Jak bude vypadat svět za sto let? Některé historické předpovědi vycházejí, jiným se smějeme
Létající auta, telepatie, teleport, zkrátka telecokoliv… Jak bude vypadat svět za sto let? To jsou vize, ke kterým se mnozí upínají dnes, stejně jako tomu bylo v roce 1924. Tehdy ještě doznívala střelba první světové války, ale lidé si už představovali, jak krásné to bude, až o století později dostane lidstvo rozum. My se nad takovými idejemi můžeme bohužel jen pousmát.
Z pohledu našich předků vlastně dnes žijeme v budoucnosti. V té krásné budoucnosti, kdy měla auta létat a všude na světě měl být mír, protože lidé jsou už přece na takové úrovni, že chápou důležitost svých rozdílností a zvládnou se domluvit i bez boje.
Filmem k trvalému míru
Opravdu? Tak v tom nám naši předci hodně fandili. Bohužel. Třeba takový tehdejší hollywoodský magnát D. W. Griffith předpokládal, že to budou právě filmy, které pomohou nastartovat a uhájit světový mír. „V roce 2024 bude nejdůležitější věcí, k níž kinematograf ve velké míře pomůže, to, že odstraní z tváře civilizovaného světa všechny ozbrojené konflikty,“ domníval se podle Akron Beacon Journal. Inu, filmů máme dost, ale že bychom kvůli tomu přestali válčit, na to zatím ještě nedošlo.
Války nebudou destruktivní?
Když už Griffith připustil, že by se přece jen lidé nedohodli ani za sto let a rozhodli se vyřídit si účty násilnou cestou, měl k tomu také svoji vizi, s níž bychom se snad ještě s trochou tolerance mohli smířit. „Chci tím říci, že v té době bude případná válka, pokud něco takového bude ještě existovat, vedena na přísně vědeckém základě, přičemž prvek fyzické destrukce bude zcela odstraněn.“ Kdybychom to tak dokázali, asi by se nikdo nezlobil.
Smrt a mučení podle Baekelanda
Docela jinak viděl svět v roce 2024 prezident Americké chemické společnosti profesor Baekeland, který naopak varoval před vzrůstající agresivitou národů, což ve spojení s dokonalými zbraněmi už tehdy vnímal jako velké varování pro celé lidstvo. „Smrt a mučení obyvatel nastane, ať už budou v noci dřímat ve svých postelích, nebo ať si čtou noviny ve svých pohodlných klubech nebo se modlí v kostele. Nebude žádný způsob, jak ochránit ženy nebo děti, staré nebo nemohoucí,“ předpovídal tehdy velmi temnou budoucnost, kterou my nyní žijeme.
Jazz jako klasika
Stejně jako dnes, každý tehdy vnímal další století ze svého pohledu, a tak se třeba ruský houslista Kochanski zaměřil právě na hudbu budoucnosti, kterou spatřoval v jazzu – tehdy začínající hudební formě, jíž mnozí opovrhovali a zvláště v náboženských kruzích byla považována za pokleslý žánr, který vede mládež do záhuby. „Jazzová hudba je mocnou silou pro rozvoj hudby v Americe a za sto let bude přijímána jako klasická,“ řekl tehdy pro Great Falls Tribune, která jeho myšlenky otiskla 10. února roku 1924, a dnes můžeme potvrdit, že se ve své mírumilovné předpovědi nemýlil.
Bez koní, zato s magistrálou
Biolog Furlong z Kalifornské univerzity se obával vyhynutí koní v souvislosti s rozvojem automobilismu, k čemuž bohužel také nemáme tak daleko, i když tuto magickou hranici snad jako lidstvo překročit nedovolíme. Pro švédského architekta Bjorksona byla podle NZHarald města budoucnosti plná jednokolejek, pohyblivých chodníků, nákupních zón a rychlostních silnic, které povedou jejich středem. Že by skutečně nahlédl do budoucnosti a viděl pražskou magistrálu?
Homeoffice podle Archibalda Lowa
Jako jedna z nejděsivějších předpovědí se pak jeví ta, kterou zformuloval Archibald Low. Hovoří vlastně o homeoffice, tedy formě práce z domova, kterou bychom nemohli vykonávat bez něčeho tehdy tak nepředstavitelného, jako je internet. „V budoucnu budeme nepochybně schopni podepsat naše šeky rychlým přenosem pohybu; budeme schopni vystopovat zločince, posílat jejich otisky prstů a provozovat mnoho druhů obchodů, které v současnosti vyžadují naši tělesnou pozornost,“ napsal v knize Wireless Possibilities. Nenaskakuje vám z toho husí kůže?
Zdroj: autorský text
KAM DÁL: Cestovatel časem varoval před událostmi dalších měsíců: Problémy z Ameriky, ale i mluvící draci.
