Lidožroutská kočka i „kakající poleno“: Vánoční tradice a zvyky jsou ve světě opravdu různorodé
Nejsou Vánoce jako Vánoce. U nás je máme spojené s nazdobeným stromkem, kaprem s bramborovým salátem, stresem, Popelkou a dárky. Ve světě mají však i mnohem podivuhodnější vánoční zvyky, tradice a pověry.
V Norsku na Štědrý večer před spaním schovávají všechna košťata. Podle starověké pověry se v předvečer Vánoc na zem vrací zlí duchové a čarodějnice. Pokud ale doma schováte všechna košťata, máte podle tradice větší šanci, že se vám a vašemu obydlí duchové i čarodějnice vyhnou. Pokud je neschováte, čarodějnice může na koštěti létat a škodit lidem.
Čarodějnice místo Ježíška
V každé zemi také nosí dárky někdo jiný. Třeba v Itálii nosí dětem dárky 6. ledna stařena jménem Befana. Pokud byly děti hodné, přiletí k nim na koštěti komínem a nadělí jim do punčochy sladkosti a další dárečky.
Děti jí za to nechávají něco dobrého na cestu, třeba víno nebo vánoční dobrůtky. Mnohem dříve dostanou dárky děti v Holandsku. Dárky rozbalují totiž již 5. prosince. Nosí jim je Sinterklaas, holandský Mikuláš, který každý rok přicestuje ze Španělska se svým pomocníkem zvaným Zwarte Piet neboli Černý Petr. V tento den také už v mnoha domácnostech stojí vyzdobený vánoční stromeček.
Ve španělském Katalánsku nosí dětem dárky dřevěné poleno s namalovaným obličejem nazvané Caga tió, což znamená „kakající poleno“. Katalánské děti věří, že poleno pro ně dárky doslova „vykaká“. Proto mu od 8. prosince nosí jídlo a starají se o něj, aby bylo dobře živené, rostlo a na Vánoce jim nadělilo co nejvíc dárků. Mezitím rodiče vymění poleno za větší. Na Štědrý den se u Caga tia sejde celá rodina, zpívá mu koledy a ťuká do něj holí, aby mu pomohla s „vyměšováním“ dárků.
K jídlu třeba KFC nebo smažená housenka
V každé zemi také bývá zvykem na Vánoce jíst jiná jídla. Kapr a bramborový salát byste nenašli třeba v Japonsku. Tam je zvykem chodit na Vánoce do KFC. Může za to marketingová kampaň rychlého občerstvení Kentucky Fried Chicken z roku 1974 s veleúspěšným sloganem „Kurisumasu ni wa kentakkii!“ (Kentucky na Vánoce!). Přestože Vánoce ani nejsou v Japonsku státním svátkem, snad všichni Japonci od roku 1974 vyráží na speciální štědrovečerní večeři právě do KFC.
V Jižní Africe je zase oblíbenou vánoční pochoutkou smažená housenka, která tomu, kdo ji o Vánocích sní, má přinést štěstí. O něco konzervativnější jsou ve Francii, kde tradiční večeře trvá i několik hodin a obsahuje vícero chodů. Nejčastěji se podává pečená husa nebo krocan s kaštanovou nádivkou. Častokrát nechybí ani tradiční francouzské speciality jako kachní foie gras nebo ústřice. V Itálii se podává pečené jehně, kuře nebo krocan. Nejznámější sladkou pochoutkou je panettone, vánoční bábovka s rozinkami a ovocem.
A v Británii samozřejmě nechybí tradiční krocan s ořechovou nádivkou a puding. Puding však není podobný našemu, připravuje jej celá rodina dlouho před Vánoci a připomíná svým tvarem spíše bábovku. Ukrývají se v něm také drobné předměty (například mince nebo prstýnky). Který člen rodiny drobnost v pudingu najde, bude mít podle pořekadla celý další rok štěstí.
Na Kubě vás o Vánocích čeká party
Vánoce na Kubě byly v letech 1969 až 1998 zakázány, kubánský vůdce Fidel Castro byl proti náboženským oslavám, a tak Kubánci slavili Vánoce velmi potichu. V současnosti se Nochebuena (Štědrý večer) slaví hostinou, půlnoční mší a velkou hlučnou fiestou s průvodem Las Parrandas. Původně měl pouliční randál za úkol udržet lidi po vydatné štědrovečerní hostině při vědomí, aby neprospali půlnoční mši. Dnes je doprovod s hlasitou hudbou, barevnými kostýmy, ohňostroji a tancem očekávanou party ve všech kubánských městech, kterou si rozhodně nikdo nenechá ujít.
Naopak na Islandu byste vycházet z domu vůbec neměli, tedy pokud vám na oblečení ještě nevisí cenovka. Čeká tam totiž Yule Cat – obrovská lidožravá kočka, která o Vánocích číhá venku ve sněhu a podle pověry sní každého, kdo na sobě nemá nové oblečení. Tuto vánoční kočku si v minulosti vymysleli zaměstnavatelé, kteří chtěli motivovat svoje pracovníky k rychlému dokončení práce ještě před Vánoci. Ten, kdo pracoval dobře, dostal nové oblečení a ten, kdo ne, nedostal nic a měl být za trest doslova „sežrán“ děsivou kočkou.
Jiný kraj, jiný mrav
Ten, kdo nesnáší předvánoční nákupní horečku, by byl spokojen na Jamajce, tam se totiž nákupy soustředí do Štědrého dne. Tzv. velký trh se spoustou svátečních dobrůtek, cukroví, hraček a oblečení se objeví v každém městě a nadšeně se ho účastní dospělí i děti. Nakupuje a slaví se tu po celý Štědrý den, ale nejvíc živo je na trhu večer a v noci. Ulice se rozsvítí vánočními světly, vzduchem se line vůně kuřat, vařené kukuřice a sladkostí a svátečně oblečení Jamajčané oslavují. Kdo se zase někdy bojí, že po cestě na Půlnoční uklouzne, měl by vědět, že Venezuelané navštěvují kostel přímo na bruslích – kolečkových. V metropoli Caracas každý rok vyjíždějí na mši zástupy lidí na kolečkových bruslích, kvůli čemuž jsou dokonce uzavřeny některé cesty pro normální dopravu.
V Mexiku zase můžete vidět na Vánoce Josefa s Marií. Právě odsud pochází tradice Posada. Devět nocí před Vánoci chodí po ulicích průvody se svíčkami v čele s Josefem a Marií (většinou převlečené děti nebo umělé figury) a hledají dům, který jim nabídne přístřeší. Když ho najdou, může začít hostina a oslavy. Každou noc pořádá Posadu jiný dům a ta největší připadá na Štědrý večer.
Zdroje: Wikipedie, seznam.cz, etravel.cz
KAM DÁL: Santa Claus. Tajemství jeho saní.
