Jako první věc jsem si v Praze pořídil pistoli. Ojedinělá zpověď ukrajinského vraha řidiče Sazky
Neuvěřitelná tragická náhoda, kvůli které zemřel nevinný člověk. Případ vraždy na pražských Vinohradech, kde v roce 2007 zemřel řidič tehdejšího šéfa Sazky Hušáka, zamotal hlavu i zkušeným policistům. Nakonec odkryl poměry v ruskojazyčné mafii v Česku. Teď poprvé promluvil Timur Treťjakov, člověk, který měl vraždu na svědomí a zabíjel na pokyn vora v zakoně.
Vše odstartovala nesmyslná vražda. Psal se rok 2007 a jeden z ruskojazyčných obchodníků nechtěl Andranikovi Soghojanovi platit za „ochranu“, rozumějme výpalné. Vor v zakoně se jej pokoušel přemluvit po dobrém, ale dlužník si nedal říct. Podnikatel mu údajně dlužil půl milionu dolarů, tedy polovinu toho, co vydělal. Na jeho odstranění najali Timura Treťjakova, pološíleného Ukrajince, který však místo kýženého obchodníka zabil mladého otce od rodiny, jenž dělal řidiče řediteli Sazky Aleši Hušákovi.
Vrah promluvil
Onen vrah teď dostal jedinečnou příležitost promluvit a rozhodně nepůsobí jako blázen, i když se tak při soudních procesech snažil chovat. Timur Treťjakov promluvil pro tvůrce unikátní dokumentární série Bez lítosti, kde zpovídají ty nejhorší odsouzené zločince Česka. Treťjakov se tam snaží prezentovat jako nadané dítě, které sešlo na scestí. Narodil se do dobře situované rodiny s ruskými kořeny v ukrajinské Poltavě, v mládí se věnoval zápasu, judu a vystudoval vysokou školu tělesné výchovy v Doněcku. Stal se dokonce mistrem Ukrajiny ve volném zápase.
Na zkušenou do Prahy
V roce 2007, v šestadvaceti letech, se rozhodl, že chce zkusit štěstí v zahraničí. Od své kamarádky, kterou potkal na internetu, se nechal přesvědčit, aby tím zahraničím byla Praha. Tam se skamarádil s Čečenci, kteří ho hned zapojili do byznysu. Dělal ochranku podnikatelům a podobné kšefty. Pak stál před rozhodnutím, s kým bude v Praze bydlet. „S holkou, nebo s kamarády. Jako chlap jsem se samozřejmě rozhodl pro kamarády,“ říká v dokumentu s úsměvem. A tak se zapletl s ruskojazyčnou mafií.
Pobodání na Václaváku
„V té době jsem byl velký frajer, měl jsem tendenci zjednávat spravedlnost na vlastní pěst. Měl jsem pistoli CZ-75, tuhle pistoli jsem koupil hned, jak jsem přijel do Prahy, protože tady se bez pistole nedalo fungovat,“ říká s naprostou samozřejmostí Treťjakov. Pak se začal zaplétat do konfliktu kolem arménského podnikatele, který odmítl platit nemalé peníze do jakéhosi pojišťovacího fondu na zajištění právníků a dalších služeb pro zločince, kteří se dostali do problémů se zákonem. Treťjakov tak byl jedním z těch, kteří jej měli přesvědčit, aby zaplatil. A to hodně násilným způsobem – útokem na Arméncova obchodního partnera.
Treťjakov ale celou situaci líčí úplně jinak. Chtěli prý Arménce unést kvůli nevyřízeným účtům při rvačkách mezi nimi a Čečenci, zabavit mu auto a to pak vrátit za výkupné. Hádka a pokus o únos však přerostly ve rvačku a Treťjakov zasadil svému sokovi devět bodných ran. K tomu má naprosto bizarní obhajobu. „Už byl z toho humbuk a celá věc se nám hroutila před očima. Tak jsem vystoupil z auta, šel tam a pobodal ho. To bylo jediné, co zbývalo,“ říká Treťjakov v dokumentu. „Snažil jsem se bodat ho tak, aby to přežil,“ dodává k bizarní historce. Policisté ani soud však jeho tvrzení neuvěřili a přišili mu nedokonaný zločin vraždy.
Osudový omyl
Podruhé měl Treťjakov vraždit na pražských Vinohradech. Jak už jsme psali, vor v zakoně si měl u Treťjakova objednat vraždu výše zmíněného Arménce, který ani po vážném zranění nechtěl do fondu zločinců odvést půl milionu dolarů. Arménec měl bydlet na Vinohradech a Treťjakov si tam na něj počkal. Poznávací znamení? Tmavý vůz Bentley asi za pět milionů korun. Treťjakov ale nezabil Arménce, nýbrž mladého otce od rodiny, jenž dělal řidiče řediteli Sazky Aleši Hušákovi. Důvod pro tento omyl je bizarní, jak uvádí novinář Jakub Kvasnička v podcastu Hlasy zločinu.
Zemřel nevinný táta od rodiny
Hušák totiž jezdil ve velmi podobném autě jako oběť a jeho řidič byl v místě, kde se měla právě oběť pohybovat. Šlo o Bentley za více než pět milionů, tedy auto, kterého po celém Česku tehdy jezdily jednotky kusů. O to smutnější ironií bylo, když se Hušákovo tmavě zelené auto objevilo tam, kde mělo jezdit obchodníkovo černé auto. Hušákův řidič, který si chtěl zrovna v blízké večerce koupit svačinu, to odnesl životem. Doma měl ženu a dvě malé děti.
Bizarní obhajoba
Treťjakov to však líčí jako nešťastnou náhodu. Byl prý nadopovaný prášky a myslel si, že mladý řidič Bentley je Arménec, který si jde do kufru pro zbraň. Neváhal a zastřelil ho. Když pak podle dokladů zjistil, že jde o Čecha, prý se zhroutil. Svěřil se svému nejlepšímu příteli, který jej pak udal policii. Ta si pro něj přišla do jeho bytu den před Štědrým dnem. Jakoukoliv objednávku vora v zakoně odmítá, soud mu ale neuvěřil.
Treťjakov dostal doživotí, pak mu soud snížil trest na 22 let. V dubnu tohoto roku byl vydán na Ukrajinu, kde by se měl zapojit do boje proti Rusům. Jeho osud je od té doby neznámý.
