Kaczyński a jeho Polsko: nemá rodinu, nečte, nezná jazyky. A chce stát bez interrupcí, ale s mocí nad soudem a tiskem

Jarosław Kaczyński, lídr strany Právo a spravedlnost (PiS), je zvláštní postava. Nikdy neměl rodinu, nežije v partnerském vztahu, nikdy nechodil do normální práce. Nezná jazyky, nečte, necestuje. Nemá jinou vášeň než politiku. Za osm let své vlády nezastával, až na krátkou výjimku, žádnou ústavní funkci. Všechna rozhodnutí ohledně chodu státu dělal ze své kanceláře v sídle PiS. Jeho systém vládnutí připomínal plíživý nástup diktatury. Dosadil na klíčová místa své lidi, snažil se vytvořit z loajálních lidí nové elity, opozici prezentoval jako nepřátele.

Autor těchto rozhovorů Petr Janyška považuje za naivní názor, že Kaczyńského strana Právo a spravedlnost, která byla u moci v letech 2015–2023, je docela slušná strana, která se drží konzervativních zásad a národní hrdosti. Podobný názor zastávají i polské elity, z nichž naprostá většina se k hnutí staví ostře kriticky.

Polské osobnosti nesnášejí Jarosława Kaczyńského

Podle Lecha Wałęsy usiloval Kaczyński o diktaturu. Wałęsa charakterizuje vůdce PiS jako teoretika, který uvažuje nějak takto: něco mi vadí na soudech, tak je zlikviduji. Vadí mi tisk, tak pryč s ním. Likviduje je ve jménu dobra Polska. S bratrem Lechem si svého času rozdělili role na hodného a zlého policajta, Jarosław dělal toho zlého. Podle Wałęsy je Kaczyński s velkou pravděpodobností odpovědný i za leteckou katastrofu ve Smolensku, kdy při pádu letadla zahynulo 96 významných osob včetně jeho dvojčete. Akce byla nepřipravená, špatně organizovaná a Jarosław tehdy zřejmě volal Lechovi, že musí přistát a basta, i když to bylo značně nebezpečné.

Proti způsobu vlády PiS se stavěla i většina tvůrčích umělců. Známá režisérka Agnieszka Holland tvrdí, že se po letech zase stala nepřítelem lidu. Naráží tím na svůj film Zielona granica z roku 2023, který byl inspirován migrační krizí na hranicích mezi Běloruskem a Evropskou unií a pojednává o skupině uprchlíků, kteří plánují přejít do Polska. Film čelil kritice ze strany polského pravicového křídla a PiS.

Podle Holland začala PiS s čistkami v kulturních institucích hned poté, co přišla k moci. Neloajální lidé ztratili práci a jejich instituce většinou převzaly nekompetentní osoby, které v nich působily jen škody. Holland tvrdí, že 95 % lidí z kultury nesnáší PiS, polovina však má strach ozvat se kriticky nahlas, bojí se ztráty práce. PiS podle ní nepřinesla nic, jedině na začátku dala rodinám 500 zlotých na každé dítě. A potom ještě třináctou penzi, kterou si zavázala starší elektorát. Ale polské zdravotnictví je jedno z nejhorších v Evropě. K tomu je třeba přičíst demoralizaci, korupci, nekompetenci, destrukci zahraniční politiky a oslabení pozice Polska ve světě.

Agnieszka Holland tvrdí, že Jarosław Kaczyński je psychicky postižený člověk, klinický narcista. Ve všem, co dělá, je resentiment člověka, který je osamělý, nenávidí svět, nenávidí vše, co je mimo jeho kontrolu, a zároveň ztratil, co mu bylo nejdražší, svého bratra dvojče, a navíc ještě pravděpodobně vlastním přičiněním. 

Podobně o Kaczyńském hovoří i šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik: „Na světě má rád všechny kromě mužů a žen.“ Přiznává mu však alespoň jednu dobrou vlastnost: „Není osobně zkorumpovaný. Majetek ho nezajímá.“

Podle levicové aktivistky Agnieszky Wiśniewské nebyly v zemi nikdy tak silné nepotismus a korupce jako za vlády PiS.

Historik Dariusz Stola připomíná, že Kaczyński na začátku říkal, že pojme do sebe veškerou pravici. Vytýká mu, že vypustil z láhve džina krajní pravice, jejíž politickou artikulací je Konfederace. Špičky PiS rovněž negují minulost Solidarity, Lech Wałęsa mizí dokonce i z učebnic. Kaczyński ničí zásluhy na událostech roku 1989, protože to bylo dílo jeho politických protivníků.

Mezi některými lidmi někde hluboko stále přetrvává antižidovská předpojatost.

Církev ztrácí sympatie i vliv

Církev je ekonomicky i politicky nejmocnější instituce v Polsku. Její vliv se po roce 1990 snažily využít všechny politické strany, nejen PiS, která to dělá mnohem intenzívněji. Při každé veřejné události musel být vždy přítomen kněz nebo biskup, sloužila se mše. Církev si vymohla zákaz interrupcí už krátce po začátku nového Polska. Polský stát se katolické církvi podbízí, kde může. Dokonce i Donald Tusk si teprve v roce 2005 před svou prezidentskou kampaní vzpomněl, že si udělá církevní svatbu.

