Darovali jste dětem dům a teď se k vám chovají nevděčně? Svou velkorysost můžete vzít zpátky
Své celoživotní dílo věnujete dětem, vnoučkům – jenže oni se k vám teď chovají zle. Nebo máte nečekanou nouzi a potřebujete z dříve darovaného domu získat peníze, zatímco vaši potomci s tím nesouhlasí a je jim to jedno. Takových situací bychom našli na tisíce. Jenže co s tím, když už byla podepsaná darovací smlouva? Nepřekvapí vás, že takové případy často končí u soudu. Mají však možná řešení!
Pokud obdarovaný přetře darovaný dům na divokou žlutou, která se vám nelíbí, a chcete nemovitost urychleně vrátit, asi je vám jasné, že tak snadné to nebude. Ale pokud se k vám zachová zavrženíhodným způsobem, už by se cesty našly. Důvody, pro které lze žádat vrácení daru, jsou totiž přesně uvedeny v zákoně. Co mezi ně patří?
Slibem nezarmoutíš…
Darovací smlouva je závazek, a tak váže obě strany – obdarovaný smlouvou dar přijímá, dárce se zavazuje mu takový dar bezúplatně přenechat. Často jde o úkon samozřejmý, protože předmět smlouvy má zanedbatelnou hodnotu. Pokud jde ale o dary vyšší hodnoty, typicky právě převod nemovitosti, který vyžaduje přepsání na katastru nemovitostí se smlouvou v ruce, je papírování nevyhnutelné.
Důležité je, že slib darovat nikoho nezavazuje. Nelze se tak po někom domáhat, aby daroval, co před lety slíbil. Například když vám dědeček mezi řečí řekne, že vám ten dům na stará kolena nechá, a pak svůj názor změní. Nutno však dodat, že pokud byste již v souvislosti s takovým slibem vynaložili nějaké náklady, soud by vám náhradu pravděpodobně přiznal – třeba byste na rekonstrukci domu nakoupili veškerý materiál a dárce by si to později rozmyslel.
Když dárce nemá ani na jídlo
Dar můžete vzít zpět za určitých podmínek. Vůbec nejideálnějším řešením je dohoda o vrácení daru, pokud obdarovaný přistoupí na to, že dárce svůj záměr změnil. To se ale stává spíše zřídka kdy. Záležet bude především na tom, jaké máte vztahy. Občanský zákoník pak rozlišuje dvě situace, za kterých lze žádat vrácení daru.
Jde o odvolání daru pro nouzi, kdy například dědečkovi nestačí důchod, aby pokryl své životní náklady, a nezbývá mu měsíčně na jídlo. Pokud se totiž dárce dostane do nouze a nemá prostředky pro výživu svou či svých blízkých, je to adekvátní důvod, aby žádal, co daroval. Kdyby však sám obdarovaný byl v tu chvíli v nouzi, nemá povinnost vrácení daru ani k žádnému plnění. Stejně tak nemá povinnost dar vracet, pokud si svou nouzi přivodil z hrubé nedbalosti – například gamblerstvím. Dědicové takové vrácení daru nárokovat nemohou, osoby, k nimž má dárce vyživovací povinnost, však v případě jeho nečinnosti ano.
Nevděk a porušování hrubých mravů
Darovací smlouva předpokládá, že obdarovaný bude alespoň trochu vděčný. To může znamenat, že bude mít vůči dárci úctu, pomůže mu v případě potřeby, bude se k němu chovat slušně. Nemusí to být však pravidlem a v takovém případě dává zákoník dárci právo požadovat dar zpět, pokud mu obdarovaný ublížil tak, že vůči němu hrubě porušil dobré mravy. Ustálená judikatura hovoří o fyzickém násilí, hrubých urážkách, neposkytnutí potřebné pomoci ve stáří aj.
Za nevděk může být v určitých případech považováno porušení dobrých mravů vůči osobě blízké – typicky, pokud si například dědeček najde novou partnerku, ke které jsou vnoučata hrubá, či dokonce zlá, fyzicky ji napadnou apod. V takovém případě si lze představit, že by soud mohl postupovat tak, že by shledal splnění zákonných limitů pro odvolání darů pro nevděk. Nutno však říct, že jasné mantinely neexistují a soud bude vždy jednotlivé situace posuzovat individuálně. Dárce podává žalobu na vrácení daru, a celý proces tak bude posuzovat soud.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Rok pohřešovanou dívku našli ve staré cementárně. Z její smrti matka viní policii i média.
