Filmové projekty, které se zasekly v půli cesty. Z nejdražšího českého filmu zůstal jen trailer
O takzvaných trezorových filmech se minimálně v našem prostředí mluví často, a jakmile zmíněné spojení slyšíme, většině z nás se nějaký ten zakázaný film dozajista vybaví. Postupem času se totiž ze snímků, které byly trnem v oku dobového režimu, staly symboly tehdejšího útlaku. Jsou však i filmy, které se ani do pomyslných trezorů nedostaly – zkrátka proto, že nebyly dotočené.
Černí myslivci
Růžená Svobodová, dnes trochu pozapomenutá česká spisovatelka, která žila mezi lety 1868 a 1920, vydala v roce 1908 román Černí myslivci. Kniha byla adaptována o třináct let později, v roce 1921, režisérem stejnojmenného snímku byl Václav Binovec a na plátně se objevila třeba Suzanne Marwille či Alois Sedláček.
V roce 1944 se začal román Růženy Svobodové připravovat k adaptaci podruhé. Režisérské taktovky se měl tentokrát chopit Martin Frič, který později stál třeba za dnes již klasickou pohádkou Císařův pekař – Pekařův císař z roku 1951.
Dodnes není tak docela známé, proč z natáčení Černých myslivců sešlo. Režisér Martin Frič namísto nich uvedl v roce 1946 snímek 13. revír a Varúj…!. K Černým myslivcům – tedy k druhé, plánované adaptaci – se nedochovaly takřka žádné materiály, jen několik výpovědí těch, kteří na snímku participovali.
Poslední z Aporveru
Jeden z nejopulentnějších českých filmových projektů posledních let nese název Poslední z Aporveru a jeho režisérem byl Tomáš Krejčí, dnes osmatřicetiletý tvůrce, jenž má za sebou především televizní filmy a podílel se rovněž na natáčení seriálů Horákovi či Trapasy. V roce 2007, kdy měl mít film Tomáše Krejčího Poslední z Aporveru premiéru, bylo režisérovi teprve šestadvacet let.
Na projekt získal mimořádné množství peněz – alespoň na české poměry, dodnes se o Posledním z Aporveru často hovoří jako o vůbec nejnákladnějším projektu české kinematografie. Snímek měl mít původně premiéru již v roce 2007, ta se však několikrát přesunula a nakonec se v roce 2011 Tomáš Krejčí rozhodl, že film bude ve 3D.
Ani osm let po této změně však z filmu pořád ještě nikdo neviděl víc než pouhý trailer. Do věci se vložila i kriminální policie. Zda někdy někdo nejnákladnější český film uvidí, však pořád zůstává jen otázkou – nutno podotknout, že otázkou vcelku nepříjemnou.
Návštěvy
Mezi trezorovými filmy není překvapivě mnoho těch, které by nebyly dotočené. Do obrazných trezorů se uzamykaly až snímky hotové. Jedním z mála, které nikdy nespatřily světlo světa, je povídkový snímek Návštěvy, jejž měli režírovat tři začínající umělci Otakar Fuka, Milan Jonáš a Vladimír Drha. I zde mělo jít, stejně jako v případě Černých myslivců, o adaptaci knižní předlohy, tentokrát povídek Karla Pecky.
Natáčení třech filmových povídek bylo koncem šedesátých let se změnou poměrů ze dne na den zastaveno a k obnovení projektu už nikdy nedošlo. Veškeré materiály týkající se snímku Návštěvy jsou dnes považovány za ztracené.
Sergej Michaljovič Ejzenštejn
I jeden z nejslavnějších režisérů historie, Sergej Ejzenštejn, si užil s nedokončenými filmy své. V roce 1928 měl premiéru snímek Deset dní, které otřásly světem, režisér Sergej Ejzenštejn, jenž na snímku usilovně a dlouho pracoval, však neměl dostatek prostoru na to, aby film dokončil dle svých představ. Zcela nedokončený pak zůstal Ejzenštejnův chystaný film Ať žije Mexiko!, na kterém pracoval na přelomu dvacátých a třicátých let.