Vliv církve ovšem slábne. Vytýká se jí především odpovědnost za korupci a pedofilii. Více než deset polských biskupů bylo potrestáno za krytí pedofilie. Basia Andrzjewská, studentka sociologie na Varšavské univerzitě, vzpomíná, že když se začaly objevovat zprávy o tom, co se dělo v Polsku v souvislosti s pedofilií, fotka Jana Pavla II., dříve s úctou vystavovaná, u nich i u babičky zmizela. V Polsku je dnes asi deset procent voličů, kteří požadují radikální odluku církve od státu.

Mladí lidé se od církve odvracejí. Vadí jim propojení církve a politiky. Do kostela jich chodí stále méně. Církev a PiS ztratily mladé ženy kvůli protiinterrupčním zákonům, přičemž konzervativci dokonce tlačí i k tomu, aby se zakázaly rozvody. Marta Lempart, jedna z nejvýraznějších tváří polských protestů za práva žen a legalizaci interrupcí, tvrdí: „Jsme zemí, která se nejrychleji sekularizuje v celé Evropě.“

Ubývá i adeptů kněžství. Teolog Alfred Wierzbicki vzpomíná, že v diecézi Lublinu mívali v semináři dvě stě seminaristů, dnes jich mají třicet.

Mění se i venkov. Tradiční venkov se vylidňuje a začínají se tam stěhovat vzdělaní lidé z města, kteří se se starým venkovem nesžívají.

Polská společnost je v podstatě rozdělená na klerikálně nacionalistický tábor a liberální centrolevici. Nadto v Polsku stále existuje tradiční rozdělení na východní a západní část, které kopíruje oblasti někdejšího rozdělení Polska po jeho obsazení. Podle oblíbenosti nápojů, které se v daných oblastech pijí, se někdy hovoří o „Polsku čaje“, tj. o konzervativní východní části, a „Polsku kávy“, liberální západní polovině Polska. O tom, že Polsko je trochu Západ a trochu Východ, hovoří i starý vtip, že když Francouz jel do Moskvy a Rus do Paříže a v polovině cesty se setkali ve Varšavě, oba měli pocit, že dojeli do cíle. I mládež je rozdělená na dva tábory. Vedle liberální je tu i výrazná část konzervativní mládeže, dokonce krajně pravicových hnutí. Centristů je jen malá skupina.

Nejpřísnější interrupční zákony v Evropě

Interrupce je v Polsku legální pouze v případech, kdy je těhotenství důsledkem trestného činu nebo je-li ohrožen život či zdraví ženy.

Na rozdíl od jiných zemí, kde je interrupce zakázaná, nehrozí ženám v Polsku za nezákonné ukončení těhotenství trest. Trestním postihům včetně odnětí svobody však podléhá zdravotnický personál, který interrupci nařídil a provedl.

Trestným činem je i přesvědčování ženy k nezákonnému ukončení těhotenství.

Před pár lety Kaczyński prosadil, že i když žena nese poškozený plod, musí ho donosit. Podle Agnieszky Holland bylo první reakcí, která se po přijetí tohoto zákona objevila, to, že ženy nechtějí rodit děti. Polsko má jednu z nejnižších porodností.

V říjnu 2016 se konala dosud nevídaná protestní akce. Ve sto padesáti převážně malých městech protestovaly ženy proti drastickému zostření zákona o interrupcích. Církev to nemohla zkousnout a kněží se z kazatelen nebo v hodinách náboženství pustili do protestujících žen. Reakce žen na sebe nenechala dlouho čekat a již za tři týdny zorganizovaly jasný protest proti církvi a vládnoucí PiS. Protest byl veden jen proti zostření stávajícího stavu, nešel dál za legalizaci interrupcí.

Dospívající holky stály před kostelem a křičely na kněze: „Jděte do pr..le!“ Média měla problém, jak o těch protestech informovat a vyvarovat se vulgarismů. Ženy byly tak naštvané, že svůj požadavek sekulárního státu zformulovaly vulgárně – „chceme stát bez černopr..lníků“.

V březnu letošního roku zamítl polský Sejm návrh na další zpřísnění pravidel pro potraty. Tentokrát hlasoval o tom, jestli má být trestné také poskytování informací o možnostech umělého přerušení těhotenství. Návrh byl namířen mimo jiné proti organizacím, které pomáhají ženám podstoupit interrupci v zahraničí. Podle oficiálních statistik se v Polsku, které má kolem 37 milionů obyvatel, z nichž kolem 10 milionů jsou ženy v reprodukčním věku, provádělo legálně ročně kolem 100 interrupcí. Ilegálně se podle různých zdrojů v zemi i v zahraničí podrobí ročně interrupcím 80 až 200 tisíc těhotných Polek. To je i proporcionálně více než u nás. Z dat ČSÚ vyplývá, že v roce 2022 klesl počet potratů v ČR na pouhých 27 a půl tisíce.

Jde jen o moc

Existuje známý výrok Jarosława Kaczyńského někdy z devadesátých let, že politika, která se odvolávala na církev a požadovala tvrdou legislativu, jako třeba zákaz interrupcí, je přímou cestou k odkřesťanštění Polska. Dnes svůj postoj radikálně změnil a na svůj někdejší moudrý výrok zapomněl. Anebo možná nezapomněl, pouze nedokázal, podobně jako tolik vládců v minulosti, odolat pokušení zneužívat náboženství k politickým cílům. Pokušení moci, které přináší spojení trůnu a oltáře.

Další zdroje: Marek Migalski: W Polsce, czyli między Wschodem a Zachodem. Rzeczpospolita. 
Martyna Barbara Radłowska-Obrusník. Přednáška na FF Ostrava

KAM DÁL: Pochod ďábelských Krampusů vzbudil nelibost, protestuje i církev