Draci z pohádek mají reálný původ. Jejich sílu využívala i církev
Kde se vlastně vzali pohádkoví draci, kteří budou teď v době Vánoc okupovat televizní obrazovky? Jsou šílení, zlí, chamtiví, lidožraví, ale také moudří, nápomocní nebo dokonce duhoví. A my už máme jasnou představu, proč mají právě "dračí" podobu a kdo z jejich příběhů v minulosti nejvíce těžil.
Jsou tady Vánoce, čas pohádek. A pohádky, to jsou také draci, ať už ti hodní, jako třeba dráček Mráček z milé pohádky Za humny je drak, nebo třeba ti děsiví, kterých je většina. Usilují hlavně o princezny - to proto, aby měl princ koho zachraňovat. Ale draci nejsou jen výmyslem relativně moderních pohádkářů. Příběhy o děsivých, všehoschopných a nebezpečných tvorech provázejí lidstvo od dob starověké Číny a ještě hlouběji z historie. Dokonce není velký rozdíl mezi kontinenty a kulturami. Jak je to možné? Co bylo předobrazem pro tak strašidelné představy?
Od hadů až k pterodaktylům
Zatímco předkřesťanský svět a asijské kultury zpodobňovaly draka převážně jako tvora podobného hadům, s příchodem křesťanství a zvláště pak v evropských zemích se podoba draka značně proměnila a upřímně řečeno, církev v nich získala silného pomocníka v boji proti možným pochybovačům. Drak navíc tehdy získal další zastrašující schopnosti, takže se z těchto bájných tvorů brzy staly příšery, které mají jediný zájem, tedy zlikvidovat všechno kolem. Z čeho přitom ti, kteří formovali dračí podobu, vycházeli?
Úžasný objev lidi vyděsil
Uvědomme si, že dračí mýty vznikaly v době, kdy lidé o archeologii ani nesnili. A tak ve chvíli, kdy náhodou kdosi narazil na nález, který by se dnes stal jistě předmětem zkoumání a nadšení vědců, jen těžko mohli tušit, že obrovské kosti patří prehistorickému ještěru. Proto se snadno nabízela teorie, že jde o pozůstatek tvora, který musel mít ke své nebývalé velikosti také neobyčejné schopnosti.
Vznikl tvor se superschopnostmi
Postupem času a s rozvojem poznání pak začínali draci nabírat stále více podobu spojenou s reálnější představou prehistorických zvířat. Dnes v nich najdeme části pterodaktyla - tedy okřídleného předchůdce dnešních ptáků, dinosaura jako nebývale velkého tvora, ale také dalších živočichů, kteří obývali planetu před miliony let. Na druhou stranu bychom ale se nemuseli pro předobraz draka vracet tak hluboko do historie, takový dráček létavý jako by některým pohádkovým příšerám z oka vypadl. Bohatá směs těch nejzajímavějších a zároveň nejnebezpečnějších vlastností dala pak drakům tu pravou mýtickou podobu a schopnosti, s nimiž může odvážný rytíř bojovat jen s využitím nadpřirozené síly nebo odvahy, jakou svět ještě neviděl.
Hodný, duhový i krutý drak
Podoba a vlastnosti draků se dodnes liší v jednotlivých kulturách. Tak třeba v Číně jsou od pradávna symbolem dobra a moudrosti, tvory božskými, kteří doslova protkávají celou tamní kulturu i náboženství, zatímco v Austrálii symbolizuje draky třeba i krásná duha, jež se objevuje na nebi. Podle tamních tradovaných pověstí jde vlastně o hada, který hledá vodu a na své cestě podzemím se na chvíli vynořil nad povrch. Není to hezké?
Západní draci jsou specialitou
To v západních kulturách jde naopak o stvoření nahánějící hrůzu. I tady se ale jejich příběhy rozcházejí. Zatímco ti severští draci si zakládají spíše na majetku a usazují se ve slujích, kde chrání svoje zlato a jiné poklady, středoevropský drak se dnes specializuje na únosy princezen a vydírání jejich královských otců. I tady se ale již vytratil jejich pekelný odér, spojený převážně s plameny, vycházející z tlamy každé z často sedmi a dokonce i devíti hlav.
Oheň jako produkt trávení nebo i brána do pekla
Kde se ale vzala teorie o chrlení ohně, který je pro draky tak příznačný? Někteří vědci předpokládají, že podobný jev mohli lidé dokonce vidět ve chvíli, kdy se v trávicím ústrojí velkých divokých zvířat nahromadily snadno vznítitelné plyny a s jejich odchodem (tedy vlastně při říhnutí) došlo při styku s kyslíkem ke vzplanutí. Jiné teorie, pocházející z církevního prostředí, hovoří o ohni jako symbolu pekla. Dračí tlama tak ve své podstatě v této představě naznačovala bránu do tohoto “nesvěta”.
Ať už ale byli v minulosti draci jakkoliv děsiví, dnes si asi nepředstavujeme, že by se tu nějaký objevil a toužil vzít si za ženu třeba dceru - no, řekněme prezidenta. Ale pokud ano, jistě by se nějaký statečný rytíř našel…
Zdroj: English Heritage, LiveScience, Smithsonian Magazine
KAM DÁL: Ministr Bartoš: Jednou bych chtěl mít se ženou malé knihkupectví. Promluvil i o své nálepce feťáka.
