Havlova amnestie mu dala svobodu, nakonec se stal prvním zločincem usvědčeným DNA
Sexuálně motivované vraždy se začaly objevovat už za komunismu. Tehdy neměli vyšetřovatelé k dispozici ještě testy DNA, mnoho pachatelů se proto divilo, když je usvědčili až po několika letech. Příběh vraha Milana Lubase je ukázkou, jak může genetické testování úplně obrátit průběh vyšetřování.
Porevoluční euforie ještě nedozněla, ale kriminalisté měli plné ruce práce, jelikož zločinnost dosáhla astronomických čísel. I přesto se případ, ke kterému byli v červnu 1990 přivoláni, vymykal brutalitou, ale také drzostí pachatele, jenž zaútočil na veřejném místě. Policisté byli totiž přivoláni na brněnskou pedagogickou fakultu k zavražděné dívce, která byla nalezena v krvi na dámských toaletách.
Místo činu jako z hororu
Poté co dorazili kriminalisté na místo, se okamžitě zděsili. Toalety připomínaly scénu z béčkového krvavého hororu, zde se však bohužel jednalo o realitu. Uprostřed na kachlíkové zemi ležela dívka s mnoha bodnými ranami na těle. Ztotožnění provedli policisté na základě dokladů, které našli v kabelce na parapetu, jednalo se o devatenáctiletou Janu Krkoškovou. Kriminalisté rozkázali ihned uzavřít budovu, aby nikdo nemohl ven ani dovnitř, a začaly výslechy svědků a spolužáků zavražděné slečny. Nebohá studentka měla na těle více než 31 bodných a řezných ran, některé v oblasti genitálií, což svědčilo o pravděpodobném sexuálním motivu útočníka.
Čtyři podezřelí
Na místo činu byl povolán vyšetřovatel Vladimír Matoušek, který okolí fakulty dobře znal. Ačkoliv byl nemocný, případu se ujal, parťáka mu dělal pplk. Vlastimil Boček. Z šetření v okolí zavražděné vyplynulo, že byla juniorskou mistryní v biatlonu, sport a studium jí zabíraly veškerý čas a neměla žádnou známost. To bylo vše. Kriminalisté se v podstatě neměli čeho chytit, šetření v okolí Jany nepřineslo žádné relevantní poznatky. Problém vězel mimo jiné i v tom, že se na místě činu nenašly žádné stopy, vzhledem tomu, že jsou toalety tak frekventovaným místem. Komisař Matoušek měl to, čemu se u policie říká místní znalost. Vytipoval čtyři recidivisty, kteří se v okolí fakulty pohybovali nebo tam bydleli. Rozhodli se, že jako prvního vyslechnou Milana Lubase, který nejvíce odpovídal profilu pachatele a navíc měl v minulosti ženu již jednou napadnout.
Vrah se zbavil stop
Otevřela jim Lubasova přítelkyně, která jim hned přiznala, že její přítel přišel domů až kolem deváté hodiny ranní. Byli na oslavě, na které se měl Lubas zdržet, a měl dorazit později sám. Kriminalisté chtěli vidět oblečení, ve kterém podezřelý muž ten den přišel. Rychle přispěchal s vysvětlením, že se po cestě zranil a špinavé a zakrvavené kalhoty dal vyprat. Policisté skutečně nalezli ušpiněný oděv, který se však již několik hodin namáčel, a tak z něj bohužel nešly použít žádné biologické stopy. Později se podařilo nalézt krevní stopu, ale i ta se ukázala jako nepoužitelná. Vrah měl náhodou stejnou krevní skupinu jako zavražděná studentka. Přesto kriminalisté Lubase odvezli s sebou na služebnu, kde jej čekala spousta otázek.
Žádné přímé důkazy
Milan Lubas nebyl žádné neviňátko, pár let před vraždou studentky pořezal břitvou starší paní v brněnské čtvrti Jundrov, předtím byl ve vězení za znásilnění. Ven se dostal předčasně kvůli velké porevoluční amnestii. Vyšetřovatelé věděli, že mají před sebou zkušeného kriminálníka, který přizná jen to, co mu bezpečně prokážou. Krev, kterou měl na oblečení, vysvětloval tím, že jej v parku přepadli dva neznámí muži, ti mu měli také způsobit drobná poranění. Bohužel mu policisté nemohli nijak vyvrátit jeho tvrzení, nepovedlo se najít ani nůž, kterým vraždil, svědci jim však potvrdili, že jej u sebe nosil.
Smutné prvenství
Tehdy svitla kriminalistům nová naděje, v jednom sborníku se dočetli o možnosti nové metody porovnání vzorků DNA. Zjistili, že takovou laboratoř má doc. Vladimír Ferák na Slovensku, testování se tehdy pohybovalo v řádech desítek tisíc korun. Byla to však jediná možnost, zároveň si uvědomovali, jak převratný význam objev této metody bude mít – srovnatelný s objevem daktyloskopie. Výsledky, které ze slovenské laboratoře přišly, oba vyšetřovatele potěšily, vzorky se shodovaly a vrahem Jany Krkoškové byl skutečně Lubas. Mátl svým tělem, například laborantka, která mu odebírala vzorek slin, nevěřila, že před ní stojí vrah, podobně jako orlický vrah Ludvík Černý i on měl dobré vystupování a choval se vždy slušně. Lubas dostal 23 let vězení, trest si však neodseděl celý, ve vězení spáchal sebevraždu.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Premiér Stanislav Gross před smrtí přiznal, kde vzal milion na luxusní byt. Omluvil se, že zklamal.
