Dělníci omylem našli prastaré podzemní město. Jeho rozloha a krása jim vyrazila dech
Více než 85 metrů pod slavnou Kappadokií v Turecku leží masivní podzemní město Derinkuyu, které bylo téměř neustále používáno po tisíce let. Žilo zde až 20 tisíc lidí. Vystřídaly se zde různé civilizace. Od Frygů přes Peršany až po křesťany byzantské éry. Jako poslední jej opustili ve 20. letech dvacátého století kappadočtí Řekové, když utíkali po porážce v řecko-turecké válce. Dosud zde bylo objeveno zhruba osmnáct různých úrovní.
Starobylé město Elengubu, dnes známé jako Derinkuyu, je opravdový unikát. Nejenže se jeho jeskynní místnosti táhnou stovky mil. Ale předpokládá se, že více než 200 malých, samostatných podzemních měst, která byla také objevena v regionu, může být spojeno s těmito tunely, a tvoří tak masivní podzemní síť.
Mizející kuřata mohla za úžasný objev
Podle Sulemana, průvodce starobylým městem, bylo Derinkuyu znovu objeveno až v roce 1963 jedním místním obyvatelem, kterému neustále mizela kuřata. Zatímco mu dělníci renovovali dům, drůbež se ztrácela v malé štěrbině vytvořené během přestavby. Už je nikdy nikdo nespatřil. Po bližším zkoumání odkryli temnou chodbu. Byl to první z více než 600 vchodů nalezených v soukromých domech vedoucích do podzemního města.
Okamžitě začaly vykopávky a odhalily spletitou síť podzemních obydlí, sklad suchých potravin, stáje pro dobytek, školy, vinařství a dokonce i kapli. Byla to celá civilizace ukrytá bezpečně pod zemí. V roce 1985 byl region přidán na seznam světového dědictví UNESCO.
Tesat pomocí primitivních nástrojů nebyl problém
Přesné datum výstavby města zůstává sporné. Nejstarším písemným dílem, které pravděpodobně odkazuje na Derinkuyu, je Anabasis. Sepsal jej Xenophon z Atén kolem roku 370 př. n. l.. V knize se zmiňuje o anatolských lidech v oblasti Kappadokie nebo v její blízkosti, kteří žijí v podzemí ve vykopaných domech.
Podle Andrey De Giorgi, docenta na Floridské státní univerzitě, je Kappadokie pro tento druh podzemních staveb vhodná kvůli nedostatku vody v půdě a její snadno tvarovatelné hornině. „Geomorfologie regionu napomáhá hloubení podzemních prostor,“ řekl odborník a vysvětlil, že místní tufová skála by se dala poměrně snadno vytesat jednoduchými nástroji, jako jsou lopaty a krumpáče. Stejný pyroklastický materiál byl přirozeně „vykován“ do pohádkových komínů a falických věží vyčnívajících nad zemí.
Chetité, nebo někdo jiný?
Komu ale připsat zásluhu na vzniku Derinkuyu, zůstává částečnou záhadou. Základy pro rozlehlou síť podzemních jeskyní jsou často připisovány Chetitům. „Ti možná vykopali prvních několik pater ve skále, když na ně zaútočili Frygové kolem roku 1200 př. n. l.,“ říká A. Bertini, odborník na Středomoří. Této hypotéze dodalo váhu také to, že uvnitř Derinkuyu byly nalezeny chetitské artefakty.
Převážnou část města však pravděpodobně postavili Frygové, zruční architekti z doby železné, kteří měli prostředky na budování propracovaných podzemních zařízení. „Frygové byli jednou z nejvýznamnějších raných říší Anatolie,“ vysvětlil De Giorgi.
Původně bylo Derinkuyu pravděpodobně používáno pro skladování zboží. Později se osvědčilo jako útočiště před cizími útočníky. Kappadokie zažívala útoky okolních dominantních říší po celá staletí. Svůj vrchol si země podzemní říše „prožila“ během byzantské éry. Tehdy tam žilo téměř 20 000 obyvatel.
Sofistikované a soběstačné město
Každá úroveň města byla pečlivě navržena pro konkrétní použití. Hospodářská zvířata byla držena ve stájích nejblíže k povrchu, aby se snížil zápach a toxické plyny produkované dobytkem. Také poskytla teplou vrstvu živé izolace pro chladné měsíce. Vnitřní vrstvy města obsahovaly obydlí, sklepy, školy a zasedací prostory. Tradiční byzantská misionářská škola s přilehlými místnostmi pro studium se nachází ve druhém patře a je rozpoznatelná podle jedinečných klenutých stropů.
Podle De Giorgiho se ve městě dají najít i důkazy, že se zde vyrábělo víno. „Jsou zde sklepy, kádě na lisování a amfory.“ Tyto místnosti naznačují, že obyvatelé Derinkuyu byli připraveni trávit pod povrchem dlouhé měsíce. Nejpůsobivější je však komplexní a dobře chráněný ventilační systém, který by zásoboval celé město čerstvým vzduchem a čistou vodou. Více než 50 ventilačních šachet, které umožňovaly přirozené proudění vzduchu mezi mnoha městskými obydlími a chodbami, bylo rozmístěno po celém městě, aby se zabránilo potenciálně smrtelnému útoku. Studna byla vyhloubena více než 55 metrů hluboko.
Příběh živého města se uzavřel v roce 1923, kdy odtud byli evakuováni kappadočtí Řekové. Více než 2000 let po pravděpodobném vzniku bylo Derinkuyu naposledy opuštěno. Jeho existence byla v moderním světě téměř zapomenuta, dokud ho „neobjevilo“ pár zatoulaných kuřat.
Zdroje: redakce, bbc.com, bigthink.com
KAM DÁL: V Panamě našli neznámé hady. Vědci slibují další objevy, člověk ale může všechno zničit.
