Největší varhany Prahy hrají v bazilice, která je opředena neuvěřitelnými legendami
Kdo někdy vešel do kostela a slyšel v rozlehlých prostorech rezonovat sakrální hudbu, jistě potvrdí, že se jedná o krásný duchovní zážitek. I neznaboh tak na chvilku s pokorou přijme nádhernou hru na varhany. Ty úplně největší pražské najdete v samém centru města, kde se odehrávala jedna legenda za druhou. Pojďme se na ně podívat…
K tomu zažít neopakovatelný kulturní zážitek máte příležitost do druhé poloviny září. Tehdy totiž končí 24. mezinárodní varhanní festival, který představuje světovou a nejvýznamnější klasickou hudbu v podání prestižních interpretů. Bazilika svatého Jakuba je známá díky svým varhanám, které od doby svého vzniku dosáhly proslulé úrovně.
Zrod těch největších v Praze
U zrodu této možná trošku nenápadné, ale velikostí nepřehlédnutelné české památky, stál známý český varhanář Abraham Stark z Lokte. Od roku 1705 však původní varhanní skříň prodělala velké změny.
V roce 1754 procházejí varhany první přestavbou v režii kralického varhanáře Františka Katzera. Několik dalších oprav a úprav se odehrálo ve 20. století, během nichž dostaly dnešní podobu.
Nejvíce varhanám ublížila rekonstrukce za druhé světové války, kdy se šetřilo materiálem a některé škody jsou patrné dodnes.
Současné varhany tak mají 91 znějících rejstříků a 8 277 píšťal. Jejich proslulý zvuk tak doplňuje fakt, že se jedná o největší varhany v Praze a druhé v České republice. Ty vůbec největší se nacházejí v kostele sv. Mořice v Olomouci.
Tajemná bazilika
Samotné místo, kde jsou tyto prestižní varhany doma, je hodno k návštěvě. V úzkých a spletitých uličkách Starého Města je i přes svoji velikost velmi dobře skrytý, a tak není dominantou, které by ubližovala přehnaná pozornost turistů.
Ten, kdo ho navštíví, musí většinou cíleně hledět v mapě. Někteří třeba jenom zabloudí a otevřou dveře tohoto významného klášterního kostela, kde se skrývá neuvěřitelné množství krásy a překvapení.
Než návštěvník vstoupí do velkolepého barokního interiéru, může si všimnout malého, o to však zajímavějšího detailu hned u vchodu. Zde si pozorní všimnou, že visí ruka. Koho však je?
Legendy
K tomu se váže jedna z mnoha legend. Tato vypráví o zloději, který po bohoslužbě zůstal uvnitř kostela a v noci, kdy zde nebylo ani živáčka, se pustil do loupení všeho, co mělo nějakou cenu. Když se pokusil uzmout dřevěnou sošku Panny Marie, chytila ho za ruku. Přes vydatnou snahu se však nemohl vyprostit, až byl ráno objeven překvapeným farářem, který mu také nemohl pomoci.
Přistoupilo se tak jedinému řešení, kterým bylo mu useknout ruku. Ta tedy nad vchodovými dveřmi visí pro výstrahu, aby lidem připomněla jedno z deseti přikázání.
Další legenda spjatá s kostelem vypráví o malíři z dílny slavného V. V. Reinera, který dostal na starost zpodobnit Pannu Marii na oltářním obraze. Každý den se k ní údajně modlil, aby ho ušetřila nákazy moru.
Celá jeho rodina na epidemii zemřela, ale on stále zdráv a posedlý prací pracoval na obraze. Když byla Panna Marie dokončena, padl mrtvý k zemi a jeho duše se údajně rovnou dostala do nebe.
Další legenda vypráví příběh o tom, jak měl kancléř Václav z Mitrovic sen o tom, jak je pohřben zaživa. Když o několik let později umřel, byl uložen do dřevěné rakve, kterou zakopali a položili na ni mramorovou desku. Později byli lidé vyděšeni podivnými zvuky ze hřbitova.
Nebylo se čemu divit. Když do stejného hrobu o pár let později ukládali jeho syna, mniši byli zhrozeni. Dřevěná rakev byla rozbitá a Václav z Mitrovic ležel v křečovité pozici, protože se marně snažil dostat na povrch. Jeho sen se naplnil.
Jak vidno, tak bazilika svatého Jakuba je místem výjimečným. Ať už díky monumentálním varhanám, či legendám, které jsou s tímto místem výrazně spjaté. Mezinárodní varhanní festival končí posledním koncertem 19. září, tak neváhejte a přijďte se podívat do trošku neprávem zapomenutého místa Prahy.
