Hemingway založil plovoucí republiku uprostřed Atlantiku a prohlásil se prezidentem
Vyhlásit samostatný stát není žádná sranda už proto, že téměř veškerá pevnina někomu patří. Ovšem ne tak moře a oceány. Leicester Hemingway, bratr slavného spisovatele, založil 4. července 1964 vlastní republiku, když zakotvil s bambusovým vorem šest mil od pobřeží Jamajky. „Nazval ji New Atlantis, měla dokonce i vlastní vlajku v podobě obráceného žlutého trojúhelníku na modrém pozadí. Cesta k tomuto kroku nebyla vůbec snadná. Navíc skončil neslavně,“ řekl Čtidoma.cz historik Dalibor Moravec.
Aby Leicester Hemingway zmírnil diplomatické napětí, trval na tom, že jeho plovoucí národ o rozměrech 6 × 12 stop bude „mírovou mocností a nebude pro Jamajku představovat žádnou hrozbu“. Mnoho lidí mu fandilo, řada z nich si myslela, že chce nastolit daňový ráj, zemi bez útlaku a tyranie či něco podobného. To ale nebyly jeho pohnutky. „Jako vášnivý sportovní rybář chtěl pomoci chránit rybolov v Karibiku,“ vysvětlil Čtidoma.cz Moravec.
Už v roce 1962 založil International Marine Research Society. A příjmy z New Atlantis (Nové Atlantidy) dle jeho vize mohly podpořit mořský výzkum a snad i výstavbu akvária na Jamajce. A ano, v neposlední řadě mu šlo o to, aby jeho podnik byl ziskový a aby se co nejvíc pobavil. Také věřil, že jeho pokus bude pravou zkouškou demokracie.
Využil zákon o vlastnictví ostrova
Leicester získal finanční prostředky na uskutečnění svých plánů v roce 1962, kdy vyšla jeho kniha Můj bratr, Ernest Hemingway, tedy pouhý rok poté, co se slavný spisovatel zastřelil brokovnicí. „Výnosy z prodeje mu poskytly zdroje a čas potřebný k převozu starých železničních kol a náprav, bloků motorů automobilů, kabelů a průmyslového odpadu z Jamajky na tři míle dlouhou písečnou ‚pláž‘. Vyhozením vytvořil nejen podklad pro ekologickou katastrofu, ale také základnu pro kotvení voru.“
Stavba Nové Atlantidy pomohla Leicesterovi vystoupit ze stínu jeho staršího bratra. Důležitou roli v jeho příběhu sehrál americký prezident Millard Fillmore, který rozpoznal důležitost guána (trus mořských ptáků používaný jako přírodní hnojivo pro plodiny). Díky němu vznikl zákon, který v kostce říká něco v tom smyslu, že každý Američan si může nárokovat neobydlený ostrov obsahující guáno a vláda Spojených států by jeho nároky měla chránit. Hemingway tento zákon využil a tvrdil, že jeho ostrov musí vláda USA akceptovat a ochraňovat, protože je v mezinárodních vodách.
Místo mincí „dary“ moře
Leicester nechtěl ztratit americké občanství a prohlásil se čestným občanem Nové Atlantidy, způsobilým zastávat úřad. Aby doplnil občany, rekrutoval malou skupinu britských státních příslušníků, kteří mohli mít dvojí občanství. „Mezi nimi byla například britská socialistka lady Pamela Bird sídlící na Jamajce a americký manažer Cunard Line Sidney Jones,“ usmíval se Moravec.
Na voru však vlastně nikdo nežil. Leicester v roce 1965 pro New York Times přiznal, že jediné, co člověk mohl na palubě dělat, bylo „procházet se a zdravit vlajku, což všechno pravidelně děláme“. Doufal, že se mu podaří provizorní ostrov zvětšit. První zasedání Kongresu Nové Atlantidy proběhlo 2. února 1965 v 5:30 ráno. Hemingway si poznamenal: „Návrhy stanov, které odmítají vraždy, únosy, znásilnění, loupeže a parkování na hlavních tepnách během pracovní doby.“ Taktéž se rozhodl zakázat hazard a občané jeho země neměli platit daně. Později toho dne občané Nové Atlantidy přijali ústavu a „otce zakladatele“ zvolili prezidentem.
Aby podpořil důležitost Nové Atlantidy, zavedl Leicester peněžní jednotku zvanou skrupule. Jedna skrupule se rovnala 50 americkým centům. Místo ražby mincí se noví obyvatelé Atlantidy obrátili na materiály nalezené na moři. Jednalo se o žraločí zub (100 centů), háček na ryby (50 centů) a kus rozbitého sudu (10 centů).
Konec ostrova i velkého snílka
Nové atlantské poštovní známky, stejně jako v mnoha malých zemích, sloužily jako hlavní zdroj příjmů. Na jedné z prvních známek mikronároda v ceně 60 centů byl Winston Churchill, popisovaný jako „světový státník 20. století“. Nová Atlantida také vytiskla 50centovou známku na poctu viceprezidenta USA Huberta Humphreye a 100centovou známku chválící prezidenta Lyndona B. Johnsona jako „ochránce celého svobodného světa“. Další známky vzdávaly hold Dominikánské republice a 4. pěší divizi americké armády, jejíž tažení ve druhé světové válce Ernest i Leicester zaznamenávali jako novináři.
Mezi založením Nové Atlantidy a formálním přijetím její vlády se plocha voru více než ztrojnásobila. Ale Leicester měl ještě větší plány rozšíření. „V září 1964 řekl listu New York Herald Tribune, že plánuje potopit ‚několik přebytečných námořních plavidel‘. New York Times uvedl, že cílem Leicestera bylo udělat ostrov půl míle dlouhý, dostatečně velký, aby ‚pojal maják, krátkovlnnou rozhlasovou stanici, celnici a poštu‘,“ doplnil pro Čtidoma.cz Moravec.
Veškeré snahy však utnula bouře v roce 1966, která vor zničila a s ostrovem byl amen. Leicester se však začal zajímat o podvodní pátrání po důkazech o „skutečné“ Atlantidě. Úspěšný ale nebyl. A v roce 1982, když se od lékařů dozvěděl, že mu kvůli cukrovce musí amputovat obě nohy, se stejně jako jeho bratr a otec zastřelil. Zbraní, kterou si půjčil od souseda.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Nejnebezpečnější chemikálie na světě: Botulotoxin, VX, sůl, nebo obyčejná dezinfekce?
