Ležel jsem v posteli a cítil, jak se hýbe dům. Přímé svědectví z řádění hurikánu Helene
Když vzduchem létaly trosky, mohl se jen modlit, aby netrefily jejich dům. Když druhý den vyšel ven, sousedství vypadalo jako po apokalypse a v obchodech zavládla panika. Jozef Krupa byl u toho, když hurikán Helene pustošil jih USA. Teď exkluzivně popisuje redakci Čtidoma.cz, jak prožíval řádění nejničivějšího větru v zemi za posledních dvacet let.
„Skoro všichni kolem nás si mysleli, že to nepřijde,“ popisuje situaci Jozef Krupa, který se živí jako specializovaný mechanik a po celém světě buduje hi-tech výrobní linky v továrnách. Koncem září pracoval v obří fabrice automobilky BMW ve městě Spartanburg v Jižní Karolíně, kterou zpustošil hurikán Helene. Protože už řádění hurikánu zažil, tušil, na co se má připravit. Tentokrát to ale bylo v lecčems jiné, protože ani mnoho místních nevěřilo, že Helene udeří.
Hurikán je zastihl cestou do práce
„Lidi neměli moc času. Všichni si mysleli až do poslední chvíle, že to nepřijde. Takže nebyly vidět žádné přípravy, zabedněné domy a podobně. Den předtím, než to začalo, jsme dostali z továrny informaci, že hurikán zřejmě přijde a pravděpodobně bude dost silný,“ vypráví Jozef Krupa. Následující den sice byl silný vítr, nicméně kvůli časovému tlaku se vedení firmy rozhodlo, že další den zkusí v továrně udělat alespoň kus naplánované práce. Velmi brzy toho ale začali litovat.
Druhý den ráno se tedy vydali do továrny. „To, co vypadalo den předtím jako trochu silnější vítr, už druhý den ráno vypadalo mnohem silněji. Ale přesto jsme do továrny z pronajatého domu vyrazili, protože šéf na tom trval. Aniž bychom to tušili, bylo to na dlouhou dobu naposledy, co jsme měli elektřinu, vodu a internet,“ vypráví mechanik a popisuje, jak cesta probíhala. „Jeli jsme do práce na šestou ranní a všimli jsme si, že venku je podezřele málo aut. Cestou ale začal takový vítr, že se auto nedalo udržet v pruhu. Po chvilce cesty zhasla elektřina, tři města, kterými jsme cestou do Spartanburgu projížděli, byla ve tmě.“ Překvapená ochranka továrny je však okamžitě poslala domů. „A to už byl trochu problém,“ vypráví Jozef Krupa.
Dramatické okamžiky
„Že je zle, jsme poznali, když cestou zpět domů začaly padat i mohutné stromy a stožáry elektrického vedení. Snažili jsme se přes GPS najít alternativní cestu, která ještě nebyla zatarasená. Museli jsme přejíždět spadané vedení, všude byl chaos, ale nakonec se nám podařilo dostat do našeho pronajatého domu. To už nešla elektřina a nefungoval internet,“ vypráví muž s tím, že stále doufali, že výpadek bude jen krátkodobý. „Protože nebylo co dělat, šel jsem si lehnout do postele. Tam jsem měl ale pocit, že jsem někde na lodi. Vítr byl tak silný, že hýbal s celým domem. V určitých momentech jsem měl pocit, že okna nevydrží a vletí do místnosti. Zatarasil jsem tedy okno skříňkou a snažil jsem se to nějak vydržet,“ líčí řádění živlu. Popisuje, že zvenku slyšeli, jak vítr vytrhává stromy i s kořeny. Ten nejhorší nápor trval čtyři nebo pět hodin.
Den po katastrofě
Procitnutí, s jakým živlem měli co do činění, přišlo ale až druhý den. „Když jsem viděl šedesát centimetrů tlustý strom v půlce zlomený, uvědomil jsem si, co to bylo za vítr. Ten pohled byl horor. Jako kdyby tam vybuchla bomba. Stromy povalené, elektrické kabely po zemi, převrácená auta, některé domy byly bez střechy. Všude byli lidi, kteří se snažili bojovat se škodami, které hurikán napáchal. Lidi se snažili pomáhat záchranářům, řezat spadlé stromy a uvolňovat cesty,“ popisuje Jozef Krupa. „Takovou spoušť jsem viděl poprvé v životě, ačkoliv už jsem zažil třeba tornádo v Kentucky,“ dodává.
Obchody ovládla panika
Největší problém byl v následujících dnech hlavně se zásobováním obchodů. „V místním Walmartu byl chaos, stres, panika. Regály, které bývaly plné zboží, byly najednou prázdné. Uvědomili jsme si, že to nebude na pár dní. Bez elektřiny bylo šest a půl milionu lidí, nefungovala celá města. Začala přistávat armádní letadla, vojáci dávali pomoc lidem, kteří přišli o všechno,“ vypráví s tím, že si každým dalším dnem myslel, že se situace vrátí do normálu. Tak rychle to ale nešlo.
Za pár dní uklizeno? Ani náhodou
Člověk může ze zpráv získat pocit, že podobné katastrofy jsou v USA tak běžné, že se během pár dní vrátí vše do zajetých kolejí a obnova trvá pár dnů. Opak je ale pravdou. Elektřina a teplá voda nefungovala skoro týden, na internet se nešlo připojit takřka 14 dnů. „Měli jsme štěstí, že jsme měli gril, z palet od pracovního materiálu jsme si udělali dřevěné uhlí a jídlo jsme připravovali na něm,“ konstatuje teď už s úsměvem. „V BMW jeli na generátory, telefony jsme si tak mohli dobíjet v práci, dokonce tam rozjeli i kantýnu, takže jsme měli zajištěné alespoň něco. Večery doma jsme ale trávili při svíčkách,“ dodává Jozef Krupa. Informace měli hlavně z rádia.
„Obchody se začaly plnit asi po týdnu, do relativního normálu se vše vrátilo asi po čtrnácti dnech. Že tam řádilo tornádo, ale bylo vidět i při našem odjezdu, některé domy byly pořád poničené,“ vypráví Jozef Krupa o zážitku, na který hned tak nezapomene. Hurikán Helene si v USA vyžádal životy 230 lidí a zasáhl takřka půl milionu domácností. „Byla to rozhodně nevšední a silná zkušenost, ale příště bych si ji raději odpustil,“ dodává s úlevou muž, který hurikán zažil na vlastní kůži.
KAM DÁL: Nemoc Miloše Zemana. Tým vědců po něm pojmenoval virózu polárních lišek.
