Hradešický uherák. Oblíbený vánoční dárek pro chlapy
Hradešický uherák zažívá renesanci a stává se stále oblíbenějším vánočním dárkem pro muže. Jeho znovuzrození má na svědomí řezník s vysokou školou, který navázal na rodinnou tradici. „Při seznamování s novými lidmi se často setkávám s údivem ve tváři, když jim řeknu, čím jsem a co v práci dělám. Řeznické řemeslo je v dlouhodobém úpadku a správně ho dělá míň a míň lidí,“ tvrdí Miroslav Panuška, jak se dočteme na salamista.cz.
Příběh rodiny Panušků je až k pláči. V době svobody a míru jejich podnik vzkvétal a mohl se rozrůst až na továrnu a dodávat slavný uherský salám nejen na vánoční stoly. Uherák byl za socialismu i předtím oblíbeným dárkem pro muže všech generací a je tomu dodnes. I v moderní době hamburgerů a kuřecích paliček smažených v trojobalu – když táta od rodiny dostane jako vánoční dárek uherák, zvlhnou mu oči a už se těší na jeho lahodnou chuť, o kterou se vždy rád se všemi podělí.
Ochranná známka na uherák
V rodině Panušků znamenalo řeznické povolání posvátné poslání a bylo vždy ctí pokračovat v této tradici. František Panuška si v roce 1880 nechal udělat patent na 1. českou výrobu uherského salámu. „Jde o řeznický majstrštyk, hodně lidí se o to pokouší, ale ne každý uspěje,“ vysvětluje jeho pravnuk Miroslav Panuška.
Základní ingredience je maso prasat bagounů a celá procedura je záležitostí několika měsíců. Udí se studeným kouřem a následné sušení trvá tři až čtyři měsíce. Kromě toho výroba není levná a dalším problémem je odbyt, kdy se musí postupovat velice rychle, aby se salám nezkazil. Pro Panuškovy byla jeho produkce záležitostí prestiže, protože nejenže si udělali jméno, ale dodávali svůj luxusní produkt do nejlepších podniků v Praze, Karlových Varech, Mariánských Lázních, a dokonce nalezli odbytiště i v legendárním hotelu Pupp.
Salámový špion
Po Františku Panuškovi převzal firmu jeho syn Karel. Ten se však nespokojil s tím, co dokázal jeho táta, a pídil se po tajné přísadě, která tomu ještě chyběla. Vydal se do Maďarska na výzvědy u firmy Pick a Herz, aby tam ukradl know-how. Už začal nad svým cílem lámat hůl a chtěl se vrátit domů, přálo mu ovšem štěstí, protože se uvolnilo místo dělníka speciálně pověřeného mícháním masového těsta. Jeden z dělníků totiž tragicky zahynul pod tíhou velkých houpacích nožů, které jej doslova rozsekaly na cucky.
Karel Panuška tajemství dokonalého uheráku tedy odhalil a putoval o dům dál. Sbíral zkušenosti na jatkách v americkém Chicagu a otevřel si řeznictví v Baltimoru. Stýskalo se mu však po vlasti, a tak se vrátil domů, kde začal podnikat ve svém oboru. „Ačkoliv jsem pradědu Karla bohužel neměl možnost poznat, je mým životním vzorem,“ svěřuje se Miroslav Panuška, který jde v jeho šlépějích, jak se dočteme na salamista.cz.
Znárodnění a konečně restituce
Jeho úsilí přerušila druhá světová válka, kdy putoval do vězení kvůli „černé porážce“. Po válce si rodina Panuškových dělala marné naděje, že se jejich podnik zocelí a oni se zahojí. V roce 1950 je zadrželo StB, byl jim zkonfiskován majetek a čekala je úmorná práce v uranových dolech. Po roce 1989 jim v restituci vše vrátili a Miroslav Panuška se rozhodl v rodinné tradici pokračovat. Ačkoliv má vysokoškolské vzdělání, je hrdý na to, že je řezník, a neustále se ve svém oboru vzdělává a za novými poznatky neváhá cestovat ani do zahraničí.
Hodně ho inspiroval jeho otec. „Můj otec není sice řezník, ale práce s masem je jeho hobby. Během mého dětství se mnou doma vyráběl uzeniny a nadšením pro řeznické řemeslo mě od mala inspiroval,“ vyznává se Miroslav Panuška. Určitě doufá, že i jeho synové na rodinnou řeholi navážou a budou dodávat uherský salám na vánoční trhy nebo třeba i do supermarketů, kde kamarád kamarádovi koupí k Vánocům jako dárek právě tuto uzeninu.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (B. Kovaříková: Retro příběhy, salamista.cz)
KAM DÁL: Nebyli tři, nebyli králové a kdo ví, jak se ti chlapi jmenovali. Historie zamávala i s biblickou klasikou.
