Nevěrná Pyšná princezna ztropila skandál. Vránová si románek s Rážem pěkně odskákala
Skandály a nakonec vánoční evergreen. Pohádka Pyšná princezna je bezesporu nádherná. Málokdo ale tuší, jaké zákulisní „hry“ se během natáčení, ale vlastně i po něm, odehrávaly. Dva hlavní představitelé snímku si spolu začali nejen před kamerou, ale i v reálném životě. To ale znamenalo obrovské potíže.
Když v roce 1952 točil režisér Bořivoj Zeman pohádku Pyšná princezna na motivy Boženy Němcové, asi netušil, co tím „provede“. Jde o evergreen Vánoc, dodnes se každý rok vysílá. Natáčelo se na Hluboké, v Telči, na Panské skále i na Dolském mlýně. Takovou perličkou je, že po natáčení se princ a princezna opravdu vzali. Neměli to ale „zadarmo“. Naopak, svou láskou zažehli pořádný skandál.
Jak komunista o manželku přišel
Problém byl v tom, že představitelka Krasomily, v té době mladinká Alena Vránová, byla vdaná za dramatika a básníka Pavla Kohouta. Vzala si ho dokonce jen krátce před natáčením Pyšné princezny. Mimochodem, na ženichovo přání se brali na den Stalinových narozenin. To ale nebylo v té době nic neobvyklého, sovětský vůdce byl prostě všude.
Kohout se o románku své manželky s Vladimírem Rážem (král Miroslav) samozřejmě brzy dozvěděl. Spustil lavinu výhrůžek, slibů i nadávek. Nakonec dokonce sepsal divadelní hru „Dobrá píseň o zloduchovi, který přebral vzornému komunistovi ženu“. O kom byla, asi není potřeba složitě vysvětlovat.
Všechno mohlo být jinak
Možná právě Kohoutův vliv stál za tím, že i když Pyšná princezna lámala rekordy v návštěvnosti kin, kritika nebyla zdaleka jen milá. Třeba v časopise Kino se psalo, že princezna Krasomila by neměla hrát na loutnu. Jde přeci o románský nástroj, a tím pádem je český charakter písně pryč. Argument jako... no, prostě podivný. Bez komentářů se neobešlo ani to, že dívky na louce údajně špatně hrabaly seno. Zkrátka starosti tehdejších soudruhů byly opravdu zásadní.
Chybělo také málo k tomu, aby si hlavní ženskou roli nezahrála Alena Vránová, ale někdo úplně jiný. Vránová v době castingu studovala teprve první ročník DAMU a na casting se nechystala. Přesvědčila ji však asistentka režie Věra Pečinková. Když herečka dorazila na Barrandov na kamerovou zkoušku, dali jí hlavu korunku a do ruky velký míč. Hodila jej režisérovi Bořivoji Zemanovi a poručila: „Hoď mi můj míč!“ A bylo jasno.
Nakonec ale samozřejmě vše dobře dopadlo. A Krasomila se v roce 1997 v anketě filmového festivalu v Karlových Varech stala nejoblíbenější českou pohádkovou princeznou všech dob.
Zdroje: redakce, csfd.cz, fdb.cz, kinobox.cz, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Film Mlčení jehňátek měl být pohádka. Alespoň podle Anthonyho Hopkinse.
