Emanuel Swedenborg byl geniální vědec i šílený jasnovidec. Odhalil královnino tajemství a předpověděl vlastní smrt

Emanuel Swedenborg v dětství rozhodně bídou netrpěl. Jeho otec byl profesorem na uppsalské univerzitě a děkanem v místní katedrále, později dokonce skarským biskupem, což s sebou neslo také šlechtický titul. Mladý Emanuel tak mohl vystudovat univerzitu, kde jeho otec působil, získal vědomosti ve filozofii, matematice, později se naučil i mnoho cizích jazyků, mezi nimi samozřejmě latinu, ale i hebrejštinu, řečtinu, angličtinu, francouzštinu, holandštinu či italštinu. S touto výbavou se už dalo pracovat…

Věda i řemeslo

Na své cestě po Evropě se pak zdokonaloval jednak ve znalostech z oblasti vědy, ale učil se také řemeslům, jako bylo hodinářství, knihvazačství, rytectví nebo stavba dechových nástrojů. Zdá se to na jednoho člověka mnoho? Emanuel Swedenborg to zvládal. A nejen to. Ve studiích rozhodně nepřestával, a tak bychom u výčtu oborů, v nichž později vynikal, vydrželi opravdu dlouho. Nechybělo mezi nimi ani důlní inženýrství, které uplatnil i ve službách krále Karla XII.

Od metalurgie po lidskou duši

To mu ale nestačilo a začal sám bádat - opět v nespočtu docela odlišných oborů, od metalurgie až po medicínu, a prakticky všude zanechal svoje stopy. Psal, publikoval, vynalézal, zkoumal, ale nakonec zakotvil u dvou hlavních oborů, jimiž byly kosmologie a přirozenost lidské duše.

Velký zvrat

Pak ale přišel rok 1749 a první dílo v docela jiném duchu než všechna předchozí. V knize Nebeská tajemství odhalil svoje tajemství. Již několik let byl podle svého vyprávění v neustálém spojení s duchy a anděly, pronikl do tajů jiného života, znal taje posmrtného života i o víře, která prostupuje celým nebem.

Zázrak nebo šílenství? 

Byl Emanuel Swedenborg skutečně obdařen darem, který jiní lidé nemají, nebo šlo o člověka šíleného? Mnozí se přikláněli k pomatení mysli jinak geniálního vědce, další ale potvrzovali, že je úplně v pořádku jak po fyzické stránce, tak hlavně mentálně. Kde je tedy pravda? Byla to snad vypočítavost? Později Swedenborg popisoval svoji proměnu jako postupný proces, během kterého se mu otevíral jakýsi duchovní zrak, zažíval podivné sny, slyšel hlasy, viděl podivné bytosti. Všechny tyto jevy, jak byl zvyklý, pečlivě dokumentoval a zkoumal. Nakonec prohlásil, že se setkal se samotným Bohem a byl jím pověřen, aby lidem vysvětlil smysl jeho poselství. Vědec, jehož dřívější myšlení a rozhodování se zakládalo na vědomostech, poznatcích vědy a přírodních zákonech, se pustil do sepisování teologických spisů.

Požár "v přímém přenosu"

Knihy, které začaly tou dobou vycházet, ale ještě nepodepisoval vlastním jménem. K jejich autorství se přihlásil až později. To se ostatně kolem jeho osoby strhl poprask i kvůli dalším událostem. V září roku 1759 například přesně popsal požár, který tou dobou řádil ve Stockholmu, tedy ve městě čtyři sta kilometrů vzdáleném od Göteborgu, kde se nacházel. Popisoval průběh i hašení požáru, pojmenoval ulici, v níž propukl - a to vše “v přímém přenosu”. V době před telegrafem či jakýmkoliv jiným způsobem komunikace, která by mu mohla tyto informace v reálném čase přinést.

Objevený účet

Dalším příkladem jasnovidectví Emanuela Swedenborga, které dosvědčili přítomní lidé, byla jeho pomoc bohaté vdově, která nemohla najít účtenku, jež by dosvědčila, že byl zaplacen účet u klenotníka. Práci řemeslníkovi zaplatil její zesnulý manžel, ale klenotník se rozhodl vymáhat je znovu po vdově. Swedenborg “promluvil” se zesnulým mužem a účtenka byla nalezena přesně v té tajné zásuvce, kterou následně označil. Byl to trik, náhoda nebo skutečnost?

Královnino tajemství

Ani to ale ještě nebylo vrcholné “vystoupení” Emanuela Swedenborga. To se odehrálo při jeho návštěvě u královského dvora, kdy jej sama královna Lovisa Ulrika požádala, aby promluvil s jejím bratrem, který již nebyl mezi živými. Swedenborg jejímu přání vyhověl a podle královnina svědectví jí potom jako důkaz sdělil informace, které mohl vědět jen její bratr a ona sama a nikdo jiný. Co by mohlo být pravdivější než svědectví samotné královny?

Předpověděl vlastní smrt

O svých svědectvích a vidinách hovořil s přáteli i těsně před svou smrtí. I tehdy přísahal, že vše, o čem mluvil a psal, byla čistá pravda. Trval na tom až do dne, který sám sobě předpověděl jako den poslední, tedy do 29. března roku 1772 - kdy také skutečně zemřel.

Po Swedenborgově smrti jeho stoupenci založili církev, která odkazuje k jeho učení.

KAM DÁL: "Fírové" měli svou stavovskou hrdost, pracovali i s amputovanými prsty. Práce na páře se těžko opouštěla