Jaké to je žít v Praze aneb stojí život v hlavním městě za to?
Je tomu asi pět let, co jsem se přestěhoval do Prahy. Stal jsem se jedním z mnoha obyvatel více než milionové metropole, kteří se sem přistěhovali za prací. Po spoustě rozhovorů na toto téma s rodinou i přáteli mám jasno. Neměnil bych.
Bydlení uprostřed zeleně
Ještě než se rozepíšu o výhodách bydlení v Praze, musím trochu upřesnit, kde v Praze vlastně bydlím. Byt v bytovce vás asi nepřekvapí a mimopražským lokalita na pomezí Prahy 9 a Prahy 10 mnoho neřekne, stejně jako popis, že náš dům stojí nedaleko Malešického lesa. Pokud neznáte, najděte si to na mapě a projděte si snímky z ulic. Spousta zeleně, domy běžné výšky, kousek odsud začíná vilová čtvrť. Praha, Plzeň nebo Klatovy? Z fotek byste to nepoznali. I takové byty Praha 10 ukrývá.
Přitom ale stále skoro v centru. MHD je v dosahu, jezdí každou chvíli a během pár minut vás sveze na metro. A tím jste po Praze kdekoli takřka okamžitě. Kdo dokáže porovnat s tím, kdy okresní město křižuje jeden autobus dvakrát do hodiny, ví, o čem mluvím.
Vše kousek od bytu
Všechny výhody velkoměsta tak mám nadosah, i když bydlím v klidné čtvrti. A tím nemyslím obchoďáky, že bych je ani nespočítal. Shopaholik zrovna nejsem. Miluji hudbu a dobré jídlo v restauracích všeho druhu. V Praze jsem našel ráj a takřka neomezené možnosti. Neexistuje den, kdy bych nemohl navštívit nějaký zajímavý koncert, nebo týden, kdy bych se nedozvěděl o nějaké dobré indické, italské či staročeské restauraci. A do té já klidně pojedu i přes půl Prahy. Do hodinky jsem totiž na místě.
A musím se přiznat, že existují dvě věci, které jsem si zamiloval až tady. Divadlo a památky mi na maloměstě nic neříkaly. Množství a hlavně kvalita divadel mi učarovaly. Vedle hudby mám tak dalšího kulturního koníčka. A tím jsou vlastně i památky. Většina Pražanů se historickému turistickému centru vyhýbá a vlastně se jim ani nedivím. Jenže já sem jednou vzal návštěvu. Zkuste se projít po Karlově mostě brzy ráno ve všední den. Celá jeho téměř sedmisetletá historie bude jen vaše.
Vadí mi tu vůbec něco?
Aby však tento článek nevyšel jen jako zasněné vyprávění romantického muže středního věku. Bydlení v Praze samozřejmě má svá specifika. Na určitou anonymitu jsem si zvykl. Na davy, dopravní zácpy, přeplněné autobusy, tramvaje i metro v době špičky si asi nezvyknu nikdy. Návštěvu obchodů je třeba také trochu naplánovat, aby člověk nezačal vybírat, co si koupí, zrovna v chaosu, kdy je všude okolo hlava na hlavě. Ale bavíme se o více než milionovém městě. Zvláštní by bylo, kdyby tomu bylo jinak.
