím byl starší, tím silněji vnímal rozdíly mezi jím samým a zbytkem rodiny.
Ostatní měli stejnou klidnou povahu, jeho mladší bratr jako by z oka vypadl svému otci podobou, gesty i povahou, jen on sám byl docela jiný. Miloval moderní hudbu, motorky, nespoutaný a rychlý život. Není divu, že měl kvůli tomu s rodiči neustálé spory, až nakonec raději z domova odešel. Ani pak ale nenašel klid, střídal bydliště i práci mnohokrát za rok a stále se mu honila hlavou myšlenka, jestli je skutečným synem svých rodičů, a pokud ne, tak kdo vlastně je - a kde je jejich skutečný syn?
Osudové rozhodnutí
Jednoho dne v roce 2013 se odhodlal a požádal Fronczakovy o test DNA. Kupodivu zprvu souhlasili, poskytli svoje vzorky, ale svůj souhlas brzy nato odvolali. Pravděpodobně se sami báli možného výsledku. Paul už byl ale odhodlaný, a tak test dotáhl do konce a jak asi i očekával, potvrdilo se, že není ani vzdálená možnost jakékoliv příbuznosti s rodinou, v níž vyrůstal. Rozhodl se zjistit celou pravdu a tohle odhodlání, kterému věnoval několik následujících let, ho stálo hodně sil, energie, peněz a dokonce se mu kvůli jeho posedlosti rozpadlo manželství.
On ale nepolevil, a tak jednoho dne díky pomocí detektivů stanul tváří v tváří členům své pravé rodiny. Našel tady lidi s obdobným názorem na svět, hudebním nadáním i podobou, i když ne všichni sourozenci byli z Paulova objevu nadšeni. A také se dozvěděl krutou pravdu.
Biologická rodina by nebyla velká výhra
Paul při svém pátrání zjistil, že pochází z početné chudé rodiny, matka byla alkoholička a otec válečný veterán s pochroumanou psychikou. Děti na tom podle svědků nikdy nebyly dobře - mluvilo se o hladu, zanedbávání a dokonce i týrání. Paul se narodil jako jeden z dvojčat a kromě něj brzy po narození zmizela i jeho sestra. O jejím osudu se už asi nikdo nedozví. Dokonce ani nezjistil, jestli byli z rodiny uneseni nebo dokonce odloženi. Každopádně dvojčata se rodina snažila vymazat z rodinné historie, dokonce stránky v albu, kde původně byla jejich první a jediná fotografie, byla vytržena. A protože rodiče v té době už nežili, těžko mohl Paul zjistit něco víc. Pustil se tedy do hledání skutečného syna svých rodičů, kteří jej vychovali, tedy Fronczakových.
Kde je skutečný syn Fronczakových?
Stejně jako díky své posedlosti objevil Paul svoji skutečnou rodinu, zjistil nakonec také identitu muže, který byl skutečným biologickým synem Fronczakových. Ten prvních deset let svého života vyrůstal v Chicagu a další životní osudy jej zanesly až do Michiganu. Nyní se jmenoval Kevin Baty a jeho rodiče již nebyli naživu, aby mohli prozradit víc o tom, jak se tehdy téměř sedmdesátiletý muž v jejich rodině vlastně skutečně ocitl. Paul domluvil své matce Doře a Kevinovi kontakt - nejprve přes telefon a plánovali také osobní setkání. Jak se ale ukázalo, krutý osud si s nimi pohrál ještě jednou. Kevin Baty byl v té době již velmi nemocný a poslední tečku za jeho životem udělal v roce 2020 covid.
Paul Fronczak se se svými rodiči, kteří jej vychovali, i přes nesváry znovu smířil a stále svoje dětství považuje za hezké. Podle toho, co zjistil o své biolgické rodině, byl jeho osud vlastně nakonec výhrou v loterii. Mohl by si nějaký spisovatel vymyslet bláznivější námět na román?
Zdroj: bbc, Chicago Tribune, Chicago Sun-Times
KAM DÁL: Putinova paranoia: Jak se chrání jeden z nejnenáviděnějších lidí na světě? Ochutnavači jsou jen začátek.
