Možná tady opravdu nejsme sami. Záhadné setkání s bytostí "odjinud" si Markéta neumí vysvětlit

“Je zvláštní, že šlo vlastně o směsici mnoha emocí, které jsem zažila zároveň. Na jednu stranu jsem se vlastně bála, ale na druhou jsem si byla oproti tomu jistá, že se nic nestane,” rozpovídala se paní Markéta o svém neobvyklém setkání s bytostí, jejíž podstatu si neumí dodnes vysvětlit.

Něco bylo jinak

“Stalo se to před lety, v době, kdy byl můj dnes již dospělý syn ještě v kolébce. Jednou v noci jsem se probudila, ale ne tak jako jindy, kdy jsem jako mladá maminka vstávala k miminku, abych se o něj postarala. Vzbudila jsem se docela sama, bez příčiny, jen s pocitem, že je něco ‘jinak’. A také že ano,” hledala slova, kterými by svůj prožitek popsala co nejpřesněji.

Uvědomila si i drobnosti

“Musím říct, že jsem se do toho dne nikdy nezabývala nadpřirozenými jevy nebo ufony, ale i tak jsem se patrně s něčím podobným setkala. Když jsem se tedy té noci vzbudila, došlo mi, že se nemohu hýbat. I když jsem se nepohnula, přesně jsem věděla, že syn i manžel spí. A přišlo mi divné, proč se syn v postýlce otočil, když to nikdy předtím neudělal, a manžel si vzal k posteli vodu v hrníčku, který jindy používal jen na kávu. Byly to úplné maličkosti, ale hned jsem si je uvědomila,” popisuje paní Markéta poměrně dávnou událost, kterou má ale stále jasně před očima.

Zvláštní postava v pokoji

“Opravdu zvláštní byl fyzický stav, který jsem vnímala, ale neměla jsem z něj špatný pocit, i když by to člověk s chladnou hlavou musel vyhodnotit jako velký problém. Ačkoliv jsem byla vzhůru, nebyla jsem schopná se pohnout a dokonce jsem měla zvláštní pocit, že se moje tělo nedotýká postele.

Nebylo to, jako bych létala, jen se mi zdálo, že je mezi mnou a postelí tenký vzduchový polštář. Najednou se za oknem v trhlině mezi mraky objevil měsíc, jehož světlo matně osvítilo místnost, a já jsem v nohách postele uviděla bílou postavu. Nešlo o žádného konkrétního člověka, ale lidské tvary v podstatě měla. Jen se mi zdálo, že je snad o málo vyšší než běžní lidé.

Obavy ano, strach ne

Měsíční světlo postavu obklopovalo a ukazovalo její obrysy, nic víc jsem ale neviděla. Ležela jsem na posteli, nebyla jsem schopná žádného pohybu, ve své podstatě jsem měla obavu, ale žádný velký strach o život nebo o své blízké.

Bylo to, jako když jde člověk do nového zaměstnání. Má určité obavy z přijetí, z nových lidí, z prostředí a práce, ale vlastně je mu jasné, že nehrozí žádné velké nebezpečí,” pokusila se popsat co nejpřesněji svoje pocity.

Nepoznaný hluboký klid

“Neumím odhadnout, jak dlouho jsem v tomto stavu byla, jak dlouho v naší ložnici byl onen noční host. Nic dalšího se vlastně nestalo. Jen jsme se na sebe chvíli ‘dívali’, já jsem cítila nezvyklou a zdánlivě nesmyslnou směsici pocitů a po chvíli také doposud nepoznaný klid.

Klid tak hluboký a bezvýhradný, že na ten moment dodnes vzpomínám a velmi ráda bych se do toho stavu alespoň na chvíli vrátila. Potom jsem opět usnula a vzbudila se až za světla. První, co mě napadlo, byla vzpomínka na zvláštní zážitek, který jsem považovala v ten moment jen za sen. Až další chvíle mě přiměly uvažovat o té noci v jiné rovině.

Opravdu to byl jen sen?

Rozhlédla jsem se po ložnici a na manželově nočním stolku jsem uviděla hrníček na kávu místo sklenice, která tam denně stála. Jak se dá tušit, také syn ležel ve své postýlce docela stejně jako v mém ‘snu' a v tu chvíli jsem si také uvědomila, že se za celou noc ani jednou neprobudil, přestože spával velmi neklidně a běžně jsem k němu vstávala několikrát za noc,” dodala s tím, že manžel o žádné zvláštní události samozřejmě neměl ani tušení a dokonce si pochvaloval, že se po dlouhé době opravdu dobře vyspal.

Dlouho mlčela

“Dodnes si ty chvíle neumím vysvětlit a musím říct, že jsem o tom dlouhá léta ani nikomu neřekla z obavy, že by mě měli lidé za blázna. Až po letech jsem se v práci setkala s člověkem, který se podobnými jevy zabýval, a z jeho vyprávění jsem se dozvěděla, že rozhodně nejsem sama, které se něco podobného stalo. Odvážila jsem se mu tedy o svém zážitku vyprávět a on mi potvrdil, že se podobná setkání zkrátka odehrávají…”

Kdo to byl a proč přišel?

Markéta se tedy patrně s někým setkala a měla to být schůzka utajená i před jejími blízkými, kteří spali lépe a hlouběji než jindy. Kdo a proč ji navštívil, je ale dodnes záhadou. A jestli se ještě někdy potkají? “Určitě by mi to nevadilo. Jak jsem říkala, dalo mi to setkání pocit nádherného klidu a z toho odvozuji, že určitě nemohlo jít o nic, co by se snažilo mně nebo mé rodině ublížit. A kdybychom se potkali znovu, třeba bych se dozvěděla i něco víc,” doufá paní Markéta, která by záhadě ráda přišla na kloub i po letech.

Hrály si s ní jen její vlastní sny, nebo opravdu někdo přišel na návštěvu? A pokud přišel, tak proč? Je něco, co jí chtěl sdělit a nesdělil nebo se dokonce něco dozvěděla a uvědomí si to až později? Měla ta noc pro její další život zvláštní smysl? Kdo ví…
A co vy, také jste se s podobným zážitkem ve svém životě setkali? Pokud ano, dejte vědět, určitě by zajímal i další z nás.