Kdo zlikviduje Ameriku? Rusové jsou až druzí v pořadí, teď vedou superprasata
Kdo může zničit takovou světovou supervelmoc, jako je Amerika? Teď se zdá, že mají Američané skutečně nahnáno, a to hlavně ti ze severních oblastí. Z Kanady sem totiž pronikají „superprasata“. Neobyčejně inteligentní a zákeřná zvířata, s nimiž si nikdo neví rady.
Čím jsou kanadská prasata tak nebezpečná? Vysvětlení je jednoduché: svojí inteligencí. Právě neobyčejně bystrý mozek a schopnost rychlého a správného úsudku jim umožňuje vyhýbat se lovcům a promýšlet ty nejlepší strategie, které vedou k uživení stáda. A stádo, které má dostatek potravy, nevidí důvod, proč se omezovat v rozmnožování. Čím více superprasat, tím větší škody. Je to skutečně jednoduché, ale také velmi složitě řešitelné. Statistiky z posledních let přitom hovoří o nájezdech až šesti milionů inteligentních divokých prasat, která každoročně způsobí škody za půl druhé miliardy dolarů.
Dlouhý boj sílí
S nájezdy divokých prasat, která devastují místní přírodu – rostliny i živočišnou říši – se Američané potýkají již celá desetiletí, ale teď se situace stává neúnosnou. Nedobrovolně se se stády těchto jen těžko zastavitelných až třímetrákových kolosů dělí o svoji úrodu, ale za oběť jim padají dokonce i domácí a divoká zvířata.
Nebezpečná kanadská superprasata
Není tedy divu, že se tamní obyvatelé – zvláště v zemědělských oblastech – snaží dělat všechno proti nezvaným návštěvám. Není to ale vůbec lehké. V současné době navíc rostou obavy z takzvaných „superprasat“, která logicky nerespektují žádné státní hranice a pronikají na území USA ze severněji položené Kanady. Zatímco Kanaďané se o část této inteligentní a žravé populace jistě rádi podělí se sousedy, ti se hrozí možných následků.
Nebezpečí pro přírodu i pro lidi
Svoje superschopnosti získala kanadská prasata díky křížení jedinců divokých s plemeny prasat domácích. Vznikli tak predátoři, kteří se nedají jen tak lehce obelstít, navíc mají dlouhé kly, které jim umožňují lovit jiná divoká zvířata, včetně kolouchů a dalších podobně velkých kořistí. Na farmách si pak před nimi není jistá drůbež, ani drobnější savci. To ale není jediný problém, který nyní Američany trápí. Množící se populace superprasat je také přenašečem mnoha chorob, před nimiž nejsou v bezpečí ani lidé, a navíc způsobuje velké problémy životnímu prostředí. Zvířata ničí stromy, znečišťují vodu, likvidují léty ustálený ekosystém. Vlastně se, bohužel pro přírodu, ve svém vlastním zájmu chovají tak trochu jako lidé.
Lidé si za to mohou sami
Za současné problémy mohou, jak jinak, sami lidé. Právě ti totiž před lety začali křížit domácí a divoká prasata a následně je vypouštět do volné přírody. Proč? Pro zábavu, pro možnost jejich následného lovu. Jenomže ne všechna vypuštěná zvířata se hodlala nechat na svobodě zastřelit, a tak ta chytřejší přežila a přidala se k těm divokým. Na problém tím bylo zaděláno rychleji, než si to kdokoli stihl uvědomit.
Přežívají i ve sněžných jeskyních
„Divoká prasata jsou snadno nejhorším invazivním velkým savcem na planetě,“ řekl nedávno kanadský výzkumník Ryan Brook pro The Guardian. „Jsou neuvěřitelně inteligentní, velmi nepolapitelná, a když je na ně vyvíjen jakýkoli tlak, zvláště pokud je lidé začnou lovit, stanou se z nich prakticky jen noční zvířata. Schovávají se v hustém lesním porostu, mizí v mokřadech a pak je velmi těžké je vůbec najít.“ Problémem přitom pro ně nejsou ani kruté severské zimy, kdy může mráz dosahovat až -50 stupňů Celsia. Prasata si jednoduše vybudují doslova jeskyně klidně i pod dvoumetrovou vrstvou sněhu a tam v klidu a poměrně v teple přečkají nejhorší časy.
Jsou řešením Jidášova prasata?
Jak chtějí Američané (a vlastně i Kanaďané) s invazivními superprasaty bojovat? Základem je samozřejmě zmenšit jejich počty, což není vzhledem k jejich inteligenci jednoduché. Otrávené návnady obcházejí, lovcům se ukážou jen zřídka. V některých oblastech proto byla nasazena takzvaná „jidášova prasata“. Jde o jedince, které se shodou náhod podaří odchytit. Takovým kusům je potom připevněn obojek s GPS lokátorem a následně jsou znovu vypuštěna do přírody, kde se přidají ke své skupině. Lovci tak mají konečně zmapované jejich teritorium a vědí, kudy za nimi. O tom, jestli se tato metoda skutečně osvědčí, se budou muset tamní ochránci přírody i úrody teprve přesvědčit. Jisté ale je, jak konstatoval Ryan Brook, že superprasata se svých nových domovů bez boje jistě nevzdají. A o tom, že to bude boj těžký, není pochyb.
Zdroj: NYpost, theguardian, nationalpost
KAM DÁL: Krysí stezky podporoval i Vatikán: Nacisté jimi po válce prchali z Německa.
