Kvalita vykoupená extrémní cenou. Stíhač 6. generace má překonat vše, co létá

Americké letectvo potřebuje perspektivně nahradit ve výzbroji letouny F-22 Raptor špičkovými stíhači 6. generace, které vznikají v programu NGAD. Jde skutečně o ambiciózní projekt, jehož cílem není jen vyvinout dominantní stroj, který v potenciální válce předčí své protějšky, ale zároveň zajistí Americe vzdušnou převahu do roku 2050 a po něm. Nicméně už před několika lety se hovořilo o tom, že program NGAD se může z různých důvodů zpozdit. 

Pozastavení nákladného projektu

To ovšem není to zdaleka nejdůležitější, protože program se zdá už nyní velmi nákladný, proto byl dočasně pozastaven. A vedoucí činitelé letectva nyní zhodnocují, jestli se vyplatí dále do NGAD investovat tak vysoké částky jako dosud. Ministr letectva Frank Kendall to vyjádřil jasně: „Dáváme si od projektu pauzu.“ „Jsem si stále jistý, že budeme jednou vyrábět letadlo šesté generace s posádkou,“ řekl dále Kendall, nicméně nezmínil konkrétní časový rámec.

Dobře informovaný americký magazín National Interest uvedl, že cena za jeden letoun v programu NGAD může činit až 300 milionů dolarů. Pro srovnání: v současné době stojí nejmodernější stíhač 5. generace F-35 kolem 80 milionů dolarů a dá se předpokládat, že ve vzdálenější budoucnosti bude navíc cena klesat, protože F-35 se postupně stává standardním letounem NATO. Částka 300 milionů za jednu stíhačku 6. generace je při rozpočtových problémech amerického letectva skutečně horentní suma. 

Zdroje i pro jiné programy

V této souvislosti upozorňuje server Army Recognition na to, že může dojít k přehodnocení programu NGAD právě kvůli vysokým finančním nákladům a nutnosti upřednostnit zdroje i pro jiné důležité programy. V posledních měsících již došlo k tomu, že několik strategických programů v rámci amerického letectva bylo přehodnoceno, zejména co se týče rozpočtové oblasti. 

Americké letectvo tak zvažuje své priority a jednou z nich je koncept lehkého stíhacího letounu s profilem stealth, tedy obtížnou zjistitelností, jehož pořizovací náklady by byly mnohem nižší než v případě NGAD. Jednalo by se v tomto případě o jednomotorovou platformu, stejně jako v případě již zmíněné F-35. Kromě nižších pořizovacích nákladů by americké letectvo snížilo i náklady na údržbu takového letounu. 

Priority jsou také jinde

Pak je zde vidět poměrně jasnou trajektorii, na níž prioritně vystupuje potřeba autonomních vyspělých dronů s umělou inteligencí, tzv. loajálních wingmenů v rámci programu Collaborative combat aircraft (CCA). Ty mají tvořit doprovod stíhačů v roli dalšího nosiče munice, vyměňovat si s pilotem informace a představovat bojovou podporu pilotovanému letounu. Právě koncept loajálních wingmenů může výraznějším způsobem změnit bojiště 21. století, proto se na něj zaměřují nejen USA, ale i další státy.

Je možné, že program NGAD bude pokračovat dál, ale s nižším rozpočtem, kdy se část původně alokovaných peněz přesune na jiné, také důležité projekty. Projekt stíhače 6. generace je tak pro Američany zřejmě daleko větší výzvou, než si sami představovali.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Ruské korvety Karakurt – po zuby ozbrojená plavidla. Raketa Kalibr s neuvěřitelným doletem.