Krycí jméno Mayer. Maniak, kterému novináři říkali profesor

Ivan Roubal se zločineckým pseudonymem Mayer skončil za mřížemi na doživotí za pět vražd, které se odehrály v první polovině 90. let. Polemizuje se, že výčet jeho kriminálních činů bude s největší pravděpodobností vyšší, jak se dočteme na policie.cz.

Pomsta byla sladká

Klíčová v celém případu byla loupež, která navedla policisty na správnou stopu. Při tomto trestném činu si vůdce gangu přezdíval Mayer. Jednalo se o Ivana Roubala. Do party najal dva Čechy a dva Ukrajince a šli na věc. Jako cíl si vyhlídli autopůjčovnu ZAPAP v Praze. Na první pohled to opravdu vypadalo jako loupež, ale pravým důvodem byla pomsta. Zavraždění Petr Kudrna a Peter Magdolen se prý hrubě provinili a to si zasloužilo tvrdý trest. Jejich smrt byla krutá a pomalá. Oběma Roubal uvázal smyčku kolem krku a spojil ji s provazy, které svíraly nohy pokrčené v kolenou. Všechny uzly pro jistotu utáhl a ti dva se postupně udusili. Jednalo se o popravu, která měla umlčet svědky předešlé vraždy. 

Kolínský gang. Při svých akcích zločinci neznali slitování

Figuroval tu ještě muž Jiří Semerád, kterého Roubal nechal blahosklonně žít, ačkoliv mu smyčku udělal také, ale důkladněji ji neutáhl. „Lež, o tebe mi nejde. Vždyť tys mi vlastně nic neudělal,“ vyslovil Roubal na místě činu. Semerád sehrál jako svědek při soudním líčení klíčovou úlohu. „Při vyšetřování se jednalo o standardní postup, tedy ohledání místa činu, zjišťování svědků a výslechy osob. Pro identifikaci pachatele byla důležitá identifikace přeživšího poškozeného,“ vysvětluje mjr. Jan Daněk, vedoucí oddělení tisku Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. 

Sežrala je prasata

První v pořadí celé série brutálních vražd byli Roubalův kamarád František Heppner a jeho milenka Nataša. Tehdy ještě nešlo o pomstu nebo umlčení svědků, ale pouze a jen o peníze. „Motivem činu byl finanční prospěch. Pachatel byl bezcitný,“ tvrdí Jan Daněk. Heppner si koupil statek a pilu za účelem podnikání a Roubal měl být jeho parťák. Heppner se dlouho ze svého nově nabytého vlastnictví netěšil, protože jeho společník ho usmrtil. Při dotazech, co je s Heppnerem, vždy Roubal tvrdil, že emigroval do Německa. To ale nic nemění na tom, že si Roubal některé věci z jeho majetku osvojil. Při soudním líčení se oháněl fotografií z Blesku, kde údajně leželi František a Nataša. Ve světlých chvilkách však tvrdil: „Oba jsou mrtví. Sežrala je prasata!“

Policejní akce Vnuk a její odhalení. Podvodníci kradli seniorům peníze a šperky

Taxikář, podnikatel, restituent a pán z inzerátu

Oběti z autopůjčovny a jeho „přátelé“ nebyli jediné mrtvoly v Roubalových rukách. Pod jeho „popravčí mačetou“ zemřeli jednak taxikář a jednak podnikatel. V obou případech byly hlavním motivem peníze. Vždy si našel záminku, jak oběti vylákat na odlehlé místo, kde je pak zavraždil. Tělo taxikáře Vladimíra Strnada nalezli v septiku okálu v rozloženém stavu a zprvu bylo těžké ověřit jeho totožnost. Druhý zavražděný Václav Horký podnikal v oboru bižuterie a skla. Roubal mu dlužil hodně peněz a ani vlastně neměl v úmyslu dluhy zaplatit. Vyřešil to jednoduše –usmrtil ho. Ještě tu byl nepohodlný restituent Josef Suchánek, kterého Roubal okradl a zabil, jak se dočteme v knize Jaromíra Slušného Černá kniha českých bestiálních vrahů.

S obzvláštní chutí si Roubal vychutnal sadomasochistu Václava Dlouhého, který si dal inzerát a hledal někoho, kdo by mu ulehčil jeho osamocení. Když policisté našli mrtvolu, byl to pohled jen pro otrlé. Dlouhý ležel na zemi nahý a svázaný prádelní šňůrou. Tuto vražednou metodu později Roubal zopakoval při loupeži v autopůjčovně. Jelikož z bytu zmizela řada cenných věcí jako šperky a pornokazety, kriminalisté usoudili, že šlo o trestný čin, a nikoliv o sebevraždu nebo následek samoškrcení kvůli úchylce mrtvého. 

Zazvonil zvonec a Pohádky byl konec

Roubala nakonec spravedlnost dohonila a dostal výjimečný trest. Na počátku všeho byla osudná koupě statku „Pohádka“ v obci Čachrov-Javorná na hranici s Německem. Roubal věřil, že tu zbohatne, ale opak byl pravdou. Dostával se stále do větší bídy, a proto viděl jako nejlepší možnost vraždit pro peníze.

Po jeho dopadení a obvinění trval soud několik let a padlo několik rozsudků. Dokonce ho jednou propustili na svobodu, ale velmi brzy ho zase zadrželi a poslali zpět do cely. Do konce celého procesu zapíral a všechny ujišťoval o své nevině. „V průběhu trestního řízení komplikoval vyšetřování a využil všechny nástroje k oddálení konečného rozsudku,“ uvádí Jan Daněk.

Možná chtěl Roubal žít poctivý život, ale okolnosti a velké chyby jej dovedly tam, kam ho dovedly. Někdy není některým lidem pomoci, ačkoliv by i oni sami chtěli. Zkrátka osud je neúprosný a jsou bohužel lidé, kteří se rozhodnou vraždit.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Zamilovaný klaun jako v hororu. Vraždil jak posedlý, aby se pomstil.