Dudlíky ve středověku měly dospěláckou náplň
Šidítka nejsou výdobytkem posledních let, současnou podobu ale získala až nedávno. V minulosti si musely maminky poradit jinak. Některé náplně dudlíků byly dost na hraně, ale co by člověk pro pohodové a klidné dítě neudělal.
Rodičů, kteří se snaží dudlík vynechat, je čím dál víc. Odmítavě se k němu staví i některé porodnice (v interaktivní mapě můžete ověřit, která zařízení šidítka nepodporují) a samy děti. Na to, jestli jsou dudlíky ku prospěchu, asi nikdy nebude jednoznačný názor. Na jedné straně riziko nesprávného vývoje skusu, čelisti a horního patra, na druhé snížení rizika SIDS (náhlé úmrtí kojenců), plynulejší ukončení kojení a klidnější spánek.
První vlaštovky
Historie šidítek je nesmírně dlouhá. To potvrzuje i tato studie. První zmínka o dudlíku pochází z Egypta a je stará zhruba čtyři a půl tisíce let. Děti měly speciální hrnce a sáním okrajů se samy zklidnily a naladily na spánek. Ve starověku nosili kojenci a batolata na krku drobné sošky zvířat oblých tvarů. Nejčastěji šlo o malé žabky. Na obličeji měly drobné otvory, kterými děti sály med. Zatímco sošky se našly na území dnešního Německa, v zemích dnešního Balkánu nebo na ostrovech v Atlantiku byly možnosti značně omezené a děti dostaly na žužlání velké kostky ryb nebo skopového.
Dudlíky s náplní
Velký pokrok přišel na sklonku středověku. Matky vzaly kus látky a na jednom z cípů udělaly uzel tak, aby vznikl malý váček. Ten plnily vším možným, co by dítě mohlo ocucávat a najít klid. Nejčastěji to bylo klasické těsto na buchty, používaly se ale i hutné kaše a kousky chleba namočené v makovém odvaru, štiplavém likéru nebo cukru. Díky tomu děti usínaly do pár minut a v noci byly klidné. Možný vliv na zdraví na konci patnáctého století nikdo neřešil.
Půlroční dítě už má většinou alespoň jeden zub. A ten je potřeba ostřit. Látkové mošničky, které si kojenci strčili do pusy, byly mimo hru. Místo nich děti dostaly válečky z kostí nebo kamene. Tím děti plynule přešly od sání ke kousání. Postupem času nahradilo tvrdé materiály dřevo a kaučuk. Dnes jsou tyto pomůcky pro nejmenší děti velmi populární. Jen dostaly moderní kabátek z lékařského silikonu.
Nápad se špatným načasováním
Až v polovině devatenáctého století se objevil dudlík, který se přiblížil jeho dnešní podobě. Byl z černé gumy a naplněný medem. Až postupné bádání změnilo tvar, velikost (zploštěl) a materiál tak, aby byl dudlík pro děti bezpečný a napomáhal v prvních měsících nebo letech jejich zdravému vývoji. Americký drogista Meinecke na přelomu 19. a 20. století předvedl zajímavý prototyp, protesty ale byly příliš silné na to, aby se novinka ujala. Strach z tloustnutí jazyka, šíření nemoci, nebo dokonce skoliózy pozastavil vývoj šidítka na mnoho let.
Zdroj: kinder-verstehen.de, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, pruvodce-porodnicemi.aperio.cz
KAM DÁL: Malý kojenec Albert skončil jako pokusný králík šíleného psychologa. Týral ho krysami.
