Hrůza a děs Branišovského lesa. S čím se místní už naučili žít?
Jsou lidé, kteří se ani po mnoha letech nevzpamatovali z děsivého zážitku, který prožili v Branišovském lese. Řekněte sami - vás by dvojice rudých očí, které by vás pronásledovaly, nechala chladnými? Legenda, nebo realita...?
Na první pohled je to docela normální les. Z vyprávění místních i zjištění některých lidí, kteří se hlouběji zabývají sledováním paranormálních jevů, ale mrazí. Branišovský les nedaleko Českých Budějovic je jednou z nejzáhadnějších oblastí v naší republice. Přitom se na druhou stranu další obyvatelé přilehlých obcí dušují, že do lesa chodí na výlety, na vycházky se svými dětmi, venčit psy - a nic zajímavého tady nikdy neviděli.
"Jde o míru citlivosti k takovým jevům," vysvětlil odborník na paranormální jevy. "Zatímco jedni procházejí krajinou bez jakéhokoliv zvláštního pocitu, lidé, kteří jsou vnímaví a mají schopnost registrovat i nehmotnou stránku svého okolí, cítí podivné napětí a mohou dokonce vidět to, co ostatním zůstává skryto." A na co se tedy mohou vyznavači adrenalinových zážitků v Branišovickém lese těšit?
Záhada mrtvých mužů
Jeden z tajemných příběhů, s nimiž se v souvislosti s Branišovickým lesem setkáváme, je poměrně mladý a měl se odehrát v šedesátých letech minulého století. Tehdy se na stráži u muničního skladu střídaly dvě dvoučlenné vojenské hlídky, když vtom se jeden z vojáků začal nepochopitelným způsobem proměňovat ve zrůdu.
V děsu a panice začali ostatní pálit ze svých zbraní a na místě zůstali tři mrtví muži. Čtvrtý z nich zemřel při převozu do nemocnice. Jiná varianta příběhu se přiklání k domněnce, že nebezpečí v podobě "čehosi" nepochopitelného přicházelo z lesa. Ať je pravda kdekoliv, přízrak smrti mladých mužů lesem obchází dodnes.
Pán lesa
Představte si situaci, kdy procházíte lesem a zpovzdálí se ozve tichý, mírně sílící lahodný zvuk Panovy flétny. I přes veškerou zvláštnost situace jde stále ještě o příjemný zážitek. Pozvolna se ale začne šeřit a teplota klesá… Najednou se z lesní hlubiny vynoří postava vysokého muže v černém plášti a klobouku, zakrývajícím většinu jinak bílé tváře téměř bez rysů. Muž se pohybuje někdy pomalu, jindy velmi rychle, ale jeho nohy se přitom nedotýkají země.
Asi jen málokdo by zůstal v takové chvíli docela klidný. Útěchou případným dalším pozorovatelům tohoto nadpřirozeného úkazu může být skutečnost, že se přízrak podle všeho nesnaží narušitelům svého klidu uškodit. Ani tyto zkušenosti, stejně jako v případě čtyř mrtvých vojáků, nesahají příliš hluboko do minulosti. První zmínky o pozorování Pána lesa, jak místní podivnou postavu pojmenovali, pochází z devadesátých let minulého století.
Neviditelný pronásledovatel
Se stejnou postavou bývá spojováno i další pozorování návštěvníků Branišovského lesa. Tentokrát se nejedná o úkaz viditelný, není ale o nic méně záhadný. Mnozí lidé, procházející lesními cestami, shodně vypovídají o jasně slyšitelných krocích, které je pronásledovaly, aniž by se v jejich okolí nacházel kdokoliv další. Kroky jsou nejjasněji slyšet ve spadaném listí nebo na sněhu. A protože nikdy nikdo původce těchto zvuků neviděl, přiřkla je pověst právě Pánu lesa.
Jednou z nejděsivějších záhad tajemného lesa je pár rudých svítících očí, které bez jakéhokoliv zvuku pronásledují turisty nebo i místní obyvatele na cestě mezi stromy. Někteří vypovídají, že se pohybují opodál, jiní dokonce přísahají, že je přízračná světla pronásledovala. Ostatně - i kdyby se "jen" objevila opodál, kdo z nás by v jejich blízkosti chtěl zůstat delší dobu?
Brána času
Z roku 1960 pochází příběh, který snad jako jediný z popisovaných budí spíše zvědavost než čirou hrůzu. Je jím nepochopitelně dlouhá pouť jednoho z místních obyvatel přes Branišovský les. Zatímco běžně trvá cesta z Českých Budějovic na samotu U pěti zlodějů, tedy do bydliště dotyčného, přibližně jednu hodinu, protáhla se jednoho dne na plných devět hodin. Muž přitom po svém návratu domů vypravoval, že se mu zdálo, jako by se cesta najednou začala vlnit, štěrk na ní se pohyboval a on pociťoval zvláštní napětí. Nic se mu ale naštěstí nestalo.
Bez újmy na zdraví se z "jiného světa" vrátila také žena, které šla se známou lesem a na chvíli se vzdálila. Když se dlouho nevracela, vydala se druhá žena po ní pátrat. Shledaly se ale až bezmála za hodinu a příběh, který ztracená žena vyprávěla, vzal její kamarádce řeč. Hovořila o hlubokém prožitku, kdy se ocitla za zelenou mlhou v docela jiném světě, plném světla a barev se zlatým městem na obzoru. Brzy se ale objevila postava v černém, která ji vrátila zpět do naší reality. Ani tato žena si kromě nezapomenutelného zážitku neodnesla žádnou újmu.
Máte odvahu na vlastní zkušenost?
Příhod a paranormálních jevů, o nichž se v souvislosti s jednou z nejtajemnějších končin naší republiky hovoří, je mnohem více a objevují se v různých variantách. Můžeme se proto jen dohadovat, jestli se vojáci vzájemně nezastřelili kvůli osobním sporům a v důsledku velkého vypětí, zda Pán lesa není zvláštně tvarovaný suchý strom, který si představivost procházejících lidí spolu s trochou strachu přetvoří v pohybující se postavu, nebo jestli rudě žhnoucí oči nemají svůj zdroj v koncových světlech automobilu, projíždějícího po blízké silnici.
Ať už je to jakkoliv, Branišovský les se záhadám nebrání a vyznavači adrenalinových procházek nebo sběratelé podivných zážitků by si sem určitě měli naplánovat cestu.
