Je až neuvěřitelné, že ve 21. století není záchod samozřejmostí pro více než 4 miliardy lidí
Je až děsivým faktem, že i dnes, ve 21. století, jsou na světě mnozí lidé nuceni vykonávat potřebu před zraky ostatních nebo při odchodu z WC používají místo toaletního papíru svou ruku. Umíte si představit, že si zajdete odskočit na ulici, kde vás každý vidí? Na druhé straně však stojí země, pro které je použití toalety téměř rituálem.
Podle průzkumů Světové organizace toalet (The World Toilet Organization) nemají k WC přístup více než 4,2 miliardy lidí. O splachovacích toaletách si mohou nechat leda tak zdát. Organizace zdůrazňuje také důležitost přístupu k čisté vodě. Umytí rukou bezpochyby přispívá ke snížení šíření některých smrtelných nemocí, jakými jsou například tyfus nebo cholera.
Středověký záchod zvaný výsernice
Ve středověku vnímali obyčejní lidé velkou potřebu jako naprosto přirozenou věc. Nebylo jim proti srsti odskočit si na záchod na ulici vedle domu, kde na ně koukali ostatní sousedé. Oproti tomu šlechta již v této době používala předchůdce dnešní toalety. Záchod, označovaný jako výsernice, býval umístěn v arkýři budovy, tedy v předsazené části domu. Odtud padaly výkaly rovnou na zem pod dům. Když nějaký kolemjdoucí nebo poddaný nedával pozor, klidně se mohlo stát, že mu něco nechtěného přistálo na hlavu. Hygiena v tu dobu nebyla vůbec dobrá, proto se také šířil mor, kterému podlehly tisíce lidí včetně dětí. Zajímavostí je, že českému knížeti Jaromírovi se posezení na výsernici stalo osudným. Právě na tomto místě byl zespodu probodnut.
Místo toaletního papíru poslouží ruka
Jiný kraj, jiný mrav, říká se. V muslimských zemích a Indii neznají toaletní papír. Místo něj se po vykonané potřebě očistí levou, nečistou rukou. Toaletu zde představuje pouhá díra v zemi, vedle níž je kýbl s vodou, který slouží pro všechny, kdo záchod použili. Po několikátém využití tak voda již zapáchá a zákal je patrný na první pohled. Tyto země jsou na tom s hygienou opravdu mizerně. V Řecku zase nesplachují do záchodové mísy toaletní papír, ten se vyhazuje do odpadkového koše. Každý si asi dovede představit, jaký zápach se z místních záchodků line.
Boty dolů aneb hygiena na prvním místě
Naprostým opakem je Japonsko. Zde si potrpí na komfortní toalety, které mají vyhřívané sedátko a samozavírací poklop, hraje tu hudba a samozřejmostí je i bezdotykové splachování. Záchody jsou zde často a důkladně dezinfikovány. V Japonsku bývá dobrým zvykem si před vstupem na WC sundat boty. Použití záchodu se tak stává rituálem sterility a čistoty. Hygiena je tady na prvním místě. Toalety mají dokonce svůj svátek, který připadá na 19. listopad. V Japonsku si získal nemalou oblibu.
Vyšperkovaný záchod slavného básníka
Adolf Heyduk, představitel generace Májovců, vlastnil doma v Písku malovaný záchod z luxusního vídeňského porcelánu. Jeho dům měl již v roce 1900, tehdy jako jeden z mála, plně vybavenou koupelnu a splachovací WC. Záchod tehdy vyšel Heyduka na 18 zlatých, což byla pro představu čtrnáctidenní práce dělníka. Do 90. let minulého století byl tento malovaný záchod běžně používán, nyní je již exponátem v Heydukově domě, který slouží jako muzeum. Básník si bezpochyby na hygienu potrpěl a dnes by jistě byl fanouškem listopadového svátku toalet, jehož úkolem je upozornit na to, že na světě i v dnešní době existují mnohé domácnosti, které nemají záchod, a hygiena zde je na bodu mrazu.
Zdroj: idnes.cz, cevak.cz, jcted.cz, clovekvtisni.cz
KAM DÁL: Jak dřív vymítali ďábla: Středověká lebka prozradila, co si její majitel musel vytrpět
